9°C
„Chci ho obejmout.“ Táta thajského chlapce popsal dny plné zoufalství i naděje
Dlouhých sedmnáct dní trnul Adisak Wongsukchan, jak se daří jeho 14letému synovi Akaratovi, který společně s dalšími jedenácti dětmi a trenérem uvízl uvnitř jeskynního komplexu Tham Luang v Thajsku. Věděl, že nemá pořádné jídlo, světlo ani teplo. V pondělí se jeho modlitby vyplnily a Akarat ve zdraví vyšel ven. Přispěl k tomu mimo jiné jeho kamarád, další z mladých fotbalistů, Adul, který zprostředkoval komunikaci se záchranáři. O svých pocitech otec promluvil pro CNN.
Radost a vděčnost. To jsou dvě slova, která Adisak používá, když hodnotí práci záchranářů, díky kterým se jeho syn dostal ven z jeskyně. Posledních sedmnáct dní pořádně nespal a nejedl, jen se snažil co nejvíce pomoci mezinárodnímu týmu, který se snažil o téměř nemožné.
Nyní mu spadl kámen ze srdce. Už neřeší, co bude jeho syn Akarat jíst nebo jestli je v teple a suchu. Už řeší jen to, aby se setkali a mohl ho obejmout. Akarat stejně jako ostatní fotbalisté leží v izolaci v nemocnici v Chiang Rai a Adisak se na něj může dívat jen přes sklo. „Chci ho obejmout… a říct mu, jak moc jsem šťastný,“ vyprávěl dojatý otec.
Ještě předtím, než opustil komplex jeskyně, se zastavil a osobně poděkoval každému z těch, kteří pomáhali se záchranou jeho dítěte. Snažil se také podpořit ostatní rodiče uvězněných hochů – Akarata záchranáři vysvobodili už v pondělí. S ostatními rodiči ale zůstal až do úterý, protože věděl, jaké pocity prožívají a jak nesmírně těžké to je. Do nemocnice navíc stejně nemohl. „Slíbil jsem zbývajícím pěti rodičům, že počkám s nimi a půjdeme pak společně. Neopustím je. Zvládneme to spolu,“ popisoval.
Tlumočník Adul přispěl k záchraně
S přibývajícími hodinami po záchranné akci přibývají i zprávy o detailech, které přispěly k úspěchu celé mise. Jedním z nich je podíl 14letého Adula Sam-ona, člena uvězněných fotbalistů.
Adul to v životě neměl lehké. Pochází z Barmy, odkud musel s rodiči ve věku 6 let utéct, jelikož je ohrožovala válka a drogový obchod. Rodiče ho ale krátce po příchodu do Thajska odložili do kostela a sledovali zpovzdálí. Chvíli se potýkal s problémem, že nemá thajské občanství, ale nakonec nastoupil do školy v Mae Sai a přidal se k fotbalovému týmu Divočáků.
Rozhodnutí mu změnilo život. Nejen že je skvělým sportovcem, ale i studentem, takže za známky dostával stipendium a obědy zdarma. Když se pak ocitl se svým týmem uvězněný v jeskynním komplexu, dokázal s britskými záchranáři nejlépe komunikovat – domluví se anglicky, thajsky, barmsky, mandarínsky a nářečím Wa.
Podobně dobře anglicky nemluví ani trenér Ekkapol Čantawong, který byl za chlapce zodpovědný. Adul tak svým kamarádům tlumočil, co mají dělat, jaké jídlo jíst, jak se chovat a co je čeká. Bez této komunikace by záchrana byla mnohem složitější.
Kluky čekají lehčí úkoly a KFC
Škola v Mae Sai se nemůže dočkat, až se jí její studenti včetně Adula vrátí. Ředitel již připravil speciální lekce, které hochům pomůžou dohnat ztracené učivo. Zároveň pro ně připravil psychologa, který jim bude nonstop k dispozici, když budou potřebovat. Učitelé jsou připraveni dávat jim lehčí domácí úkoly.
Spolužáci se na návrat svých kamarádů také těší. „Půjdeme na oběd do KFC a zahrajeme si spolu fotbal,“ vyprávěl 14letý Poowadet Khamngern, co chce dělat, až se skupina vrátí.
Témata:
Související
