Melanii „ruply“ nervy. První dáma USA se rozohnila o „zákeřných“ pomluvách
První dáma Spojených států Melania Trumpová konečně reagovala na skandální knihu, kterou vydala její někdejší blízká kamarádka. Ta na 352 stránkách popisuje, co vedlo k rozpadu jejich patnáctiletého přátelství, odkazuje přitom tom nejen na své zážitky, ale i nahrávky, které si během rozhovorů se slovinskou exmodelkou pořídila. Značná část neautorizovaného životopisu se věnuje i nevraživosti mezi Trumpovou a její nevlastní dcerou Ivankou. První dáma na twitteru urgovala svoje fanoušky, aby se nezaměřovali na „klamné a zlomyslné“ pomluvy, uvedl list Daily Mail.
Na pultech knihkupců se 1. září objevila kniha „Melania a já“ od Stephanie Winstonové Wolkoffové, Trumpová počin své bývalé kamarádky dlouho nekomentovala, ve čtvrtek po schůzce zabývající se krizí drogové závislosti to ale nevydržela a po vzoru svého manžela, prezidenta Donalda Trumpa, si „vylila srdce“ na twitteru.
„Ráda bych vyzvala média a veřejnost, aby se soustředily na drogovou krizi, které čelí náš národ, ne na klamné a zlomyslné pomluvy,“ napsala na svém twitteru. Trumpová se svou reakcí ale přišla dost pozdě, většina amerických deníků již publikovala pasáže z knihy zaměřující se na její vztah s Ivankou, která v Bílém domě působí jako otcova nejbližší poradkyně.
Skandál se soukromými maily
Novináře také zaujalo tvrzení Winstonové Wolkoffové, podle které první dáma užívá soukromou e-mailovou adresu k vyřizování oficiálních záležitostí.
Na obdobné kauze, tedy užívání soukromého mailu k řešení oficiální věcí, v roce 2016 postavil prezident Trump svou útočnou rétoriku vůči své tehdejší sokyni Hillary Clintonové. Záležitosti Bílého domu a otcovy vlády skrze osobní mail vyřizuje také Ivanka Trumpová, která jakékoliv srovnání s „proviněním“ Clintonové odmítá.
Nevraživost mezi prezidentovými ženami
S blížícími se prezidentskými volbami se Trumpová stále častěji pohybuje na veřejnosti, velmi kladně byla přijata její řeč na sjezdu republikánů, kde prezident oficiálně přijal nominaci. Novináře rovněž velmi pobavil její výraz při střetu s nevlastní dcerou Ivankou na závěr sjezdu.
Kamery zachytily moment, kdy první dáma při pohledu na Ivanku Trumpovou protočila oči v sloup. Podle Winstonové Wolkoffové vztah mezi dvěma Trumpovými ženami odráží i to, že během jeho prezidentury nikdy neuspořádaly společnou událost, přestože se obě zajímají o obdobná témata.
Nahrávky jako důkaz
Winstonová Wolkoffová přiznala, že si hovory s Trumpovou nahrávala. „Rozhovory s kamarádkou bych si nikdy nenahrávala, ale ve chvíli, kdy jsem začala nahrávat, už mojí kamarádkou nebyla, dělala jsem to pro svoji ochranu,“ vysvětlila pro deník The Washington Post.
Přátelství dvou žen zničil skandál spojený s Trumpovou inagurací, kterou Winstonová Wolkoffová pomáhala organizovat. Byla obviněná z toho, že si ona a její firma z příprav „ulily“ peníze. Přišla o místo po boku Trumpové a tuto „zradu“, jak to vidí autorka, nepřežil ani jejich vztah. První dámě nejvíc vyčítá, že se ve skandálu postavila na Trumpovu stranu místo na její.
A tak bych také ráda přispěla. Tak nějak normálně… od srdce. Protože se mi už dlouho zdá, že obsah našich životů uniká jak těm na pódiích, tak těm pod nimi. Jako by nešlo o to, proč se křičí, ale že se vůbec křičí. Bez ohledu na smysl toho křiku a bez ohledu na pravdu. A hlavně bez ohledu na zdravý rozum. V tom bezduchém překřikování všech těch part včetně té bruselské se ztrácí obyčejný člověk. Občan. Máma. Táta. Děti. Babička a děda. Obce. Města. Domov. Naše země. Naše Evropa. Ztrácíme se v tom my všichni a začínáme být bezradní a zmatení. Protože o nás na těch pódiích přestalo jít. Bez ohledu na všechny proklamace.
Přála bych si, aby se vrátil zdravý rozum. Aby byl přítomen, když budeme rušit tisíce nesmyslných právních předpisů a nařízení, kterými jsme zaplaveni, a aby byl přítomen při přijetí srozumitelných zákonů, které patří do civilizované Evropy.
Přála bych si, aby u soudů vítězila spravedlnost, ne otrocký výklad textu zákonů. Jde to - a někteří soudci to už umí. Jen tak tu vznikne důvěra ve stát.
Přála bych si, abychom zastavili obsazování Evropy lidmi, kteří tu nemají co dělat, a ti, kteří doposud nelegálně přišli, aby museli z Evropy odejít. Nemají tu právo být, nepatří sem, a jim nepatří Evropa. Nedejme si vnutit, že jsme odpovědni za jiné světadíly, protože tomu tak není.
Přála bych si, aby Evropská unie začala plnit roli, pro kterou byla založena, a pokud toho není schopna, ať raději skončí. EU nebyla zakládána proto, aby jedny státy diktovaly jiným, aby některé státy ekonomicky podváděly, nebo aby členové ztratili svou národní identitu. Od EU jsme očekávali bezpečné evropské hranice, bezpečné ulice, ekonomickou spolupráci rovnocenných států, volný pohyb a vzájemnou pomoc. Nevidím však dnes většinu z toho všeho.
Přeji si, aby se nám násilně nevnucovaly neuvěřitelné teorie o mnoha pohlavích. Máme dvě – muže a ženu, a pak jsou občas výjimky, které jako civilizovaní lidé budeme sice plně respektovat a ctít jejich jinakost, ale nebudeme kvů