Zákaz potratů: Adopce problémy nevyřeší, málokterá matka nakonec dá dítě pryč

„Žena, která dnes dá svého novorozence k adopci, nemá moc důvod se obávat, že dítě nenajde vhodný domov,“ uvedl soudce Nejvyššího soudu Samuel A. Alito Jr. ve zdůvodnění verdiktu, jímž se rušil revoluční rozsudek kauzy Roe versus Wade (ten roku 1973 povolil potraty v celých USA). Se soudcem souhlasí mnozí odpůrci potratů. V poznámce pod čarou přidal odkaz na data od Center pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC): „Skoro milion žen roku 2002 chtělo adoptovat dítě (tedy poptávka po dítěti), zatímco domácí nabídka dětí odmítnutých po porodu či do prvního měsíce života byla prakticky nulová.“

Jenže v poprasku, který červnový rozsudek způsobil, zapadl důležitý argument: Čekací listina na adopci miminek docela určitě zůstane velmi dlouhá.

Adopcí ubývá

„Myslím, že uvidíme daleko víc lidí vychovávat děti, které si nezamýšleli pořídit,“ uvedla Gretchen Sissonová, socioložka specializovaná na potraty a adopce na Kalifornské univerzitě v San Francisku. Dát dítě k adopci bylo vždy, z emočních důvodů, velmi vzácné.

Američanů přibývá, přesto poslední dobou počet novorozenců daných k adopci setrvale klesá. Jak těch spjatých se „sociálkou“, tak těch dobrovolných. V té druhé kategorii bylo za rok 2019 adoptováno 49 771 dětí, ten následující 39 601 – a v obou letech polovina z toho připadala na případy, kdy si dítě osvojil nový partner rodiče (otčím či macecha), uvádějí statistiky Národní rady pro adopce. Necelých 20 tisíc dětí tak předloni šlo k tak říkajíc k cizím.

Potratové kliniky v USA po rozsudku soudu začaly zavírat. Hrozí i zákaz antikoncepce?

Sissonová odhaduje, že s opětovným zákazem potratů přibude takových adopcí asi deset tisíc ročně. Zákaz přitom podle odhadů upře interrupci asi 110 tisícům Američanek – drtivá většina z nich si nejspíš nechtěné dítě ponechá.

„Podle mě nebude mít verdikt tak velký dopad na adopce, jako se často píše,“ uvedl Mark Melson, šéf Gladneyové centra pro adopci, jedné z největších takových institucí v Texasu. „Věřím, že může v nejbližších letech přijít určitý nárůst, ale pak to zase klesne.“

Zrušení federálního rozsudku Roe v. Wade neznamená zákaz potratů – ale každý z 50 států tak může učinit. Už tak učinilo, nebo se to očekává, od 22 z nich. Pro rozhodování dát dítě k adopci to každopádně je jen jeden z řady faktorů. Dalším z těch významných je skutečnost, že svobodné matky dnes společnost akceptuje daleko lépe než před půl stoletím.

A další faktor: Dát dítě k adopci je pro většinu žen emočně extrémně obtížné. „Když si vezmete biologii člověka, naše těla jsou stavěná k rozmnožování,“ vysvětluje Janice Goldwaterová, šéfka adopční agentury v Marylandu. „Musíte přebít, co vám vaše tělo říká – a k tomu člověk potřebuje jistou kapacitu, aby to dokázal.“

I před federální legalizací interrupcí se svobodné těhotné ženy pro adopci rozhodovaly jen vzácně. „Pořád bylo mnohokrát víc potratů než adopcí,“ uvádí Sissonová. A dost žen své nechtěné dítě přece jen vychovávalo.

Zkušenosti s adopcemi navíc nejsou jednoznačné. Mnoho biologických matek, jakož i (už dospělých) adoptovaných dětí se svěřilo se svými traumaty a pocity ztráty.

Dítě je odpovědnost

Sanfranciští badatelé roku 2017 zkoumali, jak často se rodičky odhodlají dát své dítě pryč a jaké faktory zvažují. Konkrétně se podívali na 231 žen, které chtěly na potrat, ale už bylo pozdě, byly v pokročilejší fázi těhotenství, než zákon povoloval. Týden poté, co jim byl potrat zamítnut, jen 14 % plánovalo nebo aspoň zvažovalo, že dítě dají k adopci. Nakonec 161 žen porodilo a jen 15 z nich – devět procent – se dítěte skutečně vzdalo.

Badatelům se svěřily, že například našly větší oporu u příbuzných, než čekaly, i že jim adopci prostě nedovolilo pouto, které přece jen k děťátku cítily. A naopak by pociťovaly vinu: „Věřily, že adopce znamená vzdát se odpovědnosti i že by pak o dítěti nic nevěděly,“ napsali výzkumníci.

Těch pár rodiček, které se rozhodly své novorozené děti přece jen nevychovávat, také nemělo úplně jasno: „Třebaže spokojenost s rozhodnutím byla vysoká, hloubkové pohovory odhalily smíšené pocity,“ uvedli badatelé v magazínu Women’s Health Issues.

Krásná dcera Umy Thurmanové šokuje: Kdyby máma nešla na potrat, nebyla bych tady!

S adopcemi se pojí některá stigmata. Od konce druhé světové války do začátku 70. let přibývalo nemanželských těhotenství – kvůli uvolněnějšímu životnímu stylu. Až koncem 60. let začaly jednotlivé americké státy postupně povolovat potraty a také se začaly šířit antikoncepční pilulky.

