Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

Blízký východ rapidně ztrácí vodu. Mizí celá jezera, hrozí války o přehrady

Autor: mav, CNN - 
17. září 2021
19:26

Egypt na Nilu, Mezopotámie neboli Meziříčí mezi Eufratem a Tigridem, mocná Perská říše, biblický Jordán… Starověké civilizace by nemohly vznikat bez dostatku vody. Dnes však Blízký východ vodu rapidně ztrácí, píše CNN.

Urmijské jezero bývalo největším jezerem Blízkého východu a oblíbenou destinací turistů. Pak ho ale postihl podobný osud jako Aralské jezero – přišlo takřka o veškerou vodu. Lodě, které kdysi braly turisty na některé ze stovky ostrůvků, dnes sedí na mělčinách či na souši a reznou. Mohutný most přes jezero vypadá, že ho projektovali jako „tunel" vládních rozpočtů, dříve totiž překonával daleko větší vodní plochu.

„Lidé sem jezdili plavat a na bahenní zábaly. Zůstávali vždy aspoň na několik dní,“ popisuje Ahad Ahmed, fotograf z městečka Šarafcháne. To bývalo přístavem, ale břehy jsou teď podstatně dál.

Z 5400 kilometrů čtverečních v 90. letech se Urmijské jezero smrsklo na dnešních 2500, jak uvádí ministerstvo environmentální ochrany íránské provincie Západní Ázerbájdžán. A před několika málo lety bývalo ještě menší, desetina rozlohy a šedesátina objemu vody. Pak naštěstí zase pršelo a zafungovala některá opatření. Ale záchrana zdaleka není jistá.

Podobné problémy mají na spoustě míst Blízkého východu. Prostě dochází voda. Region zažívá vleklá sucha a horka sotva vhodná pro lidský život. Přidejte klimatické změny a špatné vodohospodářství… Předpovědi jsou hrozivé.

Některé země, včetně Íránu, Iráku a Jordánska, pumpují ohromné objemy podzemní vody na zavlažování v zemědělství. „Využívají víc vody, než přinášejí deště. A tak úroveň podzemní vody klesá,“ varuje Charles Iceland, ředitel pro vodní zdroje z výzkumného ústavu World Resources Institute. 

„Úbytek srážek a nárůst poptávky v těchto zemích vedou k vysychání mnohých řek, jezer a mokřadů,“ dodává pro CNN Iceland.

Zrovna v Íránu připadá 90 % spotřeby vody na zemědělství, jemuž slouží rozsáhlá síť přehrad. To je případ i provincií Západní a Východní Ázerbájdžán, na jejichž území se nachází Urmijské jezero. Přehrady nad ním ho připravily o velkou část vody.

Způsobuje to napětí ve společnosti. V červenci se demonstrovalo proti nedostatku vody, protesty vedly k potyčkám s policií a smrti nejméně tří demonstrantů. Írán aktuálně podle tamních meteorologů zažívá jedno z nejsušších období za půl století.

Video Vysychání Urmijského jezera. - Google Earth, Landsat, Copernicus
Video se připravuje ...

Se změnami klimatu se mění nejen teploty, ale i četnost a rozložení srážek. Blízkovýchodní zimy budou podle projekcí klimatologů sušší a léta vlhčí, shrnuje nová zpráva mezivládního panelu OSN.

„Problém je, že ať už dopadnou jakékoli srážky, zase se vypaří, protože bude horko,“ dodává Mansúr Almazrúví, ředitel klimatického výzkumu na Univerzitě krále Abdulazíze v Saúdské Arábii.  „A druhá věc je, že to nemusí být jen obyčejný déšť. Budou tu extrémní srážky, čili se povodně jako nedávno v Číně, v Německu a Belgii stanou velkým problémem i na Blízkém východě. To je skutečně ohromný klimatický problém."

Studie íránského ministerstva energetiky shledala, že za vysychání Urmijského jezera můžou přinejmenším ze třetiny klimatické změny. A nejde tu jen o zmenšování jeho velikosti - voda ubývá, ale sůl do velké míry zůstává. Už tak bylo jezero hodně slané, v nejhorších dobách se koncentrací soli blížilo Mrtvému moři. I nyní je několikrát slanější než Středozemní moře. Sůl se pak větrem a bouřemi šíří dál do krajiny, může dráždit lidem oči a ubližuje i ostatním organismům.

List Tehran Times například informoval, že narůstající slanost škodí plameňákům a přispěla k jejich úbytku v přilehlém národním parku. Před pár lety jich tam bývalo 50-60 tisíc, aktuálně napočítali 35-40 tisíc.

