8°C
Byl to zázrak, říkají o své záchraně thajští fotbalisté. Těší se na domácí jídlo
Thajští chlapci a jejich trenér, kteří strávili necelé tři týdny uvězněni v jeskyni, ve středu kolem poledne českého času opustili nemocnici. Hned poté vystoupili na tiskové konferenci. Školáci prozradili, že se těší na domácí jídlo, svoji záchranu považují za zázrak. Otázky, kterých novináři předem poslali stovku, předem prošel psycholog. Moderátor pak položil jen otázky, které byly předem schválené. Děti jsou podle lékařů v pořádku, jsou jen trochu pohublé.
Při příchodu do sálu se chlapci usmívali, mávali na novináře se zvednutými palci a „véčkem“ míru. Krátce si taky zakopali na minihřišti, které jim organizátoři připravili. Na konferenci dorazilo všech dvanáct chlapců i s trenérem. Novináři ke schválení předložili více než 100 otázek, uvedli organizátoři.
Wild boars arrive and have a quick kick around of football! @SkyNews pic.twitter.com/6QEtyjrq4Y
— Siobhan Robbins Sky (@SiobhanRobbins) 18. července 2018
Na začátku nechybělo ani poděkování pro záchranáře, lékaře a zdravotníky, kteří se o chlapce starali. Podle lékařům se chlapcům vrátila ztracená síla a těší se domů na domácí jídlo. Chtějí se vrátit do normálního života. Psychologové potvrdili, že i duševní zdraví malých fotbalistů je v pořádku.
Zázrak a překladatel Abdul
„Jak jste se cítili, když jste viděli britské potápěče“ na tiskové konferenci zazněla první z otázek. Jeden z chlapců uvedl, že slyšeli nějaké hlasy. „Nejdřív jsme jen poslouchali, nevěřili jsme, že tam někdo je,“ sdělil tisku. Popsali, jak se vynořil potápěč a pozdravil je.
„Byli jsme překvapení, že to nebyl Thajec. Byl to zázrak. Ptal se, jestli jsme v pořádku, řekli jsme, že jo. Pak se ptal, kolik nás je, jestli je nás třináct, když jsme to potvrdil, byl nadšený,“ chlapci pak uvedli, že trenér vyzval Abdula, aby překládal.
Fotbalisti se nezapřou
Abul přiznal, že jim to už „moc nemyslelo“, byli hladoví a vyčerpaní. Další dotaz byl pro fotbalisty jako dělaný, novináře zajímalo, jestli sledovali finále šampionátu. Chlapci to potvrdili a řekli, že fandili Francii.
Všichni umí plavat
Trenér Ake vysvětli, proč šli do jeskyně. „Dohodli jsme se tak. Nikdy před tím jsme tam společně nebyli,“ dodal, že vody si všimli a zvažovali, že jeskyni rychle opustí, ale už tam byli uvěznění. „Kus jsme museli plavat. Nebyli mezi námi neplavci. Nedošlo nám, že voda může stoupnout tak rychle,“ vysvětlil.
„Zkoušeli jsme vyhloubit únikový tunel. Nechtěl jsem, aby se chlapci báli. O tom, že jsme se ztratili, jsme nemluvili. Věřili jsme, že voda klesne a druhý den se odtamtud dostaneme,“ řekl trenér. Místo, kde zůstali, vybrali, protože ze skalní stěny stékala voda. „Byl to náš zdroj pitné vody, dost nám pomohlo, že jsme ho našli. Měli jsme strach se a modlili se, aby nás někdo zachránil.“ Chlapci dodali, že neměli skoro žádné jídlo, jen „tu vodu“.
„Na co jste mysleli, když jste měli hlad?“ zajímalo novináře. „Na smaženou rýži,“ vykřikl jeden z chlapců. Ake přemýšlel o tom, jak se dostat ven z jeskyně. „Museli jsme neustále ustupovat, jak voda stoupala.“
Král jeskyně
Fotbalisté uvedli, že si čas krátili hraním dámy. Všichni nakonec prohráli s americkým vojákem, kterému začali přezdívat „král jeskyně“. Chlapci znovu vzdali hold thajskému potápěči Samanovi Kunanovi, který během záchranné mise zemřel.
„Jak vás váš zážitek změnil? Jaké poučení z toho plyne?“ dotazovali se novináři. Trenér řekl, že to byla lekce pro všechny, celá skupinka ocenila vlídnost svých zachránců. Jeden z chlapců uvedl, že chtěl vždycky být profesionálním fotbalistou, ale teď by rád byl záchranářem-potápěčem. „Chci pomáhat lidem.“
Život je vzácný
Shodli se, že by rádi šli na vysokou školu a hráli za národní tým. „Slibuju, že budu dobrý člověk, dobrý občan,“ prohlásil další malý fotbalista. Abdul se nechal slyšet, že mu tento zážitek otevřel oči. „Život je vzácný, musíme být opatrní.“
„Vrátili byste se do jeskyně zpátky?“ Ake zaváhal. „Jedině s průvodcem.“ Jeden z chlapců uvedl, že se tam nechce nikdy vrátit. Novináři se také ptali, zda už si chlapci dali svá oblíbená jídla. „Měli jsme chleba a čokoládu a hranolky,“ pochlubili se.
První šli dobrovolníci
„Kdo rozhodoval, který z chlapců opustí jeskyni mezi prvními?“ Ake prohlásil, že chlapci byli klidní a nesoutěžili mezi sebou, kdo bude první. Vtipkoval, že první šli ti, kteří bydlí nejdále. Lékař uvedl, že chlapci na tom byli všichni stejně a v první várce byli dobrovolníci.
„Co řeknete svým rodičům?“ vyzvídali reportéři. „Chci se jim omluvit. Řekl jsem, že jdu na trénink, tajně jsem si vzal baterku, věděl jsem, že jdeme do jeskyně,“ přiznal jeden z chlapců. „Musím se omluvit, řekl jsem, že jdeme do jiné jeskyně,“ doplnil další.
Občaství pro ne-Thajce
Trenér Ake na závěr konference potvrdil, že s chlapci plánují strávit nějakou dobu jako mniši v buddhistickém chrámu. Psychologové se domnívají, že chlapci by měli určitý čas pobýt jen s rodinou, požádali tedy tisk, aby respektoval jejich soukromí.
Novináře také zajímalo, zda hráčům bez občanství bude uděleno thajské, o čemž se spekulovalo. Místní úředník potvrdil, že dokumenty již byly vyplněny, rovněž chlapcům předal přání od krále, záchranářům a lékařům pak jeho poděkování.
Soukromí s rodinou a v chrámu
Po konferenci budou hoši posláni domů ke svým rodičům a novináři budou mít na 30 dní zakázáno mladé sportovce zpovídat. Jeden z článků thajského zákona na ochranu dětí pamatuje i na ochranu osob mladších 18 let, kterým by zájem médií mohl způsobit emoční újmu, nebo poškodit reputaci. Chlapci pak jako mniši vstoupí do buhistického chrámu, což tradičně v zemi dělají muži, kteří si projdou těžkou životní zkušeností.
Líbí se mi ty Thajské mediální zákony s přihlédnutím na ty kluky. Pokládat se mohly jen otázky schválené psychologem, teď budou mít novináři měsíc zakázáno je otravovat apod. Stát se to v ČR, tak tam naběhne žumpa na čele se Zapalem, krávou, a slepicí, začnou se jich ptát na to, kam chodili sr.., chc.. a ho... Ale takhle to fakt je. A běda, jakmile by jim to někdo chtěl zakázat. To by byl největší nepřítel demokracie a svobody slova.