„Praha padla za čtyři hodiny. Byl to rozkaz, nic víc,“ okupace očima okupantů

Autor: Darina Jíchová - 
24. 8. 2018
05:01

Tento týden, v úterý 21. srpna, uběhlo 50 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Invaze spojených armád výrazně formovala a poznamenala historii Čechů a Slováků a její téma mezi lidmi rezonuje dodnes. Málokdy se k němu ale vyjadřují objektivně i sami okupanti. 

U příležitosti jubilea vpádu do Československa promluvili i pamětníci ze všech pěti armád a v unikátním projektu „Okupace 1968“ nabídli pohled okupantů na okupaci. Pět režisérů: Jevdokia Moskvina z Ruska, Magdalena Szymkowá z Polska, Marie Elisa Scheidtová z Německa, Linda Dombrovszky z Maďarska a Stefan Komanděrev z Bulharska v půlhodinových snímcích dali hlas lidem, kteří do naší země dorazili na korbách tanků a se samopaly v rukou.

Mluvili o rozkazu, který se snažili vyplnit, i o tom, že se modlili, aby nemuseli střílet do davu, který z většiny tvořili mladí lidé. Vojáci zavzpomínali, že se domů vraceli s tituly hrdinů a že až čas jim ukázal, že ve skutečnosti byli jen okupanty a loutkami sovětské vlády.

První díl dokumentárního cyklu odvysílala televizní stanice Nastojaščeje vremja (Dnešní doba) v pondělí 20. srpna, každý den pak přidala díl další. Nastojaščeje vremja vzniklo za spolupráce rozhlasových sítí Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a chce nabídnout objektivní pohled na současné i historické dění.

Poslední mise generála Jermakova

V prvním díle se Moskvina věnuje příběhu jednotky, která bez jediného výstřelu obsadila ruzyňské letiště. „Do Prahy jsme přilétali s rozkazem na každý výstřel odpovědět tisícem výstřelů, ale tady všude byl mír. Od té doby mám první šediny, modlil jsem se, aby naši kluci nevystřelili,“ vzpomíná v Poslední misi generála Jermakovova sám generál Jurij Jermakov.

„Neztratil jsem ani jednoho muže, všechny jsem je přivezl zpátky domů, na to jsem a budu vždycky hrdý. Praha padla za čtyři hodiny,“ pochlubil se Lev Gorelov, jenž velel četě, která zabrala ruzyňské letiště.

Generál Jermakov (úplně vlevo) se po 50. letech vrátil do Prahy, kam v roce 1968 přijel se sovětským vojskem. Doprovod mu dělali účastníci okupace: zdravotní sestra Máša (uprostřed) a Ilja Smolokovský (vpravo).Generál Jermakov (úplně vlevo) se po 50. letech vrátil do Prahy, kam v roce 1968 přijel se sovětským vojskem. Doprovod mu dělali účastníci okupace: zdravotní sestra Máša (uprostřed) a Ilja Smolokovský (vpravo). | reprofoto/currenttime, Blesk - Veronika Zabilanská

Na záběrech se mísí archivní snímky s vyprávěním bývalých vojáků. Muži se svěřili režisérce, že dobové záběry z okupace viděli prvně.

„Byl to rozkaz. 

Letos se generál se zdravotní sestrou Mášou a s poručíkem Iljou Smolokovským vypravil do Česka. „Za zemi bych položil život, tady jsem ale neviděl žádné nepřátele. Jen mladé lidi a jejich učitele,“ řekli Jermakov a Smolokovský o okupaci Československa. „V situaci jsme se nevyznali. Nikdo tomu nerozuměl. Nic nám do toho nebylo, byl to rozkaz, snažili jsme se ho splnit bez krveprolití,“ vysvětlili režisérce.

„Nemám strach, ale obávám se toho, co se stane v Praze. Cítím možnost provokace,“ uvedl Jermakov. Na letišti se setkali i s bývalým šéfem dispečerů Karlem, který před 50 lety v osudný den sloužil. „Řeknu vám něco, co se vám nebude líbit… Okupace v 68. bylo přepadení přátelskými zeměmi, a to nezapomenu,“ prohlásil Karel.

