16°C
Evakuovaným Afgháncům spadl kámen ze srdce, utekli z pekla. Zbytek pláče a čeká
Čas, kdy mají Afghánci možnost dostat se ze země, kde vládu převzalo radikální hnutí Tálibán, se krátí. Tisíce z nich se shromažďují před kábulským letištěm v naději, že se dostanou do evakuačního letu. Neodrazuje je ani nebezpečí dalšího útoku, při tom čtvrtečním zemřelo několik desítek lidí včetně 13 amerických vojáků. Snímky z Afghánistánu ukazují naprosté zoufalství a strach, úplně jiný obrázek prezentují záběry lidí vystupujících z evakuačních letí, těm se ve tvářích zračí naprostá úleva a radost, uvedl list Daily Mail.
Dva příběhy jasně ilustrují, jak odlišná je situace těch, kteří zůstávají v Afghánistánu, a těch, kteří unikli do zahraničí. Malalai Hussínyová (19) a její rodiče a sourozenci byli v jednom z evakuačních letů do Londýna. Se slzami v očích a kufrem v ruce vystoupila na letiště Heathrow. Dívka má 7 sourozenců, 2 bratry a 5 sester, nejmladšímu členu rodiny je 10 let. Mají nesmírné štěstí, že se jim všem podařilo dostat z Afghánistánu.
Dramatický útěk před Tálibánem
Malalai si přeje studovat žurnalistiku a nemůže se dočkat toho, až začne nový život v Británii. Útěk z Afghánistánu pro její rodinu nebyl lehký, čtyři dny spali na kamenech před kábulským letištěm, denně žadonili vojáky o místo v evakuačním letu. Usmálo se na ně štěstí. Její otec pracoval pro britskou ambasádu, díky němu celá rodina získala pasy a potřebné dokumenty, jenže než si pasy stihli vyzvednout na ambasádě, budovu ovládnul Tálibán a získal o nich všechny informace.
Dívka uvedla, jak moc se její otec strachoval, že je dopadnou. Nejdříve nainstaloval bezpečnostní kamery na jejich pozemku, ve strachu sledovali, jak se k jejich domu blíží ozbrojenci, jak je hlídají. Rodina čekala na vhodný okamžik k útěku, zabaleno měli v kufrech i igelitových taškách, nesli s sebou jen zlomek svých věcí.
Ministryně: Jste v bezpečí
V neděli se konečně dostali k letišti a ve čtvrtek pak do Londýna. Malalai se sešla už i s ministryní vnitra Priti Patelovou, která čekala na uprchlíky na letišti. „Jsem tak šťastná, že jsem tady. Za posledních pár dní jsme nezažili nic jiného než strach,“ to byla jedna z prvních slov mladé Afghánky. „Nevěděli jsme, jestli se odtamtud dostaneme. Takový děs jsem nikdy předtím nezažila, nevěděli jsme, jestli přežijeme,“ dodala, že jí budou chybět přátelé, které nechala v Afghánistánu.
„Je mi to moc líto. Teď jste ale tady a jste v bezpečí,“ reagovala britská ministryně vnitra. „A to je to nejdůležitější,“ prohlásila Patelová. Jejich příběh je podobným nespočtu dalším, někteří z Kábulu odlétali s krvácejícími ranami, někteří bez členů rodiny, kteří se na palubu z různých důvodů nedostali. Evakuovaní Afghánci si prošli peklem, jejich utrpení je snad u konce.
Manželka tlumočníka zůstala v Afghánistánu
Nicméně záběry z Kábulu ukazují, že pro většinu horor pokračuje. Tlumočník Mohammed se tisku svěřil s trápením, které nyní prožívá. Dostal povolení pro sebe přesunout se do Británie, jeho manželka o stejnou možnost musela bojovat u soudu, zvítězila. Do evakuačního letu se zatím neprobojovala, hlavně proto, že její zdravotní stav ji nedovolil dostat se přes dav u letiště. Mohammed čeká v Británii a pevně věří, že se k němu jeho žena brzy připojí.
Když se Mohammed dozvěděl o čtvrtečních útocích na letišti v Kábulu, zastavilo se mu strachy srdce. Jednadvacetiletá Rohina je jedna z deseti manželek tlumočníků britské armády, kterým se podařilo získat povolení k přesunu do Británie. Rohina se během posledního týdne několikrát usilovala o tom projít davem a odletět za manželem, v ohromné záplavě lidí dvakrát zkolabovala. Jednou její bezvládné tělo kdosi odnesl do bezpečí, po druhé po ni lidé šlapali.
„Je vyčerpaná, potřebuje lékařskou pomoc, je těžké slyšet ji plakat do telefonu,“ vypověděl třicetiletý tlumočník. V nastalé situaci Rohina nemá možnost dostat se zpátky na letiště. „Obávám se, že pokud jí britští vojáci nějak nepomůžou, poslední letadlo odletí bez ní,“ dodal Mohammed.
Tak hlavně on žádný Afghánistán z pohledu Afghánců neexistuje. Je to pouze výmysl Západu a jeho všemožných ziskových i neziskových organizací, aby mohly sosat miliardy z peněz daňových poplatníků na jeho údajné budování, které nakonec skončilo jenom posílením místních islamistických šílenců a další uprchlickou vlnou. Je to něco jako Jugoslávie. Jediným řešením je rozdělení na několik států, aby tam každý mohl mít ten svůj "pravý" islám. Je zvláštní, že NATO nešlo touto cestou a místo toho budovalo něco, co od počátku nemohlo fungovat.