Protesty v Íránu proti útlaku: Vůči kurdské menšině zasahují těžkou výzbrojí
Bezpečnostní síly v obrněných vozidlech s těžkými zbraněmi patrolují ulice Sanandadže, hlavního města provincie Kurdistán na severozápadě Íránu. Střílí na domovy vyděšených obyvatel, kteří žijí skoro totálně odstřiženi od informací, píše deník Washington Post. Dlouho potlačovaná menšina Kurdů je nyní v popředí protivládních protestů, které už trvají druhým měsícem. A teď to také Kurdové schytávají v rámci vládního úsilí nepokoje potlačit.
„Sanandadž je nyní vojenskou zónou, používají se válečné zbraně,“ popsala tamní třicátnice Washington Postu v hlasové zprávě. „Skoro každý dům ve městě to poznamenalo.“ Další dva obyvatelé Sanandadže popisují situaci obdobně. Jako by zažívali vojenskou okupaci. Od poloviny září jsou skoro úplně odstřižení od internetu a telefonu.
Jejich výpovědi nebylo možné na místě ověřit, docela ovšem odpovídají jak zjištěním lidskoprávních organizací, tak minulým zkušenostem se zásahy proti Kurdům.
Tyranie přes Kurdy
„Upevňování autoritářské vlády se často realizovalo skrze represi kurdského hnutí,“ popisuje Džene Bádžalán, historik z Missourské státní univerzity specializovaný na Kurdy. „Cesta k tyranii vede Kurdistánem.“
Demonstrace, které zachvátily celou zemi, začaly právě v provincii Kurdistán. Spustila je smrt tamní mladé ženy, zadržené mravní policií v Teheránu - Mahsá Amíníová (†22), totiž ve své rodní kurdštině Džíná Emíníová, prý nebyla dostatečně zahalená hidžábem. Po krátkém pobytu ve vazbě 13. září zemřela v nemocnici.
Její smrt rozhořčila lidi napříč Íránem, začali hlasitě vyjadřovat nesouhlas s železnou vládou náboženských vůdců a útlakem žen. Často se například skanduje „Žena, život, svoboda“, což má kořeny v kurdském odporu proti islámské republice, jak připomíná Bádžalán. „Mnozí Íránci vidí smrt Amíníové jako symbol obecného úpadku vlády kleriků, četní Kurdové ji však také vnímají optikou národnostního útlaku,“ napsal historik na serveru Jacobin.
„Muži i ženy všech generací se sešli, aby bojovali za svá práva, pošlapávaná už 50 let,“ uvedla pro Washington Post zmíněná třicátnice. „Budeme v ulicích, dokud se nedočkáme nějakého klidu od neustálé nespravedlnosti a útlaku.“
Kurdové se řadí k největším národům světa, jež nemají vlastní stát. Velké skupiny žijí i v Turecku, Iráku, Sýrii - a všude je jejich situace velmi napjatá. V Íránu jich je možná devět, možná dvanáct milionů, z cca 86 milionů obyvatel představují přes desetinu. Dalším zdrojem napětí tam je jejich vyznání, většina jich patří k sunnitské větvi islámu, zatímco íránský režim je šíitský.
Slzný plyn a kulomety do oken
V Iráku mají Kurdové autonomní region, v Íránu o autonomii usilují marně, Teherán takové ambice tvrdě potlačuje. I proto rychle a násilně potlačil zářijové protesty vyvolané smrtí Emíníové. Prvních sedm zabitých, v prvních pěti dnech protestů, pocházelo z kurdských komunit. Jak se začaly množit oběti na životech, přibývali mezi nimi i příslušníci dalších národností. Po měsíci mají nepokoje asi dvě stovky mrtvých, mezi nimi 30 Kurdů - včetně pěti dětí. Přesná čísla je nemožné potvrdit: „Jak kvůli výpadkům komunikací, tak protože se lidé bojí mluvit,“ říká Rebín Rahmání z vedení Lidskoprávní sítě Kurdistánu, sídlící ve Francii.
Íránské úřady stupňují útoky na Kurdy už přes týden, dodává Bahá‘ Bahrajníová z Amnesty International. „Přichází spousta znepokojujících zpráv o střelbě ostrými po celou noc, do oken hází slzný plyn, aby lidem zabránili jen se koukat na ulice.“
Jedno video na Twitteru ukazuje, kterak kulka zvenku prošla dvojitým oknem a 20centimetrovou stěnou. „Takový kalibr patří do těžších bojových kulometů,“ konstatuje lidskoprávní organizace Hengaw.
„Sanandadž je zcela militarizovaný, z města udělali vojenskou základnu,“ popisuje jeho obyvatel, 37letý podnikatel. Hlídkují tam příslušníci různých sil, včetně obávaných milic Basídž spadajících pod Íránské revoluční gardy. „Koukají na nás nenávistně, s odporem,“ dodal podnikatel. „Brutalita, kterou vidíte na videích, je skutečná.“
I další se - anonymně - svěřují, že mají obavy vůbec opouštět své domovy. Navzdory tomu protesty pokračují, zpravidla po večerech. Například chodí navzdory zákazu zpívat a tancovat kurdské folklórní tance, ženy a dívky vzdorovitě odkládají hidžáby.
Íránský ministr vnitra Ahmad Vahídí navštívil Sanandadž 11. října; nepokoje připsal „teroristickým a separatistickým skupinám se škaredou a zlou historií“ spolupráce se Saddámem Husajnem, západními zeměmi a Izraelem, informovala agentura Fars News napojená na revoluční gardy.
Podle reportu OSN tvoří Kurdové asi polovinu všech politických vězňů v Íránu - a také nepoměrně velkou část popravených. Země popravuje stovky trestaných každý rok, v přepočtu na obyvatele nejvíc na světě (a v absolutních číslech je druhá za Čínou). Politické požadavky Kurdů, například volání po autonomii, vykládají úřady jako separatismus a terorismus.