Po Praze tentokrát autem

„Ranvej 24, kde jste přistáli, už neexistuje,“ popsal Jermakov do telefonu, během návštěvy letiště nezapomínal informovat Gorelova, velitele jednotky výsadkářů, kteří tam tenkrát přistáli jako první. Tři bývalí okupanti se pak znovu prošli po cestách, které v srpnu ´68 projeli v tancích. „Tentokrát nemáme tanky, ale auta.“

„Jak na tebe reagovali Češi? Hodně tvrdě?“ vyzvídal na generála jeho vnuk po návratu domů. „Spíš tolerantně. Mladým Čechům je to docela jedno, ale lidé mé generace, kteří to osobně prožili, ti to hodnotí negativně. Chápu to, komu by se líbil vstup cizích vojsk na jejich území,“ odpověděl mu Jermakov.

Pivo za konzervu

Červená růže je maďarskou vzpomínkou na okupaci. „To bylo naše tajné heslo, červená růže, kdyby zaznělo, měli jsme obsadit kasárny,“ bývalí vojáci ale vypověděli, že na jihu Československa narazili jen na mírumilovné lidi „Všichni tam mluvili maďarsky.“ Místo odporu vojákům nabídli přátelství a pivo výměnou za masovou konzervu.

Maďarští vojáci obsadili jih Československa, místo odporu narazili na přátelské lidi, oblíbili si hlavně tamní pivo.Maďarští vojáci obsadili jih Československa, místo odporu narazili na přátelské lidi, oblíbili si hlavně tamní pivo. | reprofoto/currenttime, Blesk - Veronika Zabilanská

Pocit viny

Píšu ti, moje lásko – v polském dílu se otvírá jiný pohled, pohled slovanských bratrů, kteří stejně jako Češi v roce 1939 zažili okupaci Němců. O pár let později se sami stali okupanty a vpadli do sousedního státu. Dokument nabízí vhled do života manželek vojáků a špionek. Mluví o tichých protestech proti invazi, kódovaných zprávách i vině, kterou pamětníci cítí.

Manželka polského vojáka vzpomíná na to, jak byl její muž povolán do služby.Manželka polského vojáka vzpomíná na to, jak byl její muž povolán do služby. | reprofoto/currenttime, Blesk - Veronika Zabilanská

Němce spojovalo tajemství

Do okupace se zapojili i vojáci z NDR, ve stylizovaném dokumentu Hlasy v lese se vypráví příběh mladých mužů, kteří si jako chlapci hráli v lese na vojáky. Jejich dospívání ale přerušil povolávací rozkaz a vpád do Československa. Spojuje je tajemství, malé rádio, které dává smysl nesmyslným rozkazům. Jeden z chlapců přijde kvůli tajemství o rozum, druhý skončí ve vězení.

Po Bulharovi zbyla busta

V závěrečné části dokumentárního cyklu Zbytečný hrdina se seznámíme se seržantem Nikolajem Cekovem. Do Prahy přišel vést kontrarevoluci, jeho život ale skončil na letišti v Ruzyni. Chtěl utéct na západ, ale Češi ho zastřelili – podle historiků to byla nehoda. „Naši i sověti říkali, že byl hrdina. Jak mohl být hrdinou, když jsme byli okupanty. Proč ho zabili? Nevím a nedozvím se,“ vzpomíná Cekovův bratr.

Video Těžké chvilky premiéra během 21. srpna: Babiše vypískali i při kladení věnců. - Jakub Veinlich, Blesk Zprávy

 

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Aktuálně: Konec kauzy Čapí hnízdo - Státní zástupce zastavil stíhání Andreje Babiše

maIytichykomunista ( 24. srpna 2018 13:03 )

Jejich zásluhy v 2.sv. válce jim nikdo nepopírá, já píšu o tom, jak nás násilně obsadili v roce 1968. O tom je i článek, osle!

olomouc ( 24. srpna 2018 12:46 )

Uvidíš na druhý mesiac že výročie okupácie 1938, bude viacmenej ľahostajné

olomouc ( 24. srpna 2018 12:39 )

V septembri je výročie osmičkového roku Mnichovskej zrady, tak to treba treba ešte premasírovať s 1968

satanas ( 24. srpna 2018 11:26 )

Jasne Filip "keca", a za 2hou svetovou muze jen NSR jako nastupnickej stat Treti rise! Pitomo!

dvix ( 24. srpna 2018 11:26 )

Nebyt tech rusaku tak tu dneska nemuzes psat ty jeden inteligenti vymastence 😂😂😂 boze ty cesi jsou tak dementi narod prizdisracu 😂 hruza a ostuda tenhle narod

Zobrazit celou diskusi
Další videa