Skandál v opeře: Otřeseným divákům se dělalo mdlo z krve a sexuálních scén, ošetřovali je záchranáři
Nezapomenutelný kulturní zážitek, tak je možné s klidným svědomím označit operu Sancta ve Stuttgartské státní opeře. Krev umělá i skutečná, explicitní sexuální scény a zavádění piercingu přímo na jevišti někteří diváci stěží rozdýchali. Na 18 se jich neobešlo bez pomoci zdravotníků. Děsivé zvěsti zafungovaly skvěle, všechna představení jsou beznadějně vyprodaná.
Hlavní město spolkové země Bádenska-Württenberska na sebe strhlo pozornost kulturního světa. Představení Sancta v choreografii rakouské umělkyně Florentiny Holzingerové je vše, jen ne nudné. Spektákl, trvající bez patnácti minut tři hodiny a to bez jediné pauzy, šokuje diváky sexem, násilím i scénami plnými bolesti.
Soubor, který dílo ztvárnil, tvoří 23 výhradně ženských umělkyň. Deník Bild popisuje, jak při představení herečky visí zavěšené na hácích, které mají zabodnuté do těla. Jedna z nich, nahá v roli Adama, nechá Evu, aby jí podala jablko. Poté jako Ježíš coby kameník bez domova rozdává autogramy.
Lístky šly na dračku
Silný zážitek se ale téměř dvěma desítkám diváků nepodařilo strávit. Museli je ošetřit záchranáři, ve většině případů se jednalo o nevolnost. „Stav tří diváků byl natolik znepokojivý, že k nim musel být přivolán lékař,“ uvedl Bild. Kdo by čekal, že zprávy o kolabujících návštěvnících budou mít na lidi odstrašující účinek, přepočítal by se. Stránky divadla zahltil obrovský nápor zvědavců, kteří vstupenky vykoupili.
„Najednou si lístky koupili lidé, kteří snad nikdy předtím na opeře nebyli, včetně zvláště velkého počtu mladých lidí,“ pochvaloval si šéf komunikace Stuttgartské státní opery Johannes Lachermeier. Představení je přístupné od 18 let. Sama opera na svých stránkách varuje, že Sancta obsahuje sexuální scény i násilí. Na pódiu teče krev skutečná i falešná, k vidění je piercing, stroboskopické efekty či nahé jeptišky na kolečkových bruslích.
Sancta Susanna
Opera Sancta Susanna skladatele Paula Hindemitha měla mít ve Stuttgartu premiéru již v roce 1921. V obavě ze skandálu bylo představení ještě před uvedením zrušeno. Po více jak století se tedy opera na stuttgartská prkna, co znamenají svět, vrátila ve velkém stylu. Choreografka se nebojí zobrazit lesbické milostné scény a odsuzuje sexuální útlak žen.
Ukazuje ženskou touhu v církevním prostředí, kde pro ni není místo. Jeptiška Susanna objevuje svoji sexualitu, řádová sestra Clementie ji však varuje, že sestra Beata, která podlehla erotickým fantaziím, skončila zazděná za oltářem. Susanna již ale dál nemůže. Strhne Kristovi na kříži bederní roušku a vyžaduje stejný trest.
Radši poklonkuje Rusům a antivaxerským dezolátům