Hana „čistí“ zemi od min džihádistů. Po utrpení v područí ISIS chtějí jezídky zpět domů

Autor: Darina Jíchová - 
12. července 2020
11:00

O tom, jak silné jsou jezídky, hovoří vznik samostatného oddílu složeného z osvobozených žen, které likvidují miny v okolí Sindžáru. Skupinu vede Hana Chinderová (28). „Tohle je místo, kde společně jezídové žili. Tohle je místo, kde jsem i já strávila dětství. Mám na něj mnoho vzpomínek a je pro mě nesmírně důležité,“ prohlásila Chinderová. Její příběh přinesl deník The Guardian. Většina jezídek během tažení teroristické organizace Islámský stát (ISIS) proti jejich etnicko-náboženské komunitě skončila v zajetí džihádistů.

V roce 2014 zaútočili islamisté na irácké vesnice na úpatí pohoří Džabal Sindžár, kde žila početná menšina jezídů, džihádisté jich přes pět tisíc zabili, ženy a děti unesli a využívali jako otrokyně. Uneseno bylo na 6417 jezídek, v posledních letech se podařilo osvobodit více než 3500 otroků, téměř tři tisíce jezídů včetně 1300 žen a dětí ale zůstává nezvěstných. Chinderová a její kolegyně nyní Sindžár připravují pro návrat jejich lidu.

„Po genocidě se všechno změnilo“

„Tahle práce je pro mě důležitá, protože mám pocit, že dělám něco dobrého pro rodinu, pro svoji komunitu a pro lidi, kteří odsud byli vyhnání. Odstraňováním min napomáhám jejich návratu, doufám, že jednoho dne se opravdu vrátí,“ sdělila tisku Hana Chinderová. „Předtím jsme žili normálním životem, všechno bylo dobré a lidé šťastní. Ale po genocidě v roce 2014 se všechno změnilo, už nejsme v bezpečí,“ dodala žena.

Džihádisté byli ze Sindžáru vyhnání v roce 2017, zbyly tam po nich sta tisíce nášlapných min a dalších výbušnin instalovaných v domech, městských budovách i v polích. Jde o tradiční miny a bomby, ale i podomácku vyrobená zařízení.

„Denně se ozývají výbuchy, denně umírají lidé, někteří vyváznou se zraněním,“ popsala jezídka situaci na jižní straně pohoří Džabal Sindžár. Součástí její práce je vzdělávat místní, zvláště děti, o nebezpečí, které miny představují.

O týmu jezídských žen, které jsou součástí britské neziskové organizace MAG, jež se dlouhodobě zabývá odstraňováním nevybuchlé munice v různých zemích, vznikl film Into the Fire. Zhruba 20minutový snímek mapuje práci jezídek, které čistí tamní oblast.

„Minová kontaminace je jedním z hlavních důvodů, proč se do regionu zatím jezídové nevrátili,“ vysvětlila. Podle údajů asi 300 tisíc jezídů žije v provizorních táborech v iráckém Kurdistánu.

„Ti, kdo se vrátili, žijí na severu pohoří, které rozděluje Sindžár,“ uvedla šéfka irácké pobočky MAG Portia Strattonová. „Přestože válka oblast zpustošila, není zde tak velká kontaminace minami jako na jihu. ISIS držel sever krátce, jezídové se vrací jen pomalu, a to právě na sever, na jihu nás čeká ještě spousta práce,“ dodala Strattonová.

Jezídka: Vím, co dělám

MAG v roce 2016 odminoval vesnici a okolí, kde žila Hana Chinderová. To umožnilo její rodině návrat domů, vracela se do těžce poškozené oblasti, z některých domů zbývaly jen trosky. Školy, svatyně a další budovy byly zcela rozbořené.

„Chybí tady většina služeb, zdravotnictví i školství,“ okomentovala stav Sindžáru Chinderová. Obě její děti sice do školy chodí, denně ale musí urazit několik kilometrů přes válkou zničenou zemi. „Co si přeju ze všeho nejvíc, je, aby byly svobodné a v bezpečí,“ řekla o dětech.

Jezídky a jezídské děti osvobozené ze zajetí ISISu.Jezídky a jezídské děti osvobozené ze zajetí ISISu. | Reuters

I když je její práce nebezpečná, Chinderová z min a výbušnin nemá strach. „Věřím ve své schopnosti, vím, co dělám,“ řekla tisku. Jedním z problémů, který zpomaluje čištění regionu, je fakt, že Sindžár patří mezi sporná území, nárokuje si ho jak irácká centrální vláda, tak regionální vláda Kurdistánu. „Politické tahanice“ odsoudil Abíd Šamdín, šéf charity Nadji iniciativa, kterou v Sindžáru založila nositelka Nobelovy ceny míru, jezídka, která si prošla džihádistickým zajetím, Nadja Muradová.

„Nevzdáváme se.“ 

„Kdy konečně najde irácká vláda a mezinárodní komunity odvahu a politickou vůli, aby se postavily výzvám a nebezpečí v Sindžáru?“ reagovala na problematiku Muradová na twitteru. Chinderová a její tým ale ve své práci pokračují navzdory politickým sporům. Svému úkolu je zcela oddaná, svůj původní tým opustila, povýšila a pracuje ve větší skupině, kde jsou i muži.

Když Chinderová v roce 2016 s prací začínala, z oblasti ve společnosti svých krajanek odklidila přes 27 tisíc min. Velké naděje vkládá do snímku, který o jejich snaze vznikl. „Doufám, že film ukáže lidem po celém světě, že my, jezídky, jsme silné, že se nevzdáváme, že jsme schopné se znovu postavit na vlastní nohy a žít svůj život, a to i po všem, čím jsme si prošly,“ zakončila Chinderová.

Citronel ( 12. července 2020 12:15 )

Lidé na celém světě na to kakaj jak jste silné a kdybyste zdechli, tak je to opět lidem na celém světě jedno, z toho nikomu žádný prospěch nekouká.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud