Gaza se propadá do chaosu: Svrab a nemoci, haldy odpadků, zdražování, hlad i útoky na konvoje

„Vedou se intenzivní jednání s cílem prodloužit příměří, což velmi vítáme. Domníváme se však, že je zapotřebí skutečné humanitární příměří,“ řekl Guterres na jednání Rady bezpečnosti OSN.

Kromě toho Guterres dnes podle listu The Times of Israel (ToI) poprvé vyzval k vyšetření případů sexuálního násilí spáchaného během útoku palestinských ozbrojenců na Izrael 7. října. Dodal, že násilí tohoto druhu je třeba odsoudit, ať se stane „kdykoliv a kdekoliv“.

Vyšší riziko epidemií

O tom, že v Pásmu Gazy hrozí rozšíření nemocí, mezitím hovořil v Ženevě šéf WHO. „S velkým přelidněním se zvyšuje riziko epidemií onemocnění dýchacích cest, akutních vodnatých průjmů, hepatitidy, svrabu, vší a dalších nemocí,“ řekl Tedros.

V úterý WHO varovala, že pokud nebude v Pásmu Gazy obnoven zdravotnický systém, mohlo by tam více lidí umírat na nemoci než při bombardování. Podle mluvčí organizace znepokojení v tuto chvíli vyvolává zejména množství malých dětí s průjmovými onemocněními.

Zahlcené nemocnice

Na tiskové konferenci v Ženevě šéf WHO dnes také uvedl, že v Pásmu Gazy nyní funguje jen 15 ze 36 nemocnic, ale jsou zcela zahlcené. Z 25 nemocnic v severní části Pásma Gazy přitom podle Tedrose fungují už jen tři, a to jen velmi omezeně, neboť se potýkají s nedostatkem paliva, vody i potravin.

Aktuálně podle šéfa WHO v Pásmu Gazy v provizorních úkrytech žije 1,3 milionu lidí a od začátku konfliktu 7. října tam bylo zaznamenáno 111 000 případů respiračních onemocnění, 24 000 případů kožních vyrážek a 12 000 případů svrabu.

Obří smutek blízkých rukojmích: Unesená matka se syny (†10 měsíců a †4) zemřeli v Gaze, tvrdí Hamás

Podle podmínek nynějšího příměří Izrael umožnil, aby do Pásma Gazy přicházela ve větším objemu humanitární pomoc včetně jídla, vody a léků. Nicméně humanitární organizace upozorňují, že to nestačí pokrýt potřeby obyvatel pásma.

Hromady odpadků a zoufalý nedostatek potravin

Podle humanitárních organizací i samotných obyvatel pásma však ani současné humanitární konvoje zdaleka nestačí na pokrytí potřeb více než dvoumilionové populace.

I přes přerušení bojů Palestinci v Gaze dál pálí zárubně dveří a hromady odpadků, aby si uvařili, spí namačkáni ve školních třídách či v cizích domech a v zoufalé snaze sehnat základní potraviny se vrhají na nákladní auta přivážející pomoc z Egypta. S odvoláním na svědectví obyvatel Pásma Gazy o tom píše list The Wall Street Journal (WSJ).

„Nechci humanitární pomoc, chci se vrátit domů do Gazy,“ řekla Balsám Hišámová, pětatřicetiletá matka šesti dětí, která uprchla z tohoto města na severu a dnes žije ve stanu v jižní části pásma. „Kéž by mě v Gaze raději zabili a nemusela jsem tady takhle živořit,“ dodala.

200 kamionů nestačí

Podle současné dohody o příměří mohou humanitární skupiny do Pásma Gazy posílat 200 nákladních aut denně, více než kdykoli předtím během této války.

Humanitární konvoje dovážejí i palivo pro generátory ve veřejných zařízeních včetně nemocnic. Pásmo Gazy se ocitlo bez pravidelných dodávek elektřiny už 11. října, kdy byla odstavena jediná tamní elektrárna. Izrael, který 9. října vyhlásil úplnou blokádu Pásma Gazy, říká, že se nyní snaží usnadnit přísun humanitární pomoci do pásma.

Ani současné množství pomoci nicméně nestačí pokrýt potřeby obyvatel izolovaného území, kam před válkou přijíždělo v průměru 500 kamionů denně. Jednou z příčin krize v Pásmu Gazy je to, že zde kvůli válce prakticky zamrzla ekonomika. Většina potravin se už před válkou dovážela nákladními auty z Izraele a Egypta, izraelská vláda však v odvetě na říjnové útoky zastavila veškeré dodávky přes přechody z Izraele.

OSN a další organizace tvrdí, že jsou nuceny zasahovat do soukromého sektoru, který se v důsledku války a blokády Pásma Gazy zcela zhroutil. Vyvstal tak problém, jak uživit obyvatele pásma během válečného konfliktu, který by mohl trvat i několik měsíců.

„Není-li v obchodech žádné zboží, pak prakticky aktivně pracujeme na tom, abychom z obyvatel Gazy udělali populaci, která bude čistě závislá na potravinové pomoci a to je z hlediska řízení Gazy velmi špatné,“ řekla Tamara Alrífajová, mluvčí Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě.

Vrhali se na konvoj

Místní říkají, že navýšení dodávek humanitární pomoci nijak nepocítili. Při nedělním příjezdu konvoje s humanitární pomocí do města Gaza se Palestinci podle očitých svědků vrhali na nákladní auta, odstrkovali se a přetahovali o pytle s moukou a o přikrývky.

Situace na severu pásma včetně města Gaza je obzvlášť zoufalá. Podle odhadů humanitárních organizací zde i přes výzvy izraelské armády k odchodu zůstaly desetitisíce, možná statisíce lidí.

Mnozí zůstali s nemocnými, zraněnými nebo staršími příbuznými, kteří nemohli odejít. Jiní se zde rozhodli setrvat v obavách, že jim nebude povoleno vrátit se domů. Palestince, kteří uprchli na jih, Izrael i během příměří skutečně vyzývá, aby se s ohledem na vlastní bezpečnost na sever prozatím nevraceli.

Komplikace humanitární pomoci pro Palestince: Kypr chystá „vylodění“ v Gaze, Izrael je pro

„V Gaze se potýkáme se zcela novou realitou,“ řekla Bušra Chalídíová z charitativní organizace Oxfam. „Nabízí se nám určitý pohled do budoucnosti, jak bude Gaza vypadat po válce, a to je naprostý chaos. Neexistuje tu právní stát. Neexistuje tu policie. Lidé se starají jen sami o sebe,“ dodala.

Všechno zdražilo

V jižní části Pásma Gazy jsou potraviny a další základní potřeby dostupnější, ale čím dál více Palestinců říká, že si je nemohou kvůli prudce rostoucím cenám dovolit.

Místní popisují, že na chléb i na vodu čekají dlouhé hodiny a někdy i přes noc ve frontě. Jediná fronta na plyn na vaření ve městě Chán Júnis se podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí táhla přes půldruhého kilometru.

„Všechno je drahé a peníze nemáme. Žádnou humanitární pomoc jsme nedostali,“ řekla pětačtyřicetiletá Suhá Mahmúdová, která utekla ze svého domova ve městě Gaza jen s nejnutnějšími věcmi a dnes je ubytována v univerzitním areálu v Chán Júnisu. „Nevíme, co se stane po této přestávce v bojích, jestli se kdy vrátíme domů, jestli dostaneme nějakou pomoc. Míříme do neznáma,“ dodala.