„Nejedla jsem několik dní.“ Krize mezi uprchlíky z Venezuely děsí zdravotníky

Bývalá ranvej u kolumbijského města Maicao se proměnila v provizorní osadu, kde žijí Venezuelci v provizorních chatrčích a přístřešcích. Místní oblasti přezdívají La Pista a zdravotníci a sociální pracovníci odhadují, že zde žije přes 2 tisíce rodin. Maicao leží v nejsevernějším regionu Kolumbie La Guajira na hranicích s Venezuelou. Jde o druhý nejfrekventovanější přechod, Venezuelci se do Kolumbie nejčastěji dostávají přes město Cúcuta.

Rodiny žijí v chatrčích bez záchoda

Pro La Pistu je charakteristický pach moči, potu a výkalů. V jedné z chatrčí žije také Elaine Rojasová (27) s rodinou, celkem 6 se jich tísní v přístřešku bez koupelny a záchodu. Rojasová utekla z Venezuely před 4 roky v naději, že pro sebe s manželem a dětmi najde lepší život, než měli v Maracaibu, sen o lepším životě se pomalu rozplývá, rodina živoří a chodí močit do keřů.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Rojasová a její děti trpí podvýživou už od příchodu z domoviny, kde byl jídla také nedostatek. „Není to lepší než ve Venezuele, ale alespoň máme nějaké jídlo, i když je pravda, že ne vždy máme dost. A když prší, je to vůbec nejhorší, celé se to tu zaplaví,“ vypověděla Rojasová. Reportérům The Guardian se také svěřila s tím, že s manželem se živí recyklací plastu.

Rojasová se svým manželem vlastnoručně postavili chatrč, kde nyní žijí. Nejprve měli jen plastové pytle a dřevo, pak sehnali vlněný plech. Nemají k dispozici pitnou ani užitkovou vodu, obyvatelé La Pisty jsou závislí na prodavačích, kteří si ke každé láhvi a barelu přidají velkou přirážku. V oblasti působí humanitární organizace Save the Children a Action Against Hunger, ani jejich pomoc však nestačí. Lidé včetně dětí často jedí jen jedno jídlo denně, většinou z mouky, někdy se jim povede mít rýži. Jen málokdo z Venezuelců si může dovolit koupit si maso, ovoce nebo zeleninu.

Situaci zhoršila pandemie

„Právě takováto skromná strava vede k podvýživě,“ vysvětlila Mabis Mercadová, která se stará o migranty v nemocnici v Maicau. Podle ní žije v La Pistě kolem 8 tisíc lidí, dodala, že za poslední rok stoupl počet podvyživených osob. Mercadová zdůraznila, že nejde jen o venezuelské migranty, se stejnými problémy se potýkají i komunity domorodých obyvatel.

„Voda v osadě La Pista je hrozná, způsobuje to spoustu střevních obtíží, které následně ještě přitěžují podvyživeným lidem,“ vylíčila situaci. První případy podvyživených venezuelských migrantů datovala do roku 2018, za poslední rok se to ještě zhoršilo. „Minulý rok byl kritický, většina migrantů má pouze neoficiální zaměstnání a během pandemie za lockdownu nemohli dělat vůbec nic. Všechno tady bylo zavřené, takže si nemohli dovolit koupit žádné potraviny a hladověli,“ popsala Mercadová.

„Podvyživené byly nejen děti, ale i novorozeňata, matky neměly ani mléko na kojení,“ doplnila, že nemocnice se snažila pomoct a rozdávala potravinové balíčky. „Ale i nám rychle došly zásoby, měli jsme balíčky jen asi na 3 měsíce,“ kolem města Maicao je víc migrantských „čtvrtí“ než La Pista.

Koronavirus zabíjí děti z domorodých kmenů: Devět jich zemřelo, 25 je ve vážném stavu

Úřady odhadují, že v regionu žije asi 51 361 migrantů, podle Mercadové je to „velmi skromný“ odhad. „Příliv migrantů není možné kontrolovat,“ zdravotní sestra vysvětlila, že oblastí vede mnoho migrantských a pašeráckých stezek, kterým se v Kolumbii říká „trochas“. „Stezek je tu asi 180, pašuje se přes ně všechno: benzín, zbraně, léky, drogy, lidi, bez jakékoli kontroly,“ uvedla.

Podvýživou trpí hlavně děti

Jednou z jejích pacientek je také Rosa Primeraová (29) a její roční syn. „Z Venezuely mě vyhnala krize, neměla jsem peníze na jídlo,“ její příběh je stejný jako ten milionů dalších Venezuelců. Ona i její syn trpí těžkou podvýživou. „Naše oddělení je přetížené, podvýživa je vážná obtíž,“ sdělil reportérům šéf místního dětského oddělení Alberto Galue.

Třiatřicetiletá Ana Josefina Gutiérrezová také skončila na dětském oddělení se svým malým synkem. Do Kolumbie přišla před 18 měsíci, těhotná a bez peněz. „Spala jsem na ulici, těhotná a s dalšími dvěma dětmi. Nevěděla jsem, co dělat. Moc jsem nejedla, někdy jsem nejedla vůbec i několik dnů,“ vypověděla.

Situace se podepsala na jejím nejnovějším dítěti. „Narodil se už podvyživený, neměla jsem mu, co dát. Nikdy v životě jsem si nepředstavovala, že bude žít takhle,“ Gutiérrezová má navíc cukrovku. Do její situace zasáhla charita Save the Children, která jí pomohla najít lepší ubytování.

Objímala vyčerpané migranty na pobřeží Ceuty. Dobrovolnice (20) terčem nechutných urážek

Krize mezi domorodci

Kolumbii se snaží pomáhat rovněž Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), první uprchlické tábory v zemi vznikly v roce 2019, kolem nich se rozrostla další a další stanová městečka. „Spolupracujeme s vládou, jsme si vědomi naléhavé potřeby najít pro uprchlíky bydlení s lepšími podmínkami,“ komentoval Jozef Mekrz z UNHCR.

Merkz doplnil, že zhruba 56 procent migrantů tvoří etnická skupina Wayú, která nerozeznává hranice mezi Kolumbií a Venezuelou, nelze tak přesně určit, odkud do tábora přišli. „Přišla jsem o dvě děti, byly nemocné, měly průjem a zvracely a já jsem neměla žádné prostředky, jak jim pomoc,“ vypověděla jedna dívka z etnika, šestnáctiletá Yulexi del Carmenová. „Jedno zemřelo, když mu byl měsíc, druhému byl rok,“ svěřila se.