Smutek hejtmana Martina Půty: Zemřel mu tatínek. Dojemná slova o posledních chvílích
Smutnou zprávu oznámil hejtman Libereckého kraje Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj). Minulý týden zemřel jeho otec Martin, a to den před tím, než by slavil svátek. Půta zavzpomínal, že jeho tatínek měl rád lidi a nikdy nezkazil žádnou srandu. Přes 20 let bojoval s nemocí, poslední týdny života se rozhodl strávit doma.
„Na některé chvíle v životě není člověk nikdy dost připravený, i když se ví, že Bůh něco chystá. V pondělí 10. listopadu dotlouklo srdce našeho táty Martina a včera jsme se s ním naposledy rozloučili na hrádeckém hřbitově,“ uvedl Půta v neděli na sociální síti.
Jeho otec podle jeho slov měl moc rád své bratry a jako mladý rád maloval a poslouchal muziku. Také se věnoval ochotnickému divadlu. „S touhle partou taky chodili na výlety a my s nimi a hráli volejbal. Měl taky rád hory a kopce a zvláště ty naše kolem Hrádku,“ popisoval hejtman s tím, že jeho táta dlouhé roky pracoval u ČSD. „Měl svoji práci rád, a když u dráhy skončil, ještě chodil na brigádu do hradecké pekárny,“ vzpomínal Půta.
Svého otce popsal jako pracovitého a skromného chlapa. „Naši zahradu v Loučné doslova vykopal ze zarostlé louky, včetně dvou sklepů po domech, které tam původně stály. Sám namaloval a postavil chatku, rád sedával u ohniště s přáteli a rodinou. Táta taky vyráběl ovocná vína a co šlo, vypálil – sklep byl plný jablek,“ líčil hejtman, podle kterého otec nejraději seděl v klidu a stínu na lavičce pod ořechem.
„Táta přes dvacet let trpělivě bojoval s nemocí. Když se po transplantaci kostní dřeně dostal z nejhoršího, byly jeho největší radostí vnučky (…) Svoje holčičky miloval, a dokud mohl, tak je vozil ze školy, na kroužky a měl radost z každého jejich úspěchu, obrázku nebo setkání s nimi,“ přiblížil zdravotní obtíže svého tatínka Půta. „Úspěchy holek ve škole, v tanečních, na zušce nebo při zpívání ve sboru byly pro tátu motorem pro překonávání všech zdravotních těžkostí, které ho postupně potkaly. Ale i když měl těžký dny, snažil se na tváři vykouzlit svůj pověstný lehký úsměv,“ dodal.
V posledních týdnech si otec přál zůstat doma, do nemocnice nechtěl. Toto přání mu pomohla splnit rodina a sestry i lékařky z domácího Hospicu sv. Zdislavy. „Chci jim za to moc poděkovat. I proto jsme s tátou mohli být až do jeho posledních chvil a rozloučit se s ním u nás doma,“ děkoval hejtman.
„Na každého z nás zbydou na světě nakonec hlavně vzpomínky. Na tátu zůstane v hlavách a srdcích našich dětí, jeho nejbližších a přátel těch vzpomínek opravdu hodně. Děkuji všem, kteří si na tátu vzpomněli a nebo vzpomenou,“ uvedl Půta. „Budeš nám moc a moc chybět, tatínku. Pod ořechem na zahradě budeme sedět sami a vzpomínat na Tebe.“
každému někdo umřel , tak nechápu proč se o tom zmiňuje nějaký hejtman