7°C
Horší než nacisté: 400 mrtvých za hodinu, 100 dní pekla a smutek za 800 000 zmasakrovaných
Je to 25 let od chvíle, kdy byla v africké Rwandě spuštěna ďábelská akce. Při genocidě, která vypukla z 6. na 7. dubna 1994 a skončila 18. července 1994, zmasakrovali hutuští extremisté za 100 dní na 800 000 menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů a asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout ze svých domovů. Bývá označována za poslední genocidu ve 20. století, nejrychlejší genocidu vůbec či za nejhrůznější násilný čin co do počtu mrtvých po dnech. Smuteční akce začínají ve Rwandě v neděli. Emmanuel Macron odmítl, dorazit má třeba Jean-Claude Juncker.
Tryzny se zúčastní i nejméně deset hlav států, řekl novinářům mluvčí prezidentova tiskového úřadu. Očekáváni jsou mimo jiné předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo kanadská generální guvernérka Julie Payetteová.
Oficiální pozvání na dnešní ceremonii dostal od rwandského prezidenta Paula Kagameho také francouzský prezident Emmanuel Macron. Účast ale odmítl kvůli údajné kolizi s jinou plánovanou akcí. Zároveň ale dnes oznámil, že 7. duben chce vyhlásit Dnem připomínky rwandské genocidy.
Pětkrát horší než holokaust
Prezident Kagame nejprve položí věnec u památníku genocidy ve městě Gisozi, kde je pohřbeno kolem 250 000 obětí masového vraždění z roku 1994. Pak se spolu s dalšími domácími a zahraničními vysokými představiteli připojí ke zhruba dvěma tisícům lidí v „pochodu paměti“ od budovy parlamentu na národní fotbalový stadion. Tam budou zapáleny svíce při noční vzpomínkové bohoslužbě, informovala agentura Reuters.
Při tomhle děsivém masakru bylo zabito podle odhadů na 20 procent obyvatel země a asi 70 procent rwandských Tutsiů. Rychlost zabíjení byla omračující: podle vlády bylo každý den zabito na 10 000 lidí, 400 za hodinu a sedm za minutu. Podle francouzského historika Gérarda Pruniera to bylo pětkrát horší masakrování lidí než při nacistickém holokaustu.
Masakr po sestřelení letadla
Vraždění v malé a chudé Rwandě uprostřed Afriky začalo poté, co bylo 6. dubna 1994 sestřeleno letadlo s prezidenty Rwandy Juvénalem Habyarimanou a Burundi Cyprienem Ntaryamirou. Oba patřili k Hutuům.
Kolik osob nepřežilo následnou tříměsíční genocidu, je stále předmětem dohadů. Podle OSN zahynulo na 800 000 lidí, většinou Tutsiů, rwandská vláda uváděla přes milion mrtvých, z toho asi deset procent Hutuů. Genocida se hluboce zapsala do osudu Rwandy i sousedních zemí. Vedle milionů uprchlíků a zřetelného vlivu na války v sousedním Kongu například mnohonásobně vzrostl počet infikovaných virem HIV, zničena byla infrastruktura země a vylidnění vedlo k velkému propadu ekonomiky.
Diskutovanou otázkou zůstává role mezinárodního společenství, jež nedokázalo genocidě zabránit.
Hotel Rwanda
Krutost masakrů zobrazil například příznivě přijatý film Hotel Rwanda režiséra Terryho George z roku 2004.
Etnický konflikt mezi většinovými Hutuy a menšinovými Tutsii, v jehož pozadí byly spory o půdu, doutnal ve Rwandě již delší dobu. Hutuové a Tutsiové byli přitom původně spíše společenskými kategoriemi. Vládnoucí Tutsiové - majitelé stád - tvořili 14 procent obyvatel a Hutuové byli většinou pastevci a rolníci. S přispěním koloniálních velmocí však mezi nimi rostla nenávist.
Tutsiové tvořili totiž v koloniálních časech vládnoucí skupinu s mnoha výhodami, po vyhlášení nezávislosti v roce 1962 ale měli v zemi převahu Hutuové. Do roku 1964 bylo při střetech zabito na 20.000 Tutsiů a další statisíce byly vyhnány ze země.
