8°C
Josef se do Prahy dostal před invazí z Hradce Králové s prací. Zavážel tu nábytek. „Z 20. na 21. srpna jsme spali na Jílovišti ve stěhováku. Už v noci byl slyšet v okolí hluk a k ránu z rádia se ozývala střelba a výbuchy. Divil jsem se, co vysílají v rádiu, jestli to není nějaká hra. Až se rozednilo, zjistili jsme, že z letadel létají padáky s malými transportéry. To už nám došlo, že to hra není,“ uvedl pamětník.
Rozstřílené Národní muzeum
Okamžitě nastartoval vůz a vydal se na Vinohrady, kde měl ještě vyložit poslední obývák, to už ale nestihl. „Venku v centru se míhaly tanky a auta. Na Václaváku jsem byl svědkem, jak prostříleli Muzeum – škrtli tam pravděpodobně laufem tanku o trolej a mysleli si, že po nich někdo střílí. Projeli jsme na Vinohradskou až k rozhlasu, kde byly barikády z tanků, autobusů, aut,“ popsal Josef.
Mrtví kluci
Stěhovák nechal nakonec na Italské, protože neměl kudy projet. Vlastní zvědavost mu nedala a šel se podívat až v budově tehdy Československého rozhlasu v ulici Vinohradská. „V průjezdu jsem viděl dva mrtvé kluky, asi 17 až 19leté, byli přikrytí,“ řekl. Lidé to tam podle jeho slov podpalovali a u tanků proráželi sudy s naftou. Snažili se tak bránit před jejich nájezdem.
„Svrchu směrem k Václaváku jely tanky. Jeden tank přelétl přes autobus a rozdrtil ho. Vidím to jako dodnes, vepředu seděl člověk, nejspíš Asiat, obočí měl huňaté, měl samopal u nosu a střílel. Někdo to tam dostal a ležela tam zakrvácená česká vlajka. Nevím, co mě to napadlo, ale jako skaut jsem měl úctu k státní vlajce a ke státu, a tak jsem ji tam nechtěl nechat, aby ji přejel tank. Skočil jsem k obrubníku, vlajku jsem chytil do ruky, a v tom jsem to dostal ze samopalu. Stiskl jsem ji a utíkal jsem se schovat,“ prozradil, jak přišel ke zranění. Rukou to ale neskončilo. Josef se zranil ještě jednou, a to, když bouchla munice pro tank naložená v jednom z aut.
Zraněný
„Jak jsem běžel, tak ta tlaková vlna mě odhodila na dům. Měl jsem vnitřní zranění i otřes mozku, byl jsem dost pohmožděný. Když ustala střelba, tak nás odnášeli raněné, co jsme tam leželi, průchodem, až dnes vím, že to byla restaurace Hajnovka, kde byl sál se stoly, kam nás pokládali. Čekali jsme tam na odvoz. Jakmile ustala střelba, tak nás odnášeli nebo odváděli do aut a do sanitek a rozváželi nás po nemocnicích,“ řekl Josef.
V nemocnici na Karlově náměstí strávil tři až čtyři dny. „Tak to bylo všechno plné, že se leželo i v suterénu, byl jsem tam asi tři nebo čtyři dny. Jelikož nebylo spojení, telefony nešly a rodina o mě nevěděla, tak jsem požádal, abych mohl odejít na reverz a jel jsem domů. Pak jsem se ještě měsíc léčil doma,“ dodal.
Na Josefa Novotného narazili kluci z kapely Sabrage, když sháněli inspiraci k natočení klipu k písni Naše Praha. „Dlouho jsme přemýšleli, jaký klip na tuto píseň vlastně natočit. Nepřipadaly v úvahu žádné procházky Prahou, hraní na Staromáku apod. Najednou jsme se poznali s panem Josefem Novotným a v tu ránu bylo jasno. Jeho příběh nás natolik oslovil, že to už prostě nešlo udělat jinak. Okamžitě jsme začali shánět archivní záběry a vše se rozběhlo velkým tempem…” sdělil kapelník Ladze.
