Největší sopku Evropy skrývá Tyrhénské moře. Itálii hrozí dvacetimetrovou tsunami

Když přijde řeč na italské vulkány, nejspíš všichni předpokládáme, že největší hrozbou jsou Etna na Sicílii a Vesuv, které věhlasně zničil Pompeje. Nedaleko je tu však i další monstrum, které by na Apeninském poloostrově a okolních ostrovech mohlo napáchat ohromnou paseku.

Jmenuje se Marsili a je zhruba 175 km jižně od Neapole. Na výšku má tři kilometry a základna měří 70 krát 30 kilometrů, což z ní činí největší aktivní sopku v celé Evropě. Vidět ji ale nemůžete, vrchol je půl kilometru pod hladinou Tyrhénského moře. Nachází se poblíž předělu eurasijské a africké tektonické desky, jejichž přetlačování má za následek zvýšenou geologickou činnost v regionu.

Kvůli tomu také v pásmu od severu Sicílie k západnímu pobřeží jižní Itálie nalezneme vícero sopek – ty čnící nad hladinu tvoří Liparské (Eolské) ostrovy, jmenovitě Stromboli, Lipari, Salina, Filicudi, Alicudi, Panarea a Vulcano. Poslední dostal název římského boha ohně, stejně jako pojem vulkanismus – projevy vnitřní energie planety, vyznačující se pronikáním plynů a magmatu na povrch. Ještě desetkrát víc sopek je však v oblasti pod hladinou.  

O té největší vědí vědci nějakých sto let, pojmenovali ji po Luigim Ferdinandu Marsilim (1658-1730), zakladateli moderní oceánografie. Sopka vznikla zhruba před milionem let. Postupně si vytvořila na 80 sopečných kuželů, láva může tryskat i z dalších puklin. Aktuálně je klidná, za sto let, co vědci podmořskou sopku znají, nic nechrlila. Podle odhadů naposledy soptila před pár tisíciletími, teď se jen občas mírně zachvěje a vypustí něco plynu. Ale může se kdykoliv probudit.

Její láva ani sopečný popel přímé ohrožení pro lidi nepředstavují, přes půl kilometru vody se nedostanou. „Nebezpečí nespočívá v erupci, ale v podmořských sesuvech půdy,“ říká pro BBC Guido Ventura z italského Národního ústavu geofyziky a vulkanologie.

Spásná borovice a potápěčovo marné úsilí: 10 let od zkázonosné tsunami v Japonsku

Kdyby se zhroutilo některé úbočí Marsili, zvedlo by to ohromné množství vody, jež by mohlo vytvořit ničivou cunami. To se možná v oblasti už stalo. Například roku 1343 slavný básník Petrarca popsal, kterak ničivá bouře zdevastovala Neapolský záliv a zabila tisíce lidí.

„Devastaci můžeme potenciálně připsat několika vlnám cunami, vyvolaným velkým sesuvem na ostrově Stromboli, což by potvrzovalo hypotetické riziko těchto jevů v regionálním měřítku,“ uvedli seismologové v magazínu Scientific Reports; analýza archeologických stop poukazuje na sesuv zhruba v tom čase, o jakém píše Petrarca.

Ničivá Stromboli

I v prosinci 2002 erupce Stromboli (jedné z nejaktivnějších sopek planety) způsobila dvě cunami o výšce až 20 metrů. Nicméně vlny byly znát jen na samotném ostrově Stromboli; i když byly nejsilnější, jaké tam za sto let zaznamenali, měly za následek jen šest vážněji raněných a škody na majetku kolem 15 milionů Kč.

Glauco Gallotti z Boloňské univerzity se svým týmem publikoval studii, v níž zvažuje pět možných scénářů erupce Marsili. Tři z nich jsou docela neškodné, z počítačového modelu vychází vlna pár centimetrů vysoká. Středně velký sesuv půdy na severozápadním úbočí by se do půl hodiny na jihu Kampánie projevil tří- až čtyřmetrovou vlnou a na Sicílii o metr nižší. „Jizva“ na sopce naznačuje, že už z této strany v minulosti k podobnému incidentu došlo. „Mohlo to vyvolat vlny mezi jedním a třemi metry vysoké,“ cituje BBC Gallottiho.

Zato nejhorší ze zvažovaných scénářů počítá se sesuvem hornin o objemu přes 17 kilometrů krychlových na východním úbočí. Gallottiho kalkulace hovoří o dvacetimetrové vlně, jež by na Sicílii a Kalábrii udeřila do dvaceti minut. „Nemáme dost dat, ale takovou možnost nemůžeme vyloučit.“

Dopady na lidská osídlení by dost záležely na roční době. V teplejších měsících je jih Itálie plný dovolenkářů i sezónních pracovníků. Naštěstí má docela příkré pobřeží, takže podle Gallottiho odhadů stačí uprchnout asi kilometr do vnitrozemí.

Chybí varovný systém

A nejde zdaleka jen o Marsili. „Je třeba si uvědomit, že v Tyrhénském moři a Sicilském průlivu je nejméně 70 podvodních vulkánů a o některých z nich vůbec nic nevíme,“ varuje Ventura. Riziko může hrozit třeba od sopky Palinuro, 65 km od Clientského pobřeží. Vulkanický komplex má asi stopadesátimetrovou vrstvu sypkého materiálu, který by se v důsledku otřesů či erupce mohl snadno dát do pohybu.

Zatím v oblasti podmořských sopek není dobrý varovný systém. Podle Gallottiho by však nemuselo být složité ho vytvořit. Stačí síť bójí s pohybovými čidly. Při pohybu vody značícím vznik cunami by všichni v oblasti dostali výstražnou SMS a měli by dost času se dostat dál (a výš) od moře. Podle Ventury by bylo možné sledovat i přímo činnost vulkánu: „Za posledních 40 let se technologie pro monitorování aktivních sopek ohromně posunula.“

Vědce šokovala stovka zrádných děr. Země u vesnice v Chorvatsku je po zemětřesení jako ementál

Technologie alarmu je jedna věc, druhá pak osvěta. Místní moc o riziku tsunami nevědí; v průzkumu většina přiznala, že nemá moc informací. Například o zmiňované dvacetimetrové tsunami ze Stromboli vědělo jen 3,3 % dotazovaných.

„Naše výsledky zdůrazňují potřebu kampaně, které by obyvatelstvo jižní Itálie informovala o riziku cunami a jevů, které mohou potenciálně cunami způsobit,“ napsali autoři studie.

„Je velmi důležité vědět, jak se seismický fenomén, či cunami, formují, poněvadž pak můžete zvažovat různé scénáře a různé postupy nutné k odvrácení nebezpečí,“ uvedli pro BBC geologové Teresita Gravinaová a Nicola Mari. Riziko cunami se zdá vzdálené, ale pokud by k ní mělo dojít, tak trocha informovanosti může zachránit tisíce životů, uzavírá BBC.