Putinova tajná skupina zabijáků. Oficiálně neexistují, teď žoldnéři promluvili

„Napsal jsem ji, neboť je načase, aby se naše země postavila čelem k pravdě: Žoldáci existují,“ zdůvodňuje Marat Gabidullin (55), mohutný, osvalený a zjizvený muž, který po válečném zranění špatně slyší. „V Rusku radši o našich žoldnéřích nehovoříme, nehodí se to do oficiální pravdy.“

K Wagnerovi se vysloužilý výsadkář a bývalý bodyguard přidal v roce 2015, tehdy šlo o celkem neznámou entitu. Brzy ho vyslali do Sýrie bojovat po boku ruské armády, která v občanské válce podporovala prezidenta Bašára Asada. Celkem rychle se Gabidullin vypracoval do čela jedné z pěti wagnerovských jednotek v Sýrii.

ONLINE: Útok Rusů na Čerkaskou oblast, Ukrajinci hlásí zraněné a poškozena je klíčová infrastruktura

Krym a Donbas

Žoldnéřská společnost se podle dostupných zpráv prvně objevila roku 2014 mezi proruskými separatisty na východní Ukrajině, založil ji Dmitrij Utkin, vysloužilý podplukovník zvláštních jednotek se zkušeností z jiné žoldácké skupiny. Podle deníku Times je Wagner jeho bojovou přezdívkou; obdivuje totiž Třetí říši a oblíbeného Hitlerova skladatele Richarda Wagnera. Se spolubojovníky ho viděli svědci v únoru 2014 na Krymu okolo jeho anexe Ruskem za pár měsíců už bojoval na Donbase.

Od samých počátků je Wagnerova skupina opředena tajnostmi. Oficiálně neexistuje, není registrovaná jako firma, nelze dohledat daňové záznamy či organizační strukturu… Skupinu údajně financuje Jevgenij Prigožin, oligarcha blízký ruskému prezidentovi. Přezdívá se mu Putinův šéfkuchař, neboť jeho gastronomická společnost zajišťovala akce pro Kreml. Roku 2018 na Prigožina Spojené státy uvalily sankce kvůli ruskému vměšování do amerických prezidentských voleb roku 2016, evropské sankce následovaly.

Válka na Ukrajině: Jak se boje vyvíjí a jak reaguje svět

Západní vlády i politologové soudí, že je skupina nástrojem Kremlu, vyráží do akce tam, kde chce Rusko posílit svůj vliv nebo vyvolávat chaos. Jak Kreml, tak Prigožin popírají, že by o Wagnerovi něco věděli. Oficiálně jsou takové soukromé vojenské firmy v Rusku zakázané a i mluvit o nich je v podstatě tabu.

To se svou knihou a otevřenými rozhovory v médiích Gabidullin snaží změnit. „Za žoldácké skupiny se není třeba stydět, existují všude, ale my tu o nich lžeme,“ vysvětluje veterán-spisovatel. A argumentuje, že jsou přínosem: „Máme specializované dovednosti, které v normální armádě chybí.“

Žoldnéřovy paměti

V memoárech nazvaných Dvakrát do téže řeky popisuje své tři roky v Sýrii, s výjimkou jedné kapitoly vše na základě vlastních zážitků. Mimo jiné se zúčastnil dvou bitev o starověkou Palmýru a také bitvy u Chišámu před čtyřmi lety, kde americké nálety zabily řadu jeho spolubojovníků. Některé zprávy hovořily až o dvou stovkách zabitých Rusů, velitelé Wagnerovy skupiny uváděli číslo patnáct.

Ruská armáda informovala americkou, že v oblasti nemá své vojáky – jenže žoldáci nejsou oficiální příslušníci armády… „Tam jsme nikdy neměli být; naše velení to podělalo. Američané přesně věděli, kde jsme,“ komentoval nyní Gabidullin. Vnést světlo do žoldácké praxe chce i kvůli padlým a pozůstalým. „Úspěchů v Sýrii ruská armáda dosáhla z velké části díky obětem žoldnéřů. Tuto skutečnost vojenský establishment naprosto ignoruje a širší veřejnosti není známa,“ kritizuje Gabidullin. Podle něj si „průměrní“ ruští generálové vysloužili povýšení právě díky Wagnerovcům, kteří naopak mají být zapomenuti.

