Stovky a tisíce lidí – prakticky z noci na den – začaly být od 11. května 1945 soustavně likvidovány sovětskou tajnou službou. Zdaleka ne pro nic za nic, přesto tehdy i dnes kvůli stěží pochopitelným důvodům. „Jednalo se o československé občany ruské, ukrajinské či běloruské inteligence, kteří byli nepohodlní komunistickému režimu,“ uvedl na pietě předseda spolku Bez komunistů.cz, který akci pořádal, Petr Marek.

Jejich osud se nejčastěji pečetil ve vzdáleném Sovětském svazu v některém z gulagů, jiní byli zavražděni ještě na území tehdejšího Československa, leckdy přímo v Praze. „Historie a osudy těchto jedinců nesměly být do roku 1989 připomínané. Trpkost těchto obětí je taková, že jejich blízcí sami nevěděli a nesměli vědět, co se s nimi stalo. Někteří se sice po 15 či 20 letech vrátili z internace domů, drtivá většina se z gulagů už ale nevrátila,“ pronesl Marek za účasti přihlížejících.

„Dědeček osvoboditel“ se už domů nevrátil

Jedním z takových byl i otec tří dětí Jan Dřevo (nejspíš †54), na kterého na pietě zavzpomínala jeho vnučka Jarmila Hájková. „Důvod, proč jsem na ni přišla, je ten, že jsem ztratila dědečka, který proti nacistům při Pražském povstání bojoval po boku vlasovců na smíchovských barikádách,“ svěřila se pro Blesk.cz. „Hned po válce se ztratil neznámo kam. Maminka po něm celý život marně pátrala,“ dodala.

O jeho skutečném osudu se paní Hájková ani její maminka nikdy nedozvěděly nic bližšího, než že pravděpodobně skončil jako většina příslušníků Ruské osvobozenecké armády neboli vlasovců. Ti během druhé světové války bojovali po boku nacistů proti komunismu. Někteří dobrovolně, mnozí z donucení.

Když byl nacistický režim u konce s dechem, byli to právě vlasovci, kteří proti Němcům v Praze obrátili zbraně a výrazně napomohli jejímu osvobození. Jejich účast při květnovém povstání se však nehodila do oficiálního kánonu sovětské historie, a proto většina jejich příslušníků byla popravena nebo odvezena do gulagů – nápravně-pracovních táborů – kde umírali za nelidských podmínek.

10. května v pravé poledne vzpomnělo pár desítek účastníků na oběti komunistické zvůle. Pieta byla věnována především těm, kteří po konci druhé světové války beze stopy zmizeli buď v sovětských gulazích, nebo byli vražděni ještě v Československu.
10. května v pravé poledne vzpomnělo pár desítek účastníků na oběti komunistické zvůle. Pieta byla věnována především těm, kteří po konci druhé světové války beze stopy zmizeli buď v sovětských gulazích, nebo byli vražděni ještě v Československu.
Autor: David Zima

Stejný osud ve vší pravděpodobnosti bohužel potkal i dědečka paní Hájkové. „Přišla jsem se poklonit všem, kteří mají podobně jako on neuzavřený osud. Tím, že ani nevíme, kdy a jak umřel, je to takový konec bez konce,“ uvedla v posmutnění. Nejen za svého dědečka proto při nejrůznějších příležitostech pokládá květiny na hroby vojáků, které nenesou ničí jméno.

Memento mladým generacím

Pietní akce ke vzpomenutí obětí sovětských represálií, které prováděla tajná služba alias NKVD, respektive speciální jednotky sovětské kontrarozvědky Směrš, se konala stejně jako v předešlých letech v pravoslavné části Olšanských hřbitovů. Vyjma 1. tajemníka ukrajinského velvyslanectví Ostapa Lukianchuka se jí zúčastnili i studenti mezinárodní školy Natalie Gorbaněvské, která sídlí v Praze. Pod pietní plaketu u pravoslavného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice položili jeden jako druhý symbolický rudý karafiát vedle zapálené svíce.

„Řadu událostí jsme si začali připomínat proto, že nebyly dlouho známé,“ vysvětlil na pietě Petr Marek, který se svým spolkem šíří povědomí především mezi nejmladšími generacemi. „Mnoho mladých dodnes neví, co se po druhé světové válce dělo. Dlouho se nepřipomínalo a ani dnes se adekvátně nepřipomíná, že to byl pakt Molotov–Ribbentrop, tedy pakt nacistického Německa s komunistickým Ruskem, který vedl k invazi do Polska, a tedy k rozpoutání druhé světové války. Doufejme, že ani ty události na jejím začátku, ani ty na jejím konci se už nikdy nebudou opakovat,“ dodal Petr Marek.
Fotogalerie
15 fotografií