9°C
Gestapo vs. dívenka Anna Franková: Poslední den úkrytu a razii vystihl unikátní popis
Příběh Anny Frankové, židovské dívky, která se během 2. světové války se svou rodinou skrývala v Amsterdamu, zná celý svět. Její deník, který si psala od 13 let, se stal symbolem utrpení milionů Židů, patří mezi nejvydávanější knihy na světě. Letos 4. srpna uběhlo 75 let od chvíle, kdy byl úkryt Frankových prozrazen, rodina byla zatčena německým gestapem a převezena do koncentračního tábora. Spisovatel Jonathan Mayo nabídl unikátní náhled do událostí osudného dne. Zprávu přinesl deník Daily Mail.
Frankovi do Amsterdamu přišli v roce 1933 z Německa, rodina utíkala před nacisty a jejích vůdcem Adolfem Hitlerem, kteří se v Německu chopili moci a začali s útlakem židovského obyvatelstva. O několik let později, v roce 1942, je tažení proti Židům dohnalo i v Nizozemsku. Šestnáctiletá Annina sestra Margot toho roku dostala povolání do německého pracovního tábora, rodina se proto společně s dalšími začala ukrývat v zadním traktu budovy na adrese Prinsengracht 263, kde měl Otto Frank, otec Anny, kancelář.
Zatčení Frankových
Rok 1942 rovněž datuje první zápis tehdy třináctileté Anny do jejího deníku. Do zápisníku si psala pravidelně, záznamy končí právě 4. srpna 1944, kdy někdo Frankovy zradil. Mayo připomíná, že společně s Frankovými se v budově ukrývali také Auguste a Hermann van Pelsovi se synem Peterem a zubař Fritz Pfeffer.
Mayo se na základě výpovědí přeživších pokusil zrekapitulovat jejich poslední den v bezpečí téměř minutu po minutě, podle něj jejich poslední momenty před zatčením vypadaly asi takto:
„Mám pocit, že se blíží přátelé,“ zapsala si Anna do deníku, všichni doufali, že Amsterdam brzy osvobodí spojenci. Den všech, kteří se ukrývali za Frankovou kanceláří, začínal v 6:45, museli dodržovat přesně daný denní režim. Stejně to bylo i v pátek 4. srpna 1944.
Anna s nadšením očekávala zvonění zvonů, které v deníku označuje „za své věrné společníky a přátelé“, ostatní ale zvuk zvonů nenáviděli. Čekala rovněž na to, až bude smět do koupelny, ale ještě nebyl její čas. V osm hodin ráno se všichni scházeli u malého rádia, aby si poslechli novinky. Naladěnou měli stanici BBC, ze zpráv se dozvídají, že americké jednotky osvobodily francouzské město Rennes.
Čas tráví čtením knih
V 8:20 tři zaklepání upozornila Annu, že její snídaně je připravená. Jako obvykle posnídala misku ovesné kaše, kterou si snědla ve svém pokoji. Měla jen chvilku, než do budovy dorazí její správce, který neměl ani tušení, že se tam někdo ukrývá. Anna a její společníci museli být v naprosté tichosti, nesmělo se ani na záchod, trubky by je totiž mohly prozradit.
V půl deváté na centrále gestapa v Amsterdamu zazvoní telefon, zvedl ho tehdy Julius Dettmann z jednotky, jejímž úkolem bylo zatýkat Židy ve městě. Od věrohodného zdroje se dozvídá, kde se Frankovi a další ukrývají. Nicnetušící Frankovi jsou v tu dobu začteni do knih. Otto Frank se zrovna „prokousával“ dílem Charlese Dickense, po ruce měl slovník, který mu pomáhal s angličtinou.
V devět hodin se začínaly plnit kanceláře, za kterými je úkryt Frankových. Všichni v zadní části jsou potichu a chodí v ponožkách, aby na sebe neupozornili. Zastavila se za nimi Miep Geisová, která je po dva roky zásobovala potravinami a mlékem. Anna si chce povídat, Geisová jí slíbila, že si sednou „na kus řeči“ odpoledne, až se vrátí z nákupu. Geisová a její manžel Jan pomáhali nejen Frankovým, ale i studentovi, který se odmítl přidat k nacistům.
Gestapo přerušilo hodinu angličtiny
V 9:45 Otto Frank pomáhal mladému Peterovi van Pelsovi s angličtinou, o hodinu později u kancelářské budovy zastaví vůz rakouského gestapa. Vystoupil strážník Karl Josef Silberbauer a čtyři Nizozemci ve službách nacistů, všichni byli ozbrojeni. Jako první mluvili se správcem Willemem van Maarenem, dlouho se spekulovalo o tom, že právě on vyzradil Frankovy.
V 10:47 zadržel Geisovou muž s pistolí, gestapo začalo prohledávat kanceláře. Hledají důkazy o tom, že obchodníci skrývají Židy. Otto Frank sice zaslechne zvuky z kanceláře, ale nepřipisuje jim žádnou váhu, pokračuje se svou lekcí angličtiny.
Pátrání gestapa pokračuje, v 11:10 stoupá Silberbauer do dalších pater budovy. Ve stejnou dobu přichází domů i Geis, manželka ho okamžitě varuje, aby nechodil do kanceláří. „Plně pochopil, co se mu snažím naznačit a rychle zmizel,“ vypověděla Geisová po letech.
Ani po půl hodině se Silberbauerovi nepodařilo nic najít, chtěl vidět zadní část budovy. V tu chvíli stál na odpočívadle na schodišti, na kterém byla také knihovna ukrývající tajný vstup do krytu Frankových. „Ani jsem nedýchal,“ vzpomínal Victor Kugler, obchodní partner Otto Franka, který mu pomohl zbudovat skrýš. „Když začali odsouvat knihovnu, věděl jsem, že nás někdo zradil,“ dodal Kugler.
Frank: Věděli jsme, že je konec
Kugler společně s gestapem kráčel po úzkých schodech vedoucích k pokoji Frankových, u stolu seděla Annina matka Edith. „Gestapo,“ zašeptal varování Kugler. Na útěk ale nebyl čas. „Ruce vzhůru,“ do místnosti rychle vnikli i muži z gestapa.
„Tohle slovo se v angličtině píše jen s jedním b,“ ozbrojení muži přeruší výklad Otto Franka. „Věděli jsme, že je konec, když jsme je viděli,“ vzpomínal Otto Frank, který jako jediný ze své rodiny přežil koncentrační tábor. V 11:55 jsou všichni shromážděni v ložnici Frankových, během pěti minut Silberbauer vydává rozkaz k odvozu. Zarazil se, když zjistil, že Frank je veterán 1. světové války s hodností poručíka, tedy vyšší, než má on sám. S Frankovými neměl ale slitování.
Pět minut po poledni si gestapo předvolalo Geisovou. „Teď je řada na tobě. Jsi z Vídně, já jsem taky z Vídně. To se nestydíš? Ukrýváš židovskou špínu,“ pustil se do ženy Silberbauer. Vyhrožoval jí vězením, fyzickými tresty i zatčením manžela, ale Geisová mu nic neprozradila. Silberbauer ji nakonec nechal být. „Byla to moc pěkná dívka,“ řekl k tomu později.
Anna: Židy posílají do plynu
Ve tři čtvrtě na jednu byli všichni, kdo se v budově ukrývali a Kugler, naloženi do připraveného auta. Pro Annu a její rodinu je to poprvé po dvou letech a dvou měsících, kdy jsou na čerstvém vzduchu. „V rádiu říkají, že Židy posílají do plynu, možná že je to nejrychlejší způsob smrti,“ zapsala si do deníku. Přesně v jednu dorazí na centrálu gestapa, o tři dny později jsou odesláni do Osvětimi, Anna nakonec skončila v koncentračním táboru Bergen-Belsen, kde v roce 1945 zemřela na tyfus, krátce nato tábor osvobodila britská armáda.
Navečer 4. srpna 1944 se do zadního traktu kanceláří vrátila Geisová s manželem, posbírali poházené knihy včetně Annina deníku. Žena věci pečlivě uschovala ve svém pracovním stolu a doufala, že se pro ně Anna jednou vrátí. Deník si nakonec vyzvedl Otto Frank, zlomený muž po letech svolil k vydání záznamů své dcery. Deník Anny Frankové byl přeložen do 70 světových jazyků, prodalo se ho více než 30 milionů kopií.
Témata:
Související
