Povinné očkování zažehlo nepokoje v karibských rájích. Odstřihnou se od Francie?

Francouzský ministr pro zámořská území Sébastien Lecornu vyrazil do Karibiku řešit sociálně-politickou krizi. „Někteří guadeloupští poslanci vznesli otázku autonomie. Podle nich by si Guadeloupe mohl lépe vládnout sám. Přejí si méně rovnosti s kontinentální Francií a více svobody,“ zmínil ministr v pátek dva hlavní principy Francouzské republiky – rovnost a svobodu.

„Vláda je připravena o tom hovořit, je to namístě, pokud tyto debaty pomohou vyřešit skutečné každodenní problémy Guadeloupanů,“ cituje ho Le Dauphiné.

Guadeloupe a Martinik, kde se rozhořely nepokoje, oba leží v souostroví Antily. Populaci tvoří potomci otroků, otrokářů i dalších přistěhovalců - z původních obyvatel prakticky nic nezbylo. Oba mají postavení tzv. zámořských krajů, jichž má Francie celkem pět. Víceméně pro ně platí totéž co pro 96 krajů (départementů) kontinentální Francie. Další zámořská území mají vůči Paříži větší autonomii.

Kvůli tomuto uspořádání musely zámořské kraje aplikovat tatáž opatření proti pandemii koronaviru jako vlastní Francie, třebaže tam situace v minulých měsících nebyla tak vážná.

Covid je daleko

„Ochrana daná vzdáleností mohla vyvolat kolektivní pocit nezranitelnosti a přirozené ochrany, načež část populace zpochybňovala epidemiologická opatření, jež považovala za přehnaná a nemístná,“ konstatuje socioložka Stéphanie Mulotová.

Ostrovany tak naštvalo povinné očkování zdravotníků, záchranářů, hasičů a pečovatelů, které prezident Emmanuel Macron vyhlásil v polovině července. Jako lhůtu stanovil 14. listopad, koncem listopadu karibská území dostala odklad do 31. prosince.

Také četné karibské Francouze trápí nutnost covid pasu a vůbec vládní opatření v boji s pandemií. Plně očkováno je jen něco málo přes třetinu obyvatel Guadeloupu i Martiniku. „Tato sociologická skutečnost se dostatečně nebere v potaz,“ pronesl Victorin Lurel, někdejší ministr zámořských území a nyní francouzský senátor za Guadeloupe. „Z odporu proti očkování se stala strategie v boji proti vládě, proti státu, proti kolonialismu,“ cituje ho Le Dauphiné.

V karibském ráji vyhlásili zákaz vycházení. Po protestech proti opatřením a rabování

Senátor také připomněl, že je v Karibiku oblíbená tradiční, alternativní medicína. „Přehnaná důvěra v tradice se staví vedle vnímání vakcín jako toxických chemikálií, importovaných škodlivými farmaceutickými konglomeráty,“ dodává Mulotová, podle níž se lidé z Antil očkování bojí víc než covidu, jehož vážnost lze dle jejich víry zvládnout alternativními léčivy. Důvěře ve vakcíny nepomohlo ani to, že v červenci s covidem-19 zemřel kytarista populární antilské kapely Kassav Jacob Desvarieux (†65), třebaže měl za sebou i třetí, posilující dávku. Dodejme ale, že byl oslabený kvůli transplantaci ledviny.

Fámy o nebezpečnosti vakcín se šířily i po říjnovém úmrtí patnáctiletého ragbisty na Guadeloupu, třebaže pitva vyvrátila, že by červnové očkování hrálo roli. Naopak se po sociálních sítích šíří fake news hned o pěti guadeloupských dětech, jež zemřely po očkování. „Antilané jsou dost online a někdy trochu moc poslouchají, co se tam říká, ať už dobrého, nebo špatného,“ prohlásila senátorka Jocelyne Guidezová z pařížské aglomerace.

Dalším faktorem nedůvěry ve vládu jsou dřívější zdravotní skandály, zvláště aféra chordecon. Tento pesticid se masivně používal na banánových plantážích Guadeloupu a Martiniku mezi lety 1973 a 1993, ač už se vědělo, že je karcinogenní. Vystaveno mu bylo víc než 90 % obyvatel obou území; obě vykazují jeden z největších výskytů rakoviny prostaty na světě, zkoumá se, nakolik za to chlordecon může. Každopádně už předloni parlamentní komise prohlásila za viníka skandálu francouzskou vládu.

Rovněž karibští politici obviňují Paříž, že dostatečně neřeší zamoření jejich pobřeží chaluhami rodu hroznovice (sargassum), jež chtějí oficiálně uznat za přírodní katastrofu.

EU zakázala jedovaté pesticidy, dál je ale vyváží: Tuny chemie mohly zabít biliony včel

Bude tedy autonomie antilských ostrovů východiskem? „Podle mě je to mlžení. Proč hovořit o autonomii, která nefiguruje mezi požadavky protestního hnutí? Ano, je o ní třeba mluvit, ale až ve vhodný čas,“ říká podle Le Dauphiné Rosemonde Thrasibuleová (58) z Guadeloupu. „Je to divadlo, blafování, hrajou o čas,“ souhlasí třicátník, který se představil jen jako „G“. „Před autonomií jsou jiné priority, spousta věcí je potřeba vyřešit,“ zmiňuje zejména povinné očkování a covid pasy, které aktuální krizi spustily.

„Jsou tu rozpory, které nám brání v rozvoji. Musíme se sami sebe ptát, jak přehodnotit náš vztah k Francii, neboť současný rámec se nejeví v souladu s našimi potřebami rozvoje a kolektivního rozkvětu,“ hodnotí naopak otázku autonomie Jean-Marie Gotin (59), pedagogický poradce na druhém stupni základní školy v Abymes. „A když se nedorozumění nenapraví, otázka se nastolí znovu, až nám zase nějaký další zákon nařídí něco, co nám bude škodit,“ dodal pedagog.

„Musí se brát v potaz místní specifika, která ve Francii nejsou,“ argumentuje Tatiana (43). Podle ní se podobné věci řešily roku 2009, byť ne tak divoce. „Každá krize znovu pokládá na stůl rozsah pravomocí našich politiků,“ dodává Tatiana.

Prohlášení republiky, referendum o nezávislosti

Obecněji na tom Guadeloupe i Martinik nejsou nejlépe ekonomicky, například nezaměstnanost, hlavně mládeže – práci nemá každý třetí mladý Guadeloupan.

Podobné otázky řeší Paříž na druhé straně Zeměkoule, v zámořském území Nové Kaledonie v jižním Pacifiku. Ta má autonomní postavení, ale 12. prosince budou tamní občané v referendu hlasovat o úplné nezávislosti, vytvoření nového státu. A v Karibiku zrovna dochází k jiné změně: Barbados už sice nezávislou zemí byl, ale dosud mu formálně vládla Alžběta II. Ke konci listopadu se však královny zbavil a vyhlásil republiku.