Našli jste mládě? Co tedy s ním?
Adoptivní tatínek Pavel Křížek se stará o malé zvířecí sirotky, které lidé našli opuštěné v lese
Sotva slunce proteplí přírodu, začnou Stanici pro zraněné živočichy ve Voticích dny ještě hektičtější než obvykle. Propuká totiž sezóna mláďat, jak tady říkají, a to znamená, že (s trochou nadsázky řečeno) se u nich dveře netrhnou. Lidé nesou "zachránit" do zdejších výběhů, klecí a voliér kdeco živého, co našli na louce, v lese, na stráni nebo u rybníka. Většina z nás si bohužel myslí, že to malé, pípající nebo vrnící, hebce osrstěné nebo opeřené stvořeníčko se určitě ztratilo mamince, kterou možná něco i zahubilo a že bez naší pomoci zahyne. A tak má Pavel Křížek (37), vedoucí votické stanice spolu se svými třemi zaměstnanci plné ruce práce. Zajíčci, srnčata, ptáčata různých druhů i velikostí, ale i liščata, mláďata kun a lasic tady sice útočiště najdou, ale mnohdy zbytečně. Rodiče by se o ně v přírodě jistě postarali, i když s nimi v době naší "záchranné akce" zrovna nejsou. Stanicí projde ročně zhruba 400 poraněných zvířat, asi šedesát procent se po vyléčení vrátí do svého prostředí. Ostatní zůstanou žít ve Voticích nebo podobných stanicích. Napořád.
Co byste měli vědět... Žádné mládě savců, které nalezneme v přírodě, nebereme nikdy do ruky. Lidský pach by zapudil jeho matku (to se týká hlavně zaječic a srn), která uteče a mládě zahyne hlady. Můžeme se jen z dálky přesvědčit, zda není zvířátko zraněné, zda např. viditelně nekrvácí - pak označíme místo a přivoláme myslivce nebo pracovníky ochrany přírody. Ptáci čich tak dobrý nemají, proto jejich mladé, pokud jsou na zemi, můžeme vzít do ruky a posadit je na vyšší větev. Jinak by je mohla sežrat liška nebo jiný dravec. Neodnášíme je, rodiče se o ně postarají i mimo hnízdo.