„Den, kde půda přestane být úrodná, není daleko,“ stýská si Kiomars Pudžebeli, který poblíž Urmijského jezera pěstuje rajčata, slunečnice, řepu, lilek a vlašské ořechy. Voda ze studní je stále slanější, stromy pomalu chřadnou, stále více rajčat nedozrává.

 Málokde je takový nedostatek vody jako v Jordánsku; lidé jsou zvyklí vyžít s málem. Do konce století však budou muset svou spotřebu zredukovat ještě na polovinu, vypočítali experti ve studii publikované v magazínu PNAS. „Bez patřičných kroků bude 90 % nízkopříjmové populace Jordánska čelit kritickému nedostatku vody,“ uvádějí badatelé s tím, že by se chudí lidé museli spokojit se 40 litry vody na den – na pití, vaření, hygienu i praní prádla.

Průměrný Američan užívá denně asi desetinásobek, podotýká CNN. „Jordánsko musí provést ambiciózní škálu zákroků, včetně mohutného odsolování a hluboké reformy vodohospodářství,“ apelují badatelé.

Už dnes není všude v Jordánsku samozřejmostí, aby voda tekla, kdykoliv otočíte kohoutkem. „Země má nyní kritický nedostatek vody – do domů se dostane jednou, dvakrát týdně, a to i v hlavním městě Ammánu,“ upozorňuje Daniel Rosenfeld, profesor atmosférických věd na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

Podle odborníků hladina podzemní vody v Jordánsku klesá o víc než metr za rok. A naopak spotřebu zvyšují vlny uprchlíků z dalších zemí neklidného Blízkého východu, od Palestinců po Syřany.

Žízniví uprchlíci

„Jordánsko neslo pro svět těžké břemeno syrské uprchlické krize, jež měla z hlediska vody hluboký dopad. Běženci stojí vodohospodářství přes 600 milionů dolarů (13 miliard korun) ročně, přitom Jordánsko od mezinárodního společenství dostalo jen zlomek této částky,“ řekl CNN Bašár Batájne, šéf jordánského vodohospodářství. Loni v zemi napršelo výrazně méně než o rok předtím, zdroje pitné vody klesly o polovinu.

Nemůže za to jen globální oteplování. Země závisí na povodí řeky Jordánu, která protéká také Izraelem (a palestinským Západním břehem Jordánu), Sýrií a Libanonem.

Přehrady podél řek výrazně omezily množství vody, které do Jordánska doteče. Voda byla v minulosti jablkem sváru mezi sousedícími zeměmi. Jednou z příčin Šestidenní války (1966) byla snaha Sýrie, Libanonu a Jordánska odklonit část vody mířící do Izraele. Vodohospodářské otázky tak jsou součástí mírové smlouvy Izraele s Jordánskem z roku 1994. Obdobné spory řeší země v kolébkách starověkých civilizací, povodí Eufratu a Tigridu a také Nilu.

Jordánsko teď moc nemá na výběr a kupuje si spoustu vody od Izraele. Židovský stát mohutně investoval do odsolovacích zařízení. Jenže ta jsou náročná na energii – a zatím moc nevyužívají tu obnovitelnou. Takže paradoxně přispívají ke změnám klimatu.

Udržitelné zemědělství

Jedním z udržitelných řešení (nejen) na Blízkém východě musí být změny v zemědělství, přechod k plodinám méně náročným na vodu.

„Například v Izraeli jsme dříve hodně pěstovali pomeranče, ale v jistý moment jsme si uvědomili, že takto vyvážíme vodu, které se nám nedostává,“ uvedl Rosenfeld. Případně je možné stávající plodiny modifikovat, aby byly odolnější vůči horku a suchu.

Almazrúví ze saúdskoarabské univerzity zase dodává, že by šlo soustavy přehrad lépe řídit a brát v potaz proměnlivost srážek. Také se musí zlepšit koordinace vodohospodářů na řekách, jež protékají více státy.

Země na Nilu však zatím předvádějí opačný příklad. Etiopie na Modrém Nilu buduje Velkou přehradu etiopského znovuzrození, asi 15 km od hranic se Súdánem. Deset let se obě země plus Egypt nedokážou dohodnout, jak si nárok na nilské vody rozdělit a jak to pak kontrolovat, napsala CNN. Ministr zahraničí Egypta Sámih Šukrí koncem června hovořil na telekonferenci Rady bezpečnosti OSN o „existenciální hrozbě“ pro Egypt a podle televize Al Džazíra naznačoval, že by neshody mohly eskalovat až do vojenské roviny.

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině

hafblaf ( 17. září 2021 20:08 )

Stejným způsobem se asi měnil i Mars, můžeme nedělat nic a v klidu vysýchání pozorovat a dělat o tom vědecké studie.

offline ( 17. září 2021 20:07 )

Oč méně vody, o to více lidí.

Zobrazit celou diskusi