Spásná borovice a potápěčovo marné úsilí: 10 let od zkázonosné tsunami v Japonsku
Keniči Kurosawa se vší silou držel stromu, když kolem něj nebezpečně rychle stoupala voda, která zaplavila silnici. Chvíle hrůzy, které zažil při zemětřesení, popsal pro CNN. Od největší přírodní katastrofy v Japonsku uběhlo deset let. Jak se podařilo jeho přeživším zotavit?
Téměř šest minut trvalo nejničivější zemětřesení, které zasáhlo Japonsko 11. března 2011. Otřesy o síle 9,1 stupně Richterovy škály udeřily zhruba 370 kilometrů severovýchodně od Tokia a vyvolaly obrovské vlny tsunami, jež zasáhly městečko Išinomaki, ve kterém žil Kurosawa celý svůj život.
Jen pár chvil předtím, než se vyvalily desetimetrové vlny, vyškrábal se tehdy čtyřicetiletý Kurosawa na třímetrovou borovici, do níž si zamotal nohy a držel se jako o život. „Cítil jsem, jako by byl oceán všude kolem mě. Voda byla tak studená, že jsem chlad cítil až na kostech,“ vzpomíná pro CNN.
Když mu voda dosáhla až po kolena, viděl ze svého úkrytu lidi, jak se uvnitř svých aut pevně drží volantů, zatímco je ničivé vlny splachují pryč z cesty. Všichni, kdo se drželi stromů, takové štěstí neměli a byli smeteni. Kurosawa musel na stromě přečkat dlouhé hodiny při teplotách okolo nuly. Myslel na svou ženu, podařilo se mu jí zavolat z mobilu, ale po 15 sekundách spadla síť.
Nejhorší katastrofa v historii
Když se noc změnila v den, slyšel v dálce někoho z posledního zbytku energie volat o pomoc. Kurosawa neví, jak to s tímto člověkem dopadlo, ale jemu se podařilo přežít nejhorší přírodní katastrofu v japonské historii.
Při zemětřesení a následné vlně tsunami zemřelo nebo zmizelo více než 20 tisíc lidí, ale devastace přírodní katastrofou neskončila. Jaderná elektrárna Fukušima Daiiči v této části Japonska způsobila další tragédii.
Do 50 minut od prvních otřesů překonaly vlny desetimetrovou hráz, která měla elektrárnu chránit. Při havárii došlo s velkou pravděpodobností k závažnému poškození tří tlakových nádob reaktoru. Při obnažení paliva v reaktoru vznikal vodík, který byl následně příčinou tří mohutných explozí. Tyto exploze zásadně přispěly k úniku a rozptýlení štěpných produktů, které dočasně učinily okolí elektrárny neobyvatelným a také ekonomicky znehodnotily široké oblasti jinak velmi úrodné zemědělské půdy.
Letos jsou ceremonie u příležitosti desátého výročí katastrofy velmi komorní kvůli pandemii koronaviru. V Tokiu se premiér Jošihide Suga, císař Naruhito a císařovna Masako zúčastnili pietní vzpomínky, přesně ve 14:46, tedy ve stejný čas, kdy před deseti lety katastrofa vypukla, drželi minutu ticha.
Navzdory hrůznému neštěstí se podařilo řadě přeživších obnovit své životy a komunity, mnozí se však nemohou z dědictví zkázy vymanit.
Síla tsunami
Išinomaki, druhé největší město v prefektuře Mijagi, bylo jednou z nejvíce zasažených komunit obřími vlnami. Tsunami pokryly téměř pět kilometrů čtverečních (500 hektarů) půdy a zaplavily okolo 15 procent města, uvádí Mezinárodní informační centrum pro tsunami.
Vlna zničila více než 50 tisíc domů a budov v samotném Išinomaki a srovnala se zemí centrum města i s většinou jeho přístavu a infrastruktury. O život přišlo téměř 3100 lidí ve městě. Když zasáhlo zemětřesení, pracoval instalatér Kurosawa v sousedním městě, asi 12 kilometrů od domova. Zavolal své ženě, která se ukrývala v bance, a řekl jí, aby se s ním setkala v jejich domě.
O několik minut později bylo vydáno varování před vlnou tsunami. Snažil se rychle spojit se ženou, ale telefonní linky už nefungovaly. Vyrazil tedy domů, všechna auta, která po cestě potkal, uháněla opačným směrem do zavedených evakuačních zón při zemětřesení. Když se přiblížil ke svému domu, uviděl kousek dál něco, co vypadalo jako bariéra před tsunami. Když se dostal ještě blíže, zjistil, že se jedná o obrovskou pohupující se hromadu aut, smetených vlnami.
