7°C
Východ Ukrajiny: Za SSSR bylo líp, ale Rusko tady nechceme, vzpomínají rusky mluvící občané Donbasu
Ruský prezident Vladimir Putin označuje Rusy a Ukrajince za jeden národ, který rozdělily historické omyly. Na východě Ukrajiny se víc mluví rusky než Ukrajinsky, to proto separatisté vyvolali občanskou válku. Nostalgie po lepších časech za Sovětského svazu je v oblasti častá - ale ne všichni lidé z Donbasu, pro které je ruština mateřskou řečí, si přejí nadvládu Ruska, píše Al Džazíra.
Valerij Dzjubinskij (63) má ve vitríně sbírku sovětských bankovek. Reportérce Al Džazíry vypočítává, co by si před víc než třemi dekádami mohl koupit: Jídlo pro dva v restauraci, 15 rublů. Litr vodky, pět rublů. Vytápění a voda jeho dvoupokojového bytu, deset rublů.
Nemá představu, kolika ukrajinským hřivnám by to nyní odpovídalo, ale dnes má obtíže takové výdaje pokrýt. „Základní zboží je drahé, stojí víc, než lidé mají, a musíme se zadlužovat jen kvůli živobytí,“ popisuje válečný veterán – v Rudé armádě sloužil v afghánské válce u výsadkářů. „Každý tu říkal, že to byla smůla, když padl Sovětský svaz.“
Střelba navzdory příměří
Žije v takzvané chruščovce, staré bytovce v městě Krasnohorivka (rusky Krasnogorovka) v Doněcké oblasti. Doněck, ovládaný separatisty, odtud leží 20 kilometrů na východ a bojová fronta je ani ne kilometr za městem.
Třebaže se roku 2015 dohodlo příměří, proruští ozbrojenci na Krasnohorivku střílejí pravidelně. Začátkem války, roku 2014, dokonce na čtyři měsíce město ovládli. Loni v květnu byla bombardována nemocnice s 45 covidovými pacienty.
Nepřátelská palba nicméně není jedinou výzvou místních. Roky války mnohé připravily o práci. Od roku 2015, kdy těžké boje poškodily plynovod, jsou lidé bez zemního plynu.
Skoro deset tisíc obyvatel tu tak přežívá bez ústředního topení, přičemž teploty v těchto časech pravidelně klesají pod -10 °C. A tak z chruščovek na ulici koukají improvizované roury, z nichž se valí černý, štiplavý kouř. V bytech lidé pálí nejen dřevo, ale i odpadky, staré boty…
Od rozpadu SSSR proběhlo na Ukrajině jediné sčítání lidu, a to roku 2001. V Doněcké oblasti se k ukrajinské národnosti hlásilo 57 % lidí, k ruské 38; ale tři ze čtyř lidí tu jako svou mateřštinu uvedli ruský jazyk.
Je to zápas o identitu, který Ukrajinou cloumá od vyhlášení nezávislosti roku 1991. Ukrajina stále více směřuje k Západu, zatímco Rusko nabízí komfort sdílené slavné historie.
Obyvatelé východu Ukrajiny, kde právě ruština dominuje, bývají obviňováni, že jsou proruští. Někteří ruští představitelé zase obviňují Kyjev, že tyto rusky mluvící obyvatele utlačuje. Každopádně to budou lidé v těchto oblastech na východě, kdo jako první odnesou případný vpád ruských vojsk.
Dzjubinskij ani další lidé z Doněcké oblasti, s nimiž reportérka Al Džazíry mluvila (se všemi rusky) prý nevítají shromažďování ruských vojsk u ukrajinských hranic, ani si nepřejí nadvládu Kremlu. Jak říkají, kdyby chtěli žít pod vládou Ruska, tak se tam přestěhují. Ostatně nemálo obyvatel východní Ukrajiny dostalo i ruské pasy. Zároveň se ale cítí být opuštění ukrajinskou vládou.
„Pokud dojde na ruskou invazi, nikdo nebude bojovat. Jestli to tu chcete, vezměte si to, ale aspoň to proveďte bez násilí. Nemyslím, že by je civilisti zastavili,“ svěřil se majitel prodejny v Mariupolu na pobřeží Azovského moře. Půlmilionové město by nejspíš bylo jedním z prvních cílů invaze, leží totiž mezi separatistickými oblastmi a Krymským poloostrovem, kterému chybí pořádné spojení s ruským územím.
„Chceme žít na Ukrajině, ne v Rusku. Ale chceme Ukrajinu, jakou jsme měli za Sovětského svazu,“ prohlašuje Dzjubinskij, který přitom doma sleduje ruskou státní televizi. „Za sovětských časů bylo město světově proslulé, naše fabriky zaměstnávaly tisíce lidí a vyvážely cihly do Evropy, USA i Indie,“ vzpomíná Dzjubinskij. „Teď ani nemáme pořádné dřevo na otop.“ A předvádí chodby paneláku, které za komunismu bývaly zateplené koberci i vytápěné. Teď zbývá jen holý beton.
Ještě před válkou v Krasnohorivce sovětské továrny fungovaly, dávaly práci polovině pracujících. Většina jich teď je opuštěná, další převzala armáda. Tak jako celé město, které je teď vzhledem k blízkosti fronty pod vojenskou správou. Znamená to omezení občanských práv obyvatel. A také se kvůli útokům nedá moc pracovat na obnově budov a infrastruktury.
Podobně je na tom Mariupol. Za sovětských časů průmyslová metropole, kde fungovaly jedny z největších továren celé Evropy. A na mořském pobřeží ještě před válkou prosperovaly turistické resorty, které dnes zejí pustotou, stejně jako dětské tábory či dači. Mariupol nyní sužuje vysoká kriminalita a nízké životní standardy, píše Al Džazíra.
Nostalgie po sovětských časech prosperity ale není jednoznačná; za vlády Josifa Stalina Ukrajina trpěla neúměrně. Stalinův boj se statkáři se týkal hlavně ukrajinsky hovořícího venkova, nucená kolektivizace zemědělství vedla k hladomoru, který začátkem 30. let zabil až 10 milionů lidí. Dzjubinskij přesto trvá na tom, že sovětské časy byly érou prosperity, kdy stát zajistil všechny základní potřeby.
Ukrajinská mládež už takové vzpomínky nemá. Postoje mnohých se odvíjejí od roku 2014, kdy soused anektoval Krym. Jak řekl Al Džazíře Vitalij Košickij (27), předseda ukrajinské odnože Evropského parlamentu mládeže: „Jestli předtím bývaly různé pohledy, tak teď už stále víc mladých lidí považuje Rusko za nepřítele.“
Video
Ukrajinci u Černobylu trénují obranu proti Rusku
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Dobře babčo, Rusové vás už 7 let živí, dotují a posílají charitu a zachránili před majdanským masakrem. Banderovci se na vás chystali, jak vás vyženou.