„Není to dobré pro mnoho mých spolubojovníků. A hlavně to není dobré pro rodiče a příbuzné padlých žoldnéřů, kteří ani otevřeně nemohou hovořit o tom, jak jejich syn nebo bratr padl. Mohou jen šeptat,“ uvádí veterán.

Faráři a imámové navlékají uniformy. Ukrajinská armáda kvůli hrozící invazi povolává i kněží

„Igor byl bývalý armádní odstřelovač. Do Sýrie šel, protože byl vlastenec. Věřil, že když nezastavíme Islámský stát v Sýrii, přijdou do Ruska,“ popsala pak Guardianu Naděžda Kosotorovová, jejíž exmanžel zřejmě při náletech padl. „Řekl mi, že když nepůjde on, pošlou tam mladé kluky se skoro nulovou vojenskou zkušeností.“ Z oficiálních míst se ale nic moc nedozvěděla. „Sbírám informace kousek po kousku z různých zdrojů, abych zjistila, kde by těla zabitých mohla být. Je to politická hra, které nerozumím.“

„Poslali je tam jak prasata na porážku,“ řekla Jelena, manželka Stanislava Matvejeva (†38) Rádiu Svobodná Evropa. „Měla by se nějak uctít jejich památka, aby se manželky nemusely stydět, děti mohly být na otce hrdé.“

Na základě příběhů těchto vdov a pozůstalých natočil režisér Vladimir Bitokov film Mámo, jsem doma. Vykresluje těžkosti, s jakými se Táňa snaží vypátrat, co se stalo s jejím synem, jenž takto odletěl do Sýrie.

„Chtěli jsme ukázat ten zápas v kontextu tématu ruských žoldnéřů, které je široce tabuizováno,“ citoval režiséra Guardian. „Přečetli jsme vše, co šlo, detaily máme ze skutečných příběhů.“ Snímek měl premiéru loni v září na Benátském filmovém festivalu, do ruských kin se však dostával déle, třebaže ho produkoval světově renomovaný filmař Alexander Rodňanskyj. „Všichni vědí, že žoldácké skupiny existují, jsou otevřeným tajemstvím,“ uvedl producent. „Ale nejsou uznané, pročež naše hrdinka musí bojovat na vlastní pěst.“

Východ Ukrajiny: Za SSSR bylo líp, ale Rusko tady nechceme, vzpomínají rusky mluvící občané Donbasu

Pozůstalí obvykle dostanou jisté odškodné, ale také příkaz nekontaktovat média. Ruští novináři, kteří se tématu žoldáků věnují, se často potýkají s výhrůžkami či soudy. V roce 2018 dokonce tři reportéry, kteří ve Středoafrické republice pátrali po aktivitách Wagnerovců, přepadli a zabili.

„Úřady mají právo tutlat informace ve státním zájmu,“ oponuje Alexandr Prochanov, nacionalistický spisovatel a publicista údajně blízký špičkám ruských tajných služeb. „Ti lidé, než odešli do Sýrie, dostali varování, že pokud tam zahynou, nedostanou vojenské pocty.“

V Sýrii si řadový bojovník u Wagnera mohl měsíčně vydělat kolem 90 tisíc rublů (dnes cca 25 tisíc Kč), specialista skoro až trojnásobek. Na ruské poměry to nejsou špatné peníze, mise a boj také jistě lákají dobrodruhy.