Okamžitě se s autem otočil, když vtom zahlédl muže, který se snažil té hrůze uniknout po svých. „Stáhl jsem ho okýnkem do auta a uháněli jsme před vodou pryč. V té chvíli ale byla další tsunami i před námi,“ vzpomíná Kurosawa.
Brzy obklíčeni vlnami se oba muži vydali z auta hledat jiný úkryt. Když Kurosawa šplhal na strom, zlomila se pod ním větev a spadl na silnici. Musel se tedy vydrápat znovu nahoru. Muž, kterého zachránil, také na strom vylezl. „Skoro jsem si myslel, že to nezvládnu,“ uvedla pro CNN a dodala: „Je těžké si představit sílu tsunami, pokud jste ji nikdy nezažili, je to naprosto destruktivní síla. Bere vše, co jí stojí v cestě.“
Jaderná katastrofa
Když se tsunami dostala dále do vnitrozemí do sousední prefektury Fukušima, došlo k nehodě v jaderné elektrárně.
Japonsko vyhlásilo 11. března 2011 mimořádnou jadernou událost kvůli nejhorší katastrofě od černobylského incidentu z roku 1986. Více než 300 tisíc lidí žijících poblíž elektrárny muselo podle Červeného kříže dočasně evakuovat domovy. Dalších 50 tisíc lidí se z ozářených oblastí odstěhovalo dobrovolně.
V následujících měsících a letech se oblast kolem Fukušimy stala aglomerací měst duchů, která navštěvují pouze úředníci společnosti Tokyo Electric Power Company (TEPCO), bezpečnostní inspektoři a turisté hledající temné vzrušení. Od katastrofy TEPCO čerpá stovky tun vody do jaderné elektrárny, aby se ochladily reaktory a zastavil se odtok radiace.
Očekává se, že vyčištění od katastrofy bude trvat desítky let a bude stát miliardy dolarů. Podle úřadů ve Fukušimě zůstává více než 35 tisíc lidí vysídleno i 10 let od havárie.
Odklon od jádra
Fukušima také otřásla dlouholetým závazkem Japonska k jaderné energii. Před katastrofou zhruba 50 reaktorů zásobilo energií více než 30 procent země, uvádí Světová jaderná asociace. Zlaté časy jádra v Japonsku skončily 5. května 2012, kdy se poslední kontrolní reaktor v zemi na Hokkaidu zastavil a země se octla bez atomové energie poprvé za více než 45 let.
Už tři dny po nehodě se k odklonu od jádra zavázalo i Německo v čele s Angelou Merkelovou, která až do té doby této energii fandila. Rozhodnutí o tři měsíce později posvětil německý parlament, odhlasoval, že do roku 2022 se zavřou všechny jaderné elektrárny v zemi. Následně energetické společnosti žalovaly německou vládu za škody, trvalo téměř deset let, než se obě strany dohodly na odškodnění ve výši 2,4 miliardy eur (63 miliard eur), jak uvádí server Deutsche Welle.
Když Kurosawa slezl 12. března 2011 z borovice a vydal se troskami domů, vypadalo jeho město jako po zásahu bomby. Jeho žena katastrofu přežila, protože se jí podařilo utéct do školy na kopci. Přes noc ale ztratili přátele a všechno, co se mu podařilo za život vybudovat.
Jiní neměli takové štěstí. Jasuo Takamacu z města Onagawa se i deset let po katastrofě chodí každý týden potápět a pátrá po své ženě, která při katastrofě zmizela. Roku 2013 si udělal potápěčskou licenci, aby mohl pokračovat v hledání manželky, kterou nemohl najít na souši.
„Potápím se, jako bych ji měl někde objevit,“ řekl agentuře AP. Podařilo se mu najít manželčin telefon, ze kterého mu poslala poslední zprávu, ve které stojí: „Ta tsunami je tak ničivá.“ Takamacu dodal, že ve svém pátrání bude pokračovat, „dokud mu síly budou stačit“.
Dlouhé zotavení
Ani Kurosawa stále nedokáže hrůzy z března 2011 hodit za sebe. „Lidé se mě ptají, jak se cítím teď, je to už 10 let. Snažím se žít ze všech sil,“ uvedl pro CNN. V průběhu let se Kurosawa snažil obnovit svůj život, podnikání a svou komunitu. Dnes se na nábřeží rozprostírá desetimetrová hradba dlouhá 56 kilometrů, která má chránit jeho město před oceánem.
Podle Kurosawy se emocionální jizvy léčí stejně dlouho, jako trvá přestavit celá města. Myslí si však, že nemá smysl zabředávat v minulosti, lidé se musí posouvat. „Tato katastrofa mě naučila, že lidé potřebují žít mezi sebou. Myslím, že v nás spočívá naděje,“ říká. Někdy jede kolem stromu, který mu zachránil život, jednou se i pokusil na něj vylézt, uzavírá pro CNN.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.