Vědce šokovala stovka zrádných děr. Země u vesnice v Chorvatsku je po zemětřesení jako ementál

Stalo se to náhle a bez varování, 5. ledna. Kde měly na rozlehlém pozemku Nikoly Borojeviče začít rašit brambory, objevila se naopak obrovská jáma, rychle se plnící vodou. A nebyla v kraji zdaleka jediná.

Do pár týdnů se v okolí vesnic Mečenčani a Borojovići, v oblasti asi 10 čtverečních kilometrů, objevily desítky dalších. Začalo to záhy po děsivých zemětřeseních (6,4 na Richterově stupnici) u nedalekého města Petrinja. Otřesy 28. a hlavně 29. prosince 2020 byly v zemi nejsilnější za 40 let, zabily sedm lidí a zničily tisíce domů – víc než čtvrtinu v celé oblasti.

Zemětřesení občas mají za následek takové propady půdy, ale aby se země otevřela na stovce míst takřka najednou, to experty docela zaskočilo. Ta na zahradě Borojevičových je dnes také největší. Začala s desetimetrovým průměrem, dnes má třicet metrů a patnáct do hloubky.

„Manželka byla doma celé ráno, občas se podívala z okna,“ řekl pro BBC Borojević. „Okolo druhé odpoledne si všimla něčeho divného. Šli jsme ven a v sadu vidíme obří jámu.“

Borojevičovi měli štěstí, že se země otevřela v sadu. Některým jejich sousedům se to stalo pár metrů od prahu, jedněm dokonce přímo pod domem. Úřady zvažovaly evakuaci obou vesnic. K dalším propadům pak docházelo v okolních lesích a polích, jedna jáma prý málem spolkla farmáře i s traktorem.

Zemětřesení v Chorvatsku: 7 mrtvých včetně dívky (†13), poničená města a česká pomoc

Fenomén propadající se půdy brzy zaujal chorvatské i světové geology. „Nikdo výskyt tolika děr neočekával,“ uvedl seismolog Josip Stipčević z katedry geofyziky Záhřebské univerzity.

Od počátku 20. století zaznamenalo území dnešního Chorvatska nejméně sedm zemětřesení podobné síly jako to loňské v Petrinji – a čtyři ještě silnější. Země totiž leží blízko styku tektonických desek: eurasijská se posouvá k jihu, k severu zase africká, od níž se navíc dávno oddělila jaderská; všechny se tu v podstatě přetlačují. „Tam jsou zemětřesení nejsilnější,“ vysvětlil seismolog Branko Dragicević srbské redakci BBC. Týká se to Chorvatska, Řecka, Albánie, ale i Iráku, Íránu, Pyrenejského poloostrova a Alžírska.

Výzkum zemské kůry

V okolí Petrinje podobně silné otřesy vlastně nikdo nepamatuje, ale tamní zemětřesení z roku 1909 (23 km od epicentra toho loňského) se zapsalo do učebnic. Chorvatský seismolog Andrija Mohorovičić studoval seismografy a dospěl k závěru, že se seismické vlny v různých vrstvách země pohybují různou rychlostí. To vedlo k objevu rozhraní mezi zemskou kůrou a pláštěm, jež dostalo název Mohorovičičova diskontinuita (též Mohorovičičova vrstva nespojitosti, zkr. MOHO). 

Dnes badatelé oblast zkoumají v naději, že porozumí, proč se tam po otřesech objevilo tolik děr. „Je to skutečná anomálie, tak vysoký počet děr nemalých rozměrů,” komentuje italský geolog Antonio Santo. 

Takové díry obvykle vznikají tam, kde voda „vydlabala” skalní podloží, nad dutinou či jeskyní ale zůstala silná vrstva hlíny, písku či naplaveniny - a také jílu. Pokud by šlo jen o písek, povrch by pomalu klesal a proces by byl vidět. Jíl však vrstvu slepí a země se nad dutinou udrží. Dokud ji nenaruší nějaká síla, jako právě zemětřesení, ale také třeba silný déšť, intenzivní odčerpávání podzemní vody či těžba.

Na Jablunkovsku se otevřela země! Z díry se ozývá hukot jako z pekla

Chorvatští geologové nyní dospěli k závěru, že šlo o kombinaci faktorů. Deset, patnáct metrů pod povrchem se tam nachází krasové jeskyně, velmi propustné. Tu a tam se země propadla už dříve, ale jen vzácně, jak říkají místní. „Je zřejmé, že zemětřesení urychlilo probíhající procesy,” říká Josip Terzić, hydrogeolog z Chorvatského geologického institutu. 

První jáma už se objevila po prvních otřesech 28. prosince, den před těmi nejsilnějšími. Těmi se pak půda mnohde hnula o víc než 30 cm, což narušilo křehkou rovnováhu.

Podle geofyzika Bruna Tomljenoviče ze Záhřebské univerzity se tím změnily i toky podzemní vody. „Voda si hledala nové cesty a možná pak způsobila další propady půdy,” řekl BBC. 

Přispělo i nezvyklé množství následných otřesů - ještě v dubnu seismologové naměřili sílu 4,6 Richterovy stupnice.

Předpovídat, kde k takovým propadům dojde, není snadné. „Zatím se můžeme akorát spoléhat na historická data a dokumenty, abychom věděli, které oblasti jsou na tyto procesy nejnáchylnější,” uvádí Mario Parise, expert na rizika krasů z italské Univerzity Alda Mora. „Vyvinout varovný systém si vyžádá ještě hodně práce.”

Tomljenović se zatím s kolegy snaží sledovat seismická rizika v obydlených oblastech. V Mečenčani a Borojevići měří některé fyzikální vlastnosti půdy a doufá, že dokáže odhadnout, která místa jsou už bezpečná a kde ještě propady půdy hrozí.

Ohrožení pitné vody

Třicetimetrová jáma na pozemku Borojevičových se stala tak trochu turistickou atrakcí. Ale věčně by tam být neměla. Nelze ji jednoduše zabetonovat, to by mohlo kontaminovat pitnou vodu. „Velmi blízko těchto vesnic je vodní zdroj Pašino vrelo i mnoho soukromých studní,” upozorňuje Davor Ljubičić, který v oblasti koordinuje geotechnické práce. „S výběrem materiálů pro zasypání děr musíte být opatrní.”

V úvahu připadá do jámy napřed navalit balvany a pak dosypat menším kamením a štěrkem. U těchto rozměrů by se náklady mohly vyšplhat na pět milionů korun. „Mohl bych si ji nechat jako rybníček,” žertuje hospodář. 

Geologové zatím doufají, že si stát začne vedle přímých hmotných škod víc všímat i propadů země a podobných důsledků zemětřesení. „Klíčový je systematický výzkum různých geologických rizik. Ta se studují v rozličných projektech a jejich výsledky se používají v praxi jen lokálně, chybí ústřední inventáře geohazardů. Celostátní otevřené databáze jsou základním předpokladem pro náležité zhodnocování geologických rizik na celém chorvatském území,” apelují autoři studie v magazínu Geologia Croatica, v níž prezentují soupis děr po loňských otřesech. Doufají, že odpovědné úřady jejich práci podpoří.