Napětí na Ukrajině: Může diplomacie zabránit válce? Tohle je pět možných scénářů

Jednání na nejvyšší úrovni proběhlo v minulých týdnech mnoho, představitelé nejsilnějších zemí NATO a Evropské unie jezdí jednat do Moskvy, Kyjeva i mezi sebou. „Rozhodně věříme, že stále je prostor pro diplomacii,“ řekl v rozhovoru s BBC ruský velvyslanec při Evropské unii Vladimir Čižov. Jenže ruské požadavky přijdou severoatlantické alianci i Ukrajině přehnané. A tak zatím ze série diplomatických jednání jasné výsledky nevzešly.

Každý kompromis bude něco stát. Jaké se tedy nabízejí možnosti?

Musel by se obávat, že by Západ nepřímo podpořil obránce Ukrajiny, což by ruské vojáky na dlouhé roky vtáhlo do nákladné války. A musel by uvěřit, že by ho to stálo podporu na domácí scéně a ohrozilo jeho vůdčí postavení.

Vpadne Putin na Ukrajinu? A kdy? Tání tanky nezastaví, olympiáda by mohla

Ale aby odstrašení mohlo fungovat, musí Západ nechat Putina, aby se prohlásil za diplomatického vítěze, mohl se vykreslovat coby mírový aktér, který odmítal vojensky reagovat na provokace NATO. Aby mohl tvrdit, že konečně upoutal pozornost Západu, jehož představitelé konečně řeší „legitimní bezpečnostní požadavky“, jak Putin říká. Rusko by připomnělo světu, že je stále supervelmocí; rovněž by posílilo svůj vliv v Bělorusku, jehož prezident Alexandr Lukašenko občas otřese jinak těsným spojenectvím s Ruskem.

Potíž s tímto scénářem je, že by ho šlo vykládat i jako Putinovu prohru: Jeho kroky přiměly Západ sjednotit se (jak na twitteru kvituje i politolog Univerzity Karlovy Michael Romancov), poslat víc sil NATO blíž k ruským hranicím, nebo i daly pádný důvod Švédsku a Finsku přemýšlet o členství v NATO. Pokud jde Putinovi o vliv či kontrolu na Ukrajině a podrývání NATO, nemá moc důvodů teď ustupovat.

Západní velmoci jasně deklarovaly, že ze svých základních hodnot a principů neustoupí – Ukrajina má nárok na suverenitu, na své území i na své rozhodnutí, zda chce vstoupit do Severoatlantické aliance. A ta musí zůstat otevřená všem zemím, které si přejí přidat se (při splnění klíčových podmínek, k čemuž má Ukrajina daleko). „Pět vln expanze NATO, to nebyl vývoj, který jsme očekávali,“ vysvětlil velvyslanec Čižov, proč se Rusko cítí ohrožováno severoatlantickou aliancí a případnou další vlnou rozšiřování.

Najdou se však bezpečnostní otázky, na něž by USA a NATO s Ruskem mohly najít společné odpovědi. Například obnovení vyhaslých rozhovorů o omezování zbrojení, včetně třeba snižování počtů balistických střel na obou stranách; větší transparentnost vojenských cvičení i rozmístění raket; nebo spolupráce na zkouškách zbraní proti družicím.

Ruská invaze na Ukrajinu? Česko může být další, hrozí i migrační vlna, varuje expert

Rusko už se vyjádřilo, že by takové dohody neuspokojily jeho hlavní bezpečnostní obavy – zejména tu, že by ho ohrozil vstup Ukrajiny do NATO. Avšak kdyby se například výrazně snížily počty amerických a spojeneckých raket v Evropě, obavy Ruska by to aspoň do jisté míry zmírnit mělo.

Na každý pád už v tomto ohledu Kreml jistého pokroku dosáhl: Evropa o těchto otázkách jedná, a to podle ruské taktovky.

Minské dohody silně propaguje Emmanuel Macron, prezident Francie aktuálně předsedající Evropské unii. Druhý únorový týden o nich hovořil s Putinem i ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. „Jsou jedinou cestou, co nám umožní budovat mír,“ prohlásil Macron. „Nyní je šance v těchto jednáních pokročit,“ cituje ho BBC. I Putin uznal, že by některé z Macronových návrhů „mohly vytvořit základ dalších společných kroků“.

Jenže jednotlivé strany si spletité dohody vykládají poněkud odlišně a neshodnou se ani na načasování jejich realizace. Kreml vyžaduje, aby se napřed konaly místní volby – které by legitimizovaly postavení proruských separatistů na východě. Kyjev napřed požaduje odzbrojení rebelů a odchod ruských bojovníků, které podle něj v bojích přímo pomáhají.

Největší rozpor však je v otázce autonomie východních regionů. Moskvě nestačí posílení pravomocí regionálních představitelů, Doněck a Luhansk by podle ní měly hovořit i do zahraniční politiky a celkového směřování Ukrajiny – rozuměj možnost vetovat vstup do NATO.

Právě toho se Kyjev obává: Že by Minské dohody byly zahaleným zákazem vstupu do aliance, aniž by NATO muselo Ukrajinu výslovně odmítnout, a kompromitovat tak své principy. Proto je podpora dohod ze strany Kyjeva nepravděpodobná.

U Černobylu se střílí: Ruské tanky tu mají blízko do Kyjeva, Ukrajina tu proto trénuje obranu

Takový model by teoreticky mohl upokojit Putinův požadavek, aby Ukrajina nikdy nevstoupila do NATO. A aliance by nemusela odvolat  svůj postoj otevřenosti všem zájemcům – to Ukrajina sama by členství vyloučila. Možná by tím dokonce vzdala své ambice výhledově vstoupit i do Evropské unie.

Jenže udržovat neutralitu není snadné. Kyjev by se nejspíš cítil náchylný vůči ruskému vlivu. A respektovalo by neutralitu Rusko?

Je možné, že se současná konfrontace povleče dál, jen časem poklesne intenzita. Ruská cvičení skončí, vojáci se zase postupně stáhnou do kasáren a svých základen. Zároveň však mohou těžkou techniku nechat na místě, jen tak pro případ… Západ by v takovém případě udržoval posílenou vojenskou přítomnost NATO ve východních členských zemích. Sporadicky by probíhala další jednání, zřejmě s mizivými výsledky.

Ukrajina by na tom dál nebyla nejlépe, ale aspoň by nebyla skutečná válka. A konfrontace by pomalu vymizela z titulních stránek novin a přidala by se na dlouhý seznam zamrzlých konfliktů, které světovou veřejnost přestaly zajímat.

Strach z invaze: Jak chápat Putinovu posedlost Ukrajinou a proč Západ Rusům nerozumí?

Žádná z těchto alternativ není jednoduchá a ani pravděpodobná. Všechny předpokládají nějaký kompromis. V Kyjevu panují obavy, že to oni budou muset ustupovat nejvíc. Ale pokud by nebyla jiná alternativa než válka s Ruskem…

Zatím je stále naděje, že se všechny strany jeví otevřené dalším jednáním, byť třeba bezvýsledným. Možná jen na škvíru, ale přece jsou dveře pro diplomacii ještě otevřené.