Garance pro Ukrajinu: Dojde i na Čechy? Jak by mohlo vypadat nasazení evropských vojáků pro zaručení míru
Má-li se Ukrajina dohodnout na míru s Ruskem, potřebuje záruky, že Moskva invazi zase neobnoví. USA pod Donaldem Trumpem vojáky poslat nechtějí, o scénářích nasazení vojsk na Ukrajině tak diskutují Evropané. Riskují však, že se stanou součástí války, kterou chtějí odradit. Jak by mohlo vypadat nasazení evropských vojsk a co by to mohlo znamenat pro Ukrajinu a Evropu, nastiňuje v analýze Deutsche Welle.
Od návštěvy ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a sedmičky evropských lídrů v Bílém domě se konala řada setkání takzvané „koalice ochotných“, seskupení více než 30 zemí, mezi nimiž jsou Německo, Francie a Spojené království. Některé země přímo prohlásily, že jsou ochotny vyslat vojáky. Mírové síly – „modré přilby“ OSN apod. - tradičně pocházejí z neutrálních států a působí v nebojové roli. „Tyto síly pozorují válčící strany v napjaté situaci po příměří,“ vysvětluje Rafael Loss, expert na obranu a bezpečnost v think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR).
Na Ukrajině by pro takový typ mise bylo potřeba několik tisícovek vojáků jen lehce vyzbrojených, pro sebeobranu. „Byli by rozmístěni podél kontaktní linie, aby pozorovali a podávali zprávy o dodržování příměří, ale nezapojovali by se do bojů.“ Pozorovatelská (ovšem civilní) mise už byla na Donbase v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráce v Evropě (OBSE), jejímž členem je nadále Rusko. Mise musela skončit po zahájení ruské plnohodnotné invaze.
„Koncepčně si nemyslím, že by taková role odpovídala tomu, co Ukrajinci chtějí a kde se vidí Evropané. V tomto konfliktu nejsou neutrální a chtějí být vnímáni jako spojenci Ukrajiny,“ hodnotí Loss podle DW.
Několik odborníků sdělilo DW, že řada evropských zemí je ochotna vyslat několik stovek až několik tisíc instruktorů pro výcvik ukrajinských vojáků. Dosud evropské armády s výcvikem pomáhají mimo ukrajinské území.
„Vojáci by mohli být umístěni v poradní roli, aby modernizovali ukrajinské vojenské struktury a přizpůsobili je standardům a postupům NATO,“ dodal Loss. Takové nasazení by zvýšilo efektivitu ukrajinského obranného aparátu a také by změnilo celkovou kulturu – z kultury, která se podle odborníků stále ještě zakládá spíš na sovětské minulosti, by se měla posouvat blíže k západním praktikám a normám. „Už nyní přecházejí na systémy založené na modelu NATO, které upřednostňují iniciativu před hierarchií,“ dodal Loss.
Potřeba bojové síly
Nikdo však nevěří, že mírové síly nebo instruktoři by byli účinným odstrašujícím prostředkem a zajistili, že Rusko znovu nezaútočí. Proto Evropané diskutovali o nasazení vyloženě bojových sil, ovšem ne s cílem zapojit se do konfliktu s Ruskem. „Pokud máte na místě významný kontingent, představuje to samo o sobě odstrašující sílu,“ řekl Guntram Wolff, expert na zahraniční vztahy z bruselského think tanku Bruegel.
V nedávné studii think tank Německý institut pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (SWP) uvedl, že pro dostatečné odstrašení by bylo potřeba až 150 000 západních vojáků. Nestačilo by „blufovat a modlit se“, že to Rusko nezkusí. Takový přístup by „byl nezodpovědný a zvýšil by pravděpodobnost války v Evropě“, konstatuje SWP. „Potenciální nasazení by nebyla krátkodobá operace, ale spíš dlouhodobá přítomnost – i na několik dekád – dokud by záměry Ruska nepřestaly představovat hrozbu pro suverenitu Ukrajiny a bezpečnostní pořádek Evropy,“ dodává think tank.
A číslo 150 tisíc, vypočítané pro čelení ruské převaze, znamená vojáků aktuálně na místě. Aby však mohly jednotky smysluplně rotovat (dovolené, výcvik doma atd.), byl by to celkově trojnásobek. Podle Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru mají evropské země včetně Spojeného království v současné době téměř 1,5 milionu vojáků aktivní služby. A ne každá země chce své vojáky na Ukrajinu vysílat.
„Mezi evropskými zeměmi panují obrovské rozdíly v názorech na vyslání vojáků,“ uvedl Andre Hartel, vedoucí bruselské kanceláře SWP. „Německo to nepovažuje za součást bezpečnostních záruk.“ Itálie rovněž vyloučila vyslání italských vojáků do terénu.
Další možností je nasazení menšího počtu evropských vojáků v rámci scénáře, který odborníci označují jako „trip wire“ (spouštěcí mechanismus). „Můžete nasadit 5 000 až 10 000 vojáků, ale pokud některý přijde k úhoně, zapojí se do konfliktu celý evropský kontinent, a proto by Rusko pravděpodobně nezaútočilo,“ uvedl Wolff. V obou scénářích nasazení existuje riziko, že budou evropští vojáci ostřelováni ruskými vojáky, drony či bombardováním.
Samotná přítomnost evropských jednotek na místě nutně neznamená zapojení NATO. A protože Trump již prohlásil, že jakékoli nasazení bude mimo alianci, spojenci jako celek nebudou de facto ve válce s Ruskem, i kdyby se evropské jednotky pod ruskou palbu dostaly, ať už náhodou, nebo s ruským úmyslem. „Je nepravděpodobné, že NATO bude reagovat jako aliance. Ale konaly by se konzultace,“ soudí Loss – a k článku 5 o kolektivní obraně dodává: „Neexistuje žádná zákonná povinnost něco dělat. Podle znění smlouvy NATO může být reakcí cokoli, co spojenci považují za vhodné.“
Nesehrané velení
Odborníci uvedli, že různé evropské vlády se zabývají simulacemi takových scénářů, ale čelí dilematu: Vyslání vojáků je riskantní a i přes veškerou opatrnost může jejich zemi zapojit do války, které se touží vyhnout, konstatuje DW.
Jsou tu i další obavy. Evropští vojáci prostě nejsou tak ostřílení jako jejich ruští protějšci, tvrdí odborníci. A studie think tanku Bruegel zveřejněná v únoru dále poznamenává, že jejich „účinnost je omezena nedostatkem jednotného velení“, protože jednotlivé armády podléhají příslušným vládám. Síly NATO v Evropě se opírají o Američany nejen početně, ale i co do struktury velení. Bez jejich účasti by to pro evropské armády byla docela nová zkušenost.
