Jak dostat thajské fotbalisty z jeskyně? Děti nesmí panikařit, záchranáři nemají jasno
Devět dnů pátrali záchranáři po 12 thajských chlapcích ve věku 11 až 16 let a jejich trenérovi Ekkapolovi Chantawongovi (25), kteří se před deštěm schovali do jeskynního komplexu Tcham Luang na severu země. Jejich nalezení přirovnávají k zázraku. Akce ale zdaleka nekončí a záchranáři společně s profesionálními potápěči plánují, jak je dostat z jeskyně. S chlapci mezitím zůstává sedmičlenný tým s lékařem a zdravotní sestrou, informoval deník Daily Mail.
Zachránění dostali nejprve tekutou stravu s vysokým obsahem proteinů a na radu lékařů preventivně antibiotika a analgetika. Včera měli chlapci poprvé tuhou stravu, záchranáři jim přinesli smaženou rýži. Zvažují, že do jeskyně zavedou telefonní linku, aby se mohli chlapci a jejich trenér spojit s rodinami.
Jak dostat děti ven? Záchranáři se neshodli
Stále není jasné, zda se počká, až voda opadne, anebo se je potápěči pokusí z jeskyně dostat nelehkou, zatopenou cestou. Většina z chlapců zřejmě ani neumí plavat. Na sklonku týdne se v oblasti očekávají silné deště. Období monzunů v Thajsku končí až v říjnu. Přemýšlejí také o vytvoření jiné přístupové cesty.
„Neumí plavat, takže se rozhodně neumí ani potápět,“ potvrdil stanici Sky News belgický potápěč Ben Reymenants, který je členem záchranného týmu. „Nejjednodušším řešením je odčerpat vodu z jeskyně. Potřebuje snížit hladinu tak o metr a pak je můžeme dostat ven v plovacích vestách. Proti nám ale stojí počasí, hlásí silné přívalové deště,“ oznámil Reymenants.
Potápěč: Jako neplavci to nezvládnou
Potápěč rovněž popsal, proč byla skupinka v jeskyních. Je prý místní tradicí, že chlapci svá jména vyrývají na stěnu jeskyně. Zastihl je ale déšť, který je na místě uvěznil, a oni se museli posunout hlouběji do komplexu.
Postup záchranářů podle něj také zpomalovalo to, že měli k dispozici 30 let starou mapu. „Voda je tam jako staré kafe – černá, nepropustná a studená, jako neplavci to nezvládnou,“ prohlásil Reymenants.
Nicméně o variantě, že chlapce z místa dostanou potápěči, stále uvažují thajské úřady. Mezinárodní jeskynní záchranáři se však shodují, že taková akce by byla velmi nebezpečná, i kdyby chlapci plavat uměli. Ačkoli bylo z jeskynního komplexu dlouhého deset kilometrů vypumpováno za poslední tři dny 120 milionů litrů vody, je jasné, že z některých částí komplexu vodu zkrátka odstranit nepůjde. Pokud přijdou další deště, bude hladina stoupat.
Komplikovaný úsek vedoucí k fotbalovému týmu se klikatí nahoru i dolů, v některých místech plavou potápěči proti proudu. Pokud by se přikročilo k tomu, že chlapci z místa vyplavou, každý z nich by dostal potápěčské vybavení a doprovázeli by ho dva profesionálové, řekl thajský ministr vnitra Anupong Paočinda. Přikročí-li se přesto k této variantě, počítá se s užitím provazů pro orientaci, rozmístěním tlakových lahví s kyslíkem a s osvětlením celého komplikovaného úseku.
Lepší pro ně bude přečkat v jeskyni
Zkušení jeskynní záchranáři se domnívají, že by bylo bezpečnější dodávat chlapeckému fotbalovému týmu přezdívanému Divočáci zásoby a počkat, až voda opadne, což by - pokud se tedy nepodaří najít, nebo vytvořit jinou přístupovou cestu - mohlo trvat i několik měsíců.
Stejného názoru je i náčelník českých speleologických záchranářů Roman Šebela. „Pro zkušeného potápěče to může být na několik hodin. Záchrana dětí může být na více hodin i den a více. Láhev s kyslíkem vydrží na hodinu či dvě, pokud je člověk pod stresem a dýchá více, může ji vydýchat i za půl hodiny. Čtyři kilometry zatopených jeskyní jsou náročné pro zkušené potápěče, ne pro děti, které neumějí plavat,“ přiblížil možné problémy Šebela.
Britský tým jeskynních záchranářů se domnívá, že chlapci se nacházejí zhruba dva kilometry od vchodu do jeskyně a 800 až 1000 metrů pod povrchem. Jiné odhady chlapecký fotbalový tým umísťují až čtyři kilometry od vchodu.
Nebezpečí přívalových dešťů
Na hoře, v níž se jeskynní komplex rozkládá, hledají další záchranáři alternativní vchody. Na místo byla sice dopravena potřebná technika, ale vyvrtání dostatečně velké šachty, kterou by se chlapci dostali ven, může být komplikované a časově náročné, napsala agentura AP.
Britští záchranáři upozornili na to, že místo, kde se skupina nachází, je relativně malé. Stoupne-li kvůli monzunovým dešťům hladina vody, mohlo by to zkomplikovat také zásobování a ohrozit vzduchovou kapsu.
Hlavní je nepanikařit!
Zdravotní stav uvězněného chlapeckého týmu je podle lékařů dobrý. Chlapci jsou sice pohublí a zesláblí, ale na skupině se zatím uvíznutí psychicky výrazně nepodepsalo. Udržení dobré psychické kondice je nyní klíčové.
„Pokud by jediný z nich začal panikařit, mohl by vystresovat všechny ostatní,“ Mike Timpon z univerzity z Portsmouthu, který se zabývá lidskou fyziologií v extrémních podmínkách.
„Dosud měli tři základní věci k přežití: kyslík, snesitelnou teplotu a pitnou vodu,“ říká Timpon. Teď se podle něj můžeme ptát na věci pro přežití méně podstatné, ale stále zásadní: „Kam chodí na záchod? Jsou dostatečně disciplinovaní, aby zamezili vypuknutí epidemie?“ Nejdůležitější je, aby si neznečistili zdroj pitné vody. Důležitou roli také hraje místo, kde se nacházejí. „Omezený prostor a sezení mohou vést k atrofii svalů, hrozí problémy s klouby i kostmi,“ dodává Timpon
Zázrak z jeskyně Tcham Luang
Uvíznutou skupinku objevil tým pod vedením britských potápěčů Johna Volanthena (47) a Ricka Stantona (56) a jejich otázka „Kolik vás tam je? Třináct? Výborné“ vejde do historie stejně věta Henryho Mortona Stanleyho: „Doktor Livingstone, nemýlím-li se,“ když v roce 1869 v Africe narazil na zmizelého misionáře Davida Livingstona.