Gabidullinovy paměti končí březnem 2016, kdy byl těžce raněn u Palmýry, nějakou dobu byl v komatu a následky ho donutily s válčením skončit. „Po zranění jsem si chtěl vše zaznamenat, abych nic nezapomněl. Byl to pro mě zlomový bod,“ popsal serveru Meduza. „Ale jak jsem na tom projektu začal pracovat, přidal se další cíl: Komunikovat lidem, že jim vojenský a politický establishment o soukromých vojenských firmách lže. Celý svět o nich ví, ale vy skrýváte pravdu před vlastními lidmi!“

Knihu pak napsal poměrně rychle. Napřed ji prý ukázal oligarchovi Prigožinovi, pro nějž tehdy pracoval a který jevil zájem. Když se ale nic nedělo, našel si malé samizdatové nakladatelství, jež zajistilo první výtisky. Na poslední chvíli jim však Gabidullin zavolal, ať vydání odloží. „Kontaktovali mě jistí lidé. Nechci zacházet do detailů, ale dostali se mi do hlavy. Uznávám, že jsem se zachoval nedospěle a podlehl jejich naléhání, ať knihu nevydávám. Že by prý ublížila mým přátelům, kteří jsou stále v poli.“

Pokrytečtí generálové

V dalších letech si ovšem uvědomil, že to je právě naopak. „Nechci žít v pokrytecké společnosti, které existenci vojenských firem ignoruje. Generálové nechtějí přiznat, že jejich vítězství v Sýrii se dosáhlo metodami mimo oficiální vojenskou doktrínu a že prezentované počty obětí se falsifikují, aby veřejnost mohla být hrdá.“

Oligarcha Prigožin sice jeho knihu nevydal, ale má podobné cíle: Produkuje vlastenecké akční filmy, zobrazující „vojenské instruktory a dobrovolníky“ bojující na východní Ukrajině, ve Středoafrické republice či Mozambiku – tam všude patrně právě Wagnerovci působili. Obvykle ve filmech hrdinní Rusové zachraňují místní obyvatele před násilnými povstalci.

Činitelé OSN to vidí jinak. Nedávné reporty obviňují příslušníky Wagnerovy skupiny ze znásilňování civilistek ve Středoafrické republice či z mučení a zabití vězně v Sýrii.

Evropská unie v prosinci na skupinu uvalila sankce. „Představují hrozbu a způsobují nestabilitu v řadě zemí po celém světě,“ informoval Josep Borrell, „ministr zahraničí“ Evropské unie. „Wagnerova skupina rekrutovala, cvičila a vysílala soukromé vojáky do konfliktních zón, aby podporovala násilí, plenila přírodní zdroje a zastrašovala civilisty, čímž porušuje mezinárodní právo.“ Vedle Sýrie a Středoafrické republiky zmiňuje EU také Libyi, Mozambik, Súdán a Ukrajinu (Donbas).

EU sankcemi zmrazila majetek Utkina („Wagnera“) a dvou jeho kolegů, nesmějí do Unie cestovat a evropské firmy s nimi ani s entitou známou jako Wagnerova skupina nesmějí obchodovat.

Napětí na Ukrajině: Může diplomacie zabránit válce? Tohle je pět možných scénářů

Wagnerova skupina také působí v Mali, stovky žoldáků dělají velké vrásky mírovým misím OSN a EU, jichž se účastní i čeští vojáci. Vojenská junta, která zemi ovládla pučem loni v květnu, popírá, že si platí ruské bojovníky, prý využívá jen instruktory. „Ruský stát nemá nic společného s firmami, které v Mali operují,“ potvrdil však nepřímo Vladimir Putin, a to v odpovědi na novinářovu otázku o angažmá ruských žoldáků v zemi. „Jsou to komerční zájmy ruských firem, to ony s místními představiteli vyjednávají,“ prohlásil podle RFI 7. února po jednání s francouzským protějškem Emmanuelem Macronem.

Mučení či zabíjení civilistů prý Gabidullin sám neviděl, ale nevylučuje to, naopak se něco takového dá čekat, když bojovníci působí takto neoficiálně: „Stát staví žoldnéře do situace, kde mohou konat mimo zákon a kde si voják musí sám nastavit morální normy. Samozřejmě bychom taková svinstva měli vyšetřovat.“