Zpověď severokorejského zběha: Matku mu mučili a otec beze stopy zmizel

Muž, který se tisku představil jako David, považuje jihokorejský Soul, kde nyní žije, za svoje bezpečné útočiště a není jediný Severokorejec tohoto názoru. Jen s těžkým srdcem vzpomíná na život v KLDR – jeho otec beze stopy zmizel, jeho matku mučili v pracovním táboře. Nicméně jeho příběh přináší vhled do státu, který se během pandemie ještě více uzavřel.

„Moje matka podplatila vojáky,“ přiznal drobný muž, kterého na první pohled nic neodděluje od dalších obyvatel Soulu. Díky matčině akci se dostal přes hranice s Čínou. „Řeka byla zmrzlá, pamatuju si, že jsem šel přes led asi 15 až 20 minut. Třásl jsem se zimou a pak jsem přelezl plot, který tam postavili čínští pohraničníci,“ nastínil svůj útěk z KLDR.

Reportéři Sky News se rozhodli nezveřejnit, kdy a jak přesně David opustil rodnou zem, a to z důvodu, že značná část jeho rodiny v KLDR dosud zůstává.

Mučení, nucené potraty a k jídlu hmyz: Takhle to vypadá v severokorejských věznicích

Zmizení otce a trest pro matku

Davidovo dětství bylo vlastně v podstatě normální, alespoň na severokorejské poměry – od malička rodičům pomáhal na poli, do školy chodil, když byl čas. Vše se však změnilo, když jeho otec zmizel. „Teprve po roce jsme od něj dostali nějaké zprávy, došlo mi, že utekl na jih,“ vysvětlil. „Zavolal matce, tenkrát jsme netušili, že nás odposlouchávají. Státní bezpečnostní odbor napíchl naši pevnou linku, kvůli hovoru mámu poslali do pracovního tábora,“ vypověděl s tím, že nejdříve mohl matku každé tři měsíce navštěvovat.

„Byl to pro mě šok, to jak to v táborech vypadá a chodí. Co dostávali denně k jídlu, bylo k smíchu nebo k pláči, byla to žalostná porce. Dávali jim mezi 20 až 30 zrníčky kukuřice, to není dost, aby z toho člověk vyžil. Na každou návštěvu jsem tak sbalil velký oběd a donesl jí ho. Matčino tělo se úplně scvrklo, za 3 měsíce asi o polovinu. Vyhrkly mi slzy, když jsem ji viděl, byla neupravená a vyzáblá, nemohl jsem ji poznat,“ pokračoval David.

„Ženy ve vězení rovněž bili, matka měla oteklé oči a všude měla modřiny, to už jsem brečel,“ v době matčina uvěznění v pracovním táboře byl David dítě, zároveň se musel postarat nejen o sebe, ale i o své sourozence. Do školy už nechodil vůbec, vydělával, aby doma měli, co jíst a v zimě čím topit. Připustil však, že často i kradl. A jednou za tři měsíce matce donesl co nejvíce jídla, aby přežila.

Pach hnijících těl

„Řekla mi, že kdyby nebylo mých návštěv, vyhladověla by, tak je to u všech vězňů, bez návštěv rodiny by zemřeli hlady,“ objasnil. „A také mi řekla, že denně tam zemřou kvůli podvýživě desítky lidí, někdy prý dokonce uprostřed jídla. Popsala mi i, jak se likvidovala těla – přehnuli je v pase a narvali do pytle, pak je pohřbili u hradeb vězení. Hroby nebyly hluboké, tábor tak zapáchal hnijícími těly, hlavně na jaře, když se oteplilo,“ sdělil tisku David.

Matka se mu svěřila i s tím, jak ji mučili. Nutili ji sedět v dřepu po dobu 17 hodin, pokud se pohnula byť jen o píď, zbili ji. Mluvila i o tom, jak vězni, jejichž rodiny neměly na to, nosit jim jídlo nebo podplácet stráže, „vydrželi“ jen tři maximálně čtyři roky. Davidova slova se shodují s řadou dalších výpovědí zběhů, kteří se v poslední době rozhodli zveřejnit své příběhy.

Severní Korea byla vždy uzavřeným státem, nicméně pandemie covidu-19 z ní udělala v podstatě neproniknutelnou pevnost. Pohraniční policie střílí po všech, kdo se pokouší překročit hranice. V letech 2010 až 2019 se ročně podařilo až tisíci Severokorejcům opustit KLDR, většinou přes severní hranici s Čínou, odkud se pak vydali hledat azyl v jiné zemi.

Záhadné bílé fleky na oblečení vůdce KLDR: Hrozí Kimově ochrance trest za pochybení?

Chronická ekonomická krize

Jenže s pandemií přišlo uzavření hranic a tvrdý rozkaz střílet na každého, kdo se hranice pokusí překročit. Z tisíce zběhů se tak stalo jen 67. Nejsou informace o tom, jak Severní Korea zvládla pandemii, ale jsou důkazy o tom, že už tak hluboká ekonomická krize se ještě prohloubila, lidé se potýkali s nedostatkem úplně všeho a poslední tři roky doslova protrpěli.

„Všechny obchodní cesty byly uzavřeny, muselo se spoléhat na zboží pašované z Číny, jinak bychom nepřežili. Slyšel jsem od příbuzných, že lidé hladoví a ceny pořád stoupají. Život je čím dál tím těžší," zakončil David. Na tom se shodují také experti na KLDR, podle kterých za poslední dva tři roky mnoho lidí zemřelo kvůli nedostatku jídla. „V KLDR panuje chronická ekonomická krize, není to nejodbornější název, ale vystihuje to táhlou ekonomicky špatnou situaci,“ komentoval Chad O'Carroll zakladatel webu NK News, kde novináři a jejich severokorejské zdroje analyzují dění v KLDR.