V roce 1973 se k moci dostal Habyarimana, který svůj režim za pomoci Francie založil na rasové ideologii proti Tutsiům. Ti proto vytvořili Rwandskou vlasteneckou frontu (FPR) a v říjnu 1990 zahájili ofenzívu. Smír nepřineslo ani zavedení plurality v červnu 1991, ani dohody ze srpna 1993, které počítaly s paritním zastoupením obou etnik a ustavením prozatímní vlády.
Vražedná první dáma
Plnění dohod měla podpořit Pozorovatelská mise OSN pro Rwandu (UNAMIR). Zatímco Francie dál vyzbrojovala Habyarimanův režim, na severu země prováděly etnické čistky milice Réseau Zéro (Síť nula s heslem Žádný Tutsi), které vedla prezidentova manželka Agatha. Ta byla spolu s manželem a dalšími blízkými spolupracovníky členkou vlivné hutuské skupiny Akazu (malý domek), která si nepřála spolupráci s Tutsii a jež byla posléze jednou z hlavních řídících skupin genocidy.
Po sestřelení letadla s Habyarimanou dosáhly masakry hrozivých rozměrů, na vraždění se nejvíce podíleli extremističtí Hutuové z milicí Interahamwe a Impuzamugambi.
Necítíte nic
Vraždili ale i prostí muži i ženy, nikdo neměl být ušetřen. „Naložili nás do aut a odvezli do hor, abychom tam zabíjeli. Pak se zpívalo a tancovalo. Když zabíjíte prvního člověka, něco cítíte. V mém případě to byl můj soused. Pak už necítíte nic,“ popsal atmosféru krvavých 100 dní jeden z později odsouzených.
Jako první byli popraveni hutuští opoziční politici včetně premiérky, tutsijští intelektuálové a deset belgických vojáků UNAMIR. V druhé fázi začalo vyvražďování všech Tutsiů bez rozdílu, kteří byli obviňováni ze spojení s povstalci původem z Ugandy a kteří vnikli do země v 90. letech.
Horor
Slovo genocida v souvislosti s Rwandou použily již koncem dubna 1994 humanitární organizace. „Naprostý horor, zde je srdce temnoty,“ řekl 28. dubna mluvčí Červeného kříže. Na 2500 členů UNAMIR se po zahájení masakrů stáhlo a 21. dubna 1994 - v době nejhorších masakrů - Rada bezpečnosti OSN rozhodla snížit kontingent UNAMIR na pouhých 270 osob.
A teprve v květnu RB OSN vyhlásila zbrojní embargo a rozhodla o vyslání 5500 mužů na ochranu uprchlíků a civilistů. Ti do země dorazili ale až po ukončení etnických čistek. Na ochranu uprchlíků vyslala na návrh RB OSN Francie v červnu v operaci Tyrkys 2500 vojáků na jihozápad země, kde bylo vytvořeno relativně bezpečné území.
V červenci 1994 situaci ovládla tutsijská FPR a válka skončila. Prezidentem a premiérem byli jmenováni zástupci Hutuů, ale skutečným vládcem v pozadí byl šéf FPR generál Paul Kagame z kmene Tutsi, který je od roku 2000 prezidentem.
Organizátoři masakrů mezi uprchlíky
Po vítězství FPR uprchlo do bývalého Zairu (dnes Kongo) a Tanzanie na 1,7 milionu Hutuů. Většina se ale později vrátila a s anonymní masou uprchlíků splynuli i někteří organizátoři masakrů.
Na vyšetření zločinů byl RB OSN vytvořen Mezinárodní tribunál pro Rwandu (ICTR), který začal fungovat v roce 1997. Soud, který skončil v prosinci 2015, v roce 1998 oficiálně uznal, že se jednalo o genocidu proti Tutsiům. Mezi odsouzenými je několik členů bývalé vlády včetně expremiéra Jeana Kambandy a v prosinci 2008 soud odsoudil strůjce genocidy, někdejšího šéfa milicí Interahamwe a bývalého plukovníka Theonesta Bagosoru k doživotnímu vězení.