Sociologové té době přezdívají Baby Scoop Era, což lze přeložit jako éru přehazování dětí lopatami. V USA mezi lety 1945-73 dalo odhadem na čtyři miliony rodičů své děti k adopci, vrcholem byl rok 1970 (tři roky před federálním povolením potratů), kdy šlo k nepříbuzným adoptivním rodičům 89 200 dětí. Pak rychle statistiky adopcí klesaly, díky antikoncepci, potratům, ale též větší podpoře svobodným matkám. „Přibližně 80 % dětí narozených svobodným matkám roku 1970 šlo k adopci, zatímco do roku 1983 toto číslo kleslo na pouhá 4 %,“ uvedla psycholožka Anne Brozinská v knize z roku 1994.

V oné nechvalné době se zpravidla při adopcích nebralo moc ohledů na biologickou matku ani na dítě – prim hrála přání adoptivních rodičů.

„Poptávka po novorozeních přichází od vlivnějších lidí, nabídka od těch méně vlivných,“ napsala Sissonová v komentáři pro Washington Post. 

„Adopční trh ve Spojených státech se historicky přizpůsobil potřebám těch mocnějších a selhával v řešení potřeb zranitelných žen nucených rodit děti a pak se jich vzdávat.“ Dětí se nevzdávají dobrovolně, z čehož plynou silná traumata.

Kontakt s biologickou matkou

„Prostředí adopcí se za 50 let kompletně proměnilo,“ argumentuje ovšem Ryan Hanlon, předseda Národní rady pro adopce, která sdružuje stovku adopčních agentur. Tři ze čtyř adopcí jsou dnes „otevřené“ – biologičtí rodiče zůstávají v nějaké podobě v kontaktu. Typicky se biologická matka může podílet na výběru adoptivní rodiny na základě dotazníků a fotografií od zájemců.

Třicátníci Crystal s Aaronem z Texasu čekali 14 měsíců, než dostali syna Alexe – skrze agenturu Gladney. Vybrala si je Alexova biologická matka podle jejich profilu a ještě se s nimi osobně setkala. Každý měsíc jí posílají e-mailem fotky a informace, jak se Alexovi daří, a doufají, že výhledově dojde i na osobní kontakty „Chceme, aby věděl, kdo je jeho rodná matka,“ popsal Aaron pro Washington Post. Ale to musí počkat, žena nyní ještě zpracovává zármutek. „Bylo to pro ni skutečně obtížné, pořád je,“ dodal Aaron.

„Zděšení. Krok zpátky. S*ačky.“ Bidenová, Madonna a další v šoku ze ztráty práva na potrat v USA

Adopce už z definice zahrnuje ztrátu, četné agentury proto biologickým matkám nabízejí pomoc se zvládáním zármutku či s kontakty s adoptivními rodinami. Ale neplatí to všude. Například v Texasu adopční agentury nesmějí biologickým rodičkám říkat, že jim mohou poskytnout podporu – aby se nerozhodovala s vidinou takových zdrojů. Podle agentury Gladney je pak ale situace opačná, potřeby rodných matek se ignorují. Proto lobbuje u texaských zákonodárců za povinnou podporu těchto žen – poradenství v zármutku, ale i pomoc s bydlením, pracovní kvalifikací…

„Musí tu být větší podpora pro ženu, která zvolí adopci,“ apeluje šéf agentury Melson. „Každý si myslí, že umístila své dítě a tím to hasne, netíží ji finanční břemeno výchovy, je OK. Ve skutečnosti není. Jak můžeme pomoci takové ženě, jež nejspíš prochází opravdu těžkou situací?“

Ke stigmatizaci nedobrovolných matek přispívá i jazyk – pojmy jako „skuteční rodiče“ a „dát k adopci“ (v angličtině se říká „give up for adoption“, vlastně „vzdát se“) - a zastaralé stereotypy šířené třeba ve filmech. „Musíme odvádět lepší práci v osvětě, co adopce skutečně znamená,“ přiznává Hanlon z národní rady.

Také se nezřídka složité situace adopcí srovnávají s nereálnou, idealizovanou představou o životě svobodných matek.

Chudé matky tmavé pleti

S dostupností antikoncepce a potratů – jak ubývalo těhotných náctiletých dívek - se postupně změnil profil typické ženy, jež dává své dítě k adopci. Věk ke třicítce, nezaměstnaná, hluboko pod hranicí chudoby. Pro většinu z nich se nejedná o první dítě.

„Můj výzkum ukazuje, že nejtypičtější charakteristikou dnešních matek, dávajících dítě k adopci, je nedostatek zdrojů,“ uvedla Sissonová. „Většina z nich chce dítě vychovávat, ale často cítí, že nemají dost peněz a společenské podpory ke zvládnutí výchovy dítěte.“

Porušit zákon, nebo Hippokratovu přísahu? Zákaz potratů v USA lékaře děsí i mate

Odborníci očekávají, že mezi těmi, které nově nebudou mít přístup k potratu, bude nepoměrně více žen chudých a z etnických menšin – černošek a hispánek. A obávají se, že nebudou chtít své další potomky dávat k adopci, ale z finančních důvodů nezvládnou se o ně starat. Takové děti pak skončí v nedobrovolné pěstounské, potažmo ústavní péči, která má být dočasná, dokud se vlastní rodina neodrazí ode dna – nejsou tak k dispozici pro čekatele, které si chtějí děti natrvalo osvojit.

Jak varuje Stacey Reynoldsová, veteránka z vedení Národní rady pro adopce: „Tyto děti uvíznou v systému a začarovaný kruh pokračuje.“ Adopce zkrátka dopady zákazu potratů nevyřeší.