Celkem odsoudil přes 60 strůjců masového vraždění. Další dva miliony lidí byly souzeny lidovými soudy gačača, kde bylo asi 65 procent souzených uznáno vinnými. OSN až v roce 1997 potvrdila, že byla předem upozorněna na chystaný masakr a šéf OSN Kofi Annan, který byl v roce 1994 náměstkem generálního tajemníka OSN pro mírové operace, přiznal, že OSN mohla genocidě zabránit. Prohlásil také, že cítí vinu.
Clinton přiznal selhání
Selhání přiznal i bývalý prezident Spojených států Bill Clinton. Francouzský parlament přímý podíl Francie na genocidě odmítl, připustil ale řadu chyb. Kagame Francouze obviňoval, že se na genocidě přímo podíleli, a podle zprávy americké právní firmy pro rwandskou vládu z roku 2017 Paříž vyzbrojila pachatele genocidy a bránila potrestání osob podezřelých z masakrů.
Na zabíjení se podíleli i někteří kněží nebo jeptišky a mnohé oběti přišly o život v kostelích, kde přitom hledaly útočiště. Papež František poprosil v březnu 2017 o odpuštění za „hříchy a nedostatky církve a jejích členů“ během genocidy.
Diktátorský styl v dnešní Rwandě?
Oficiální politikou ve Rwandě je striktně bránit veškerým rozhovorům o záležitostech etnické příslušnosti, opozice ale říká, že přísná kontrola médií a politické sféry v zemi je zneužívána k potlačování disentu.
„Vládnoucí strana si od prvních dnů po genocidě přisvojila diktátorský styl, údajně v zájmu ochrany národní svrchovanosti. To by ale nyní mělo skončit,“ řekla agentuře Reuters významná rwandská opoziční politička Victoire Ingabireová a dodala: „Vláda by měla nechat opoziční politiky svobodně pracovat, protože upírat jim jejich práva povede k problémům. Dvacet pět let stačí, vláda by měla dovolit lidem svobodně vyjadřovat jejich názory.“
Francie má novou komisi k prošetření genocidy
Francouzský prezident Macron nyní zřídil komisi, která má v archivech zjistit, jakou roli hrála Francie při stodenní genocidě ve Rwandě. Zřízení komise Macron v pátek oznámil u příležitosti setkání s některými přeživšími rwandské genocidy i zástupci organizace, která jim pomáhá, informovala agentura AFP.
Skupina osmi historiků a badatelů by měla prozkoumat archivní dokumenty z let 1990 až 1994, které se týkají vztahů Francie se Rwandou, a přispět tak k lepšímu pochopení příčin, průběhu a následků genocidy. Zvláštní pozornost mají výzkumníci věnovat roli Francie v událostech. Výsledky svého bádání by měla komise, která bude mít přístup k dokumentům prezidentského úřadu, parlamentu, ministerstva zahraničí, armády i tajných služeb, zveřejnit za dva roky.
Prezidentský palác rovněž oznámil, že francouzský soud, který se zabývá případy, jež se týkají rwandské genocidy, dostane více peněz, aby mohl soudit podezřelé z podílu na masakrech žijící ve Francii.
Macrona zastoupí rwandský rodák
Francie v minulosti opakovaně čelila obvinění, že sehrála aktivní roli při přípravách a provedení genocidy. Například v roce 2014 Paříž ze spoluodpovědnosti za smrt stovek tisíc lidí obvinil i sám rwandský prezident Kagame. Édouard Balladur, který zastával post předsedy francouzské vlády v době genocidy, označil tehdy obvinění za „účelovou lež“.
Francouzský parlament v minulosti připustil řadu chyb své země, přímý podíl Francie na genocidě ale odmítl. Macrona zastoupí ve Rwandě Hervé Berville, který se v této africké zemi narodil, přežil genocidu Tutsiů, byl adoptován do Francie a nyní je poslancem Národního shromáždění za prezidentovu stranu Republika v pohybu (REM).
Témata:
Související
Kde že byli tenkrát šiřitelé demokracie a ochránci utlačovaných, se svojí armádou? Nejspíš vyhledávali cíle pro bombardování Srbska!!