18°C
Přihlásit se nebo registrovat
Vánoční stromeček ověšený pestrobarevnými barvami, vůně cukroví v kuchyni a dárky. Ve většině domácností určitě nechybí obalovaný kapr a bramborový salát! Tak nějak vypadají oslavy nejkrásnějších svátků v roce v českých domácnostech. Jak ale slavili Vánoce naši předci? Mnohé možná překvapí, že ve středověku chyběl stromek. A kde se vzal bramborový salát, bez něhož si mnozí Vánoce už ani nedokážou představit?
První svědectví o oslavách Vánoc v našich zemích se datuje ke konci 14. století. Přinesl jej benediktinský mnich Jan z Holešova v traktátu O sedmi štědrovečerních zvycích. „Píše v něm, že lidé během Vánoc pekli vánočku (bílé pečivo), ale dodržovali i půst, dávali si navzájem dárky, dávali almužnu, chodili na koledu. Někteří se ale i opíjeli, hráli v kostky, nebo dokonce měli obětovat bůžkům,“ uvedl pro ČT24 Pavel Horák z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky.
Lidé slavili Vánoce pospolu a už tehdy se se svátky pojily různé zvyky. Jinak samozřejmě vypadaly Vánoce na hradě a v podhradí. „Tehdy se domy zdobily chvojím, což se u nás někde ještě dochovalo. Mělo to mít magické účinky, zabraňovalo se tím vstupu zlých sil do našeho domova,“ uvedl kastelán hradu Kost Jan Macháček. Hrad Kost vznikl ve 14. století, tudíž se tam oslavovaly již křesťanské Vánoce.
„Štědrý den byl na hradě rušný. Všude se uklízelo. Musel se vydrhnout hlavní jídelní stůl, který se ještě nechával vykouřit jalovcem, aby byl voňavý. Na ten se potom položil ubrus z bílého, doma utkaného plátna, kolem stolu byla rozprostřena sláma. Štědrovečerní večeře byla pestrá, skládala se ze všeho, co panství nabízelo,“ dodal kastelán s tím, že na stole prý určitě nechyběla zvěřina, vepřové, skopové, hovězí i sladkovodní ryby.
Ovšem kapr tehdy ještě symbolem Vánoc nebyl. Tabule měla devět až dvanáct chodů jídla! Ovšem pouze se z něj ochutnávalo. Co z hostiny zbylo, to odnesli chudým. Ve vrcholném středověku mezi rozšířené pokrmy patřily oplatky, jež se podávaly s medem, s šípky či česnekem. Jedla se i houbová polévka či kroupový černý kuba. Jedla se i hrachová, krupičná či jáhlová kaše, sušené ovoce a nechybělo ani pivo.
Výroba perníčků na území Česka, Moravy a Slezska se datuje k první polovině 14. století. V té době se ale ještě jednalo o luxusní pečivo, které si mohla dovolit pouze vyšší společenská třída a to zejména kvůli vysokým cenám exotického koření. Jak uvádí server EuroZprávy.cz, perníčky se v té době ještě nepekly doma, ale vyráběli je zejména mistři pekaři.
V dnešní době je perníček neoddělitelnou součástí oslav vánočních svátků, tato tradice se k nám zřejmě dostala z německých zemí. Do betlémů se tehdy zhotovovaly biblické postavy z různých materiálů a to i z perníku. Právě z biblických postav v betlému se tak mohlo postupem času stát vánoční cukroví. Nicméně pečení perníčků coby vánočního cukroví se u nás naplno rozšířilo až po druhé světové válce.
Biblické postavy do betlémů se v minulosti zhotovovaly mimo jiné z perníku, ovšem kde se vzaly betlémy? Jesličky se staví na konci adventu a dnes je můžete vidět prakticky všude. Ovšem dříve tomu tak nebylo. Úplně první betlém bylo možné vidět v římské bazilice Santa Maria Maggiore, kde byla v 5. století vytvořena kopie Betlémské jeskyně. U nás byl první betlém postaven v polovině 16. století v pražském Týnském chrámu.
Samotné slovo koleda pochází z latinského calendae a v překladu znamená „první den v měsíci“. První den v měsíci totiž křesťanští kněží chodili po domácnostech a směňovali křest či požehnání za dary. Z kalendy následně vzniklo slovo kolenda a z něho pak slovo koleda. Původ koled sahá do 13. století. Podle legendy byl autorem první z nich svatý František z Assisi. První koleda v našich zemích byla součástí traktátu O sedmi štědrovečerních zvycích od mnicha Jana z Holešova a jmenovala se Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora.
Jak uvádí server d-dur.rozhlas.cz ,koledy se začaly masivně rozšiřovat až od 16. století a tehdy začaly vznikat i první zpěvníky. V 17. století vznikla koleda Chtíc, aby spal, jejímž autorem byl Adam Václav Michna z Otradovic. Snad nejznámější vánoční koleda Tichá noc vznikla až počátkem 19. století v Německu. Zkomponoval ji Rakušan Franz Xaver Gruber a text k ní sepsal farář Josef Mohr z Oberndorfu.
Stejně tak jako oslava Vánoc, tak i vánoční stromek má svůj původ v pohanství. Ve starověku pohané spojovali kult Slunce s kultem zelených stromů a v době oslav na ně věšeli ovoce, pamlsky, světla a různé ozdoby. Nicméně u nás stromek nemá dlouhou tradici. Až v 19. století jej od Němců převzaly bohaté měšťanské rodiny a tento zvyk se uchoval a začal se pomalu rozšiřovat.
Posílání vánočních pohlednic je populární tradice, která sahá až do poloviny 19. století. Zasílání pohlednic je stále velice rozšířené, ačkoliv papírové pohlednice v posledních letech nahrazuje psaní esemesek. O úplné první vánoční blahopřání zaslané poštou se u nás zasloužil pražský purkrabí Karel Chotek z Chotkova a Vojnína a to již v roce 1827. Blahopřání si dokonce nechal vyrobit u Josefa Berglera, tehdejšího prvního ředitele pražské kreslířské akademie. „Chotek si přivezl tento nápad z francouzského prostředí, se kterým měl v rámci aristokracie dobré kontakty,“ uvedl pro ČT24 Tomáš Kavka z Poštovního muzea.
V druhé polovině 19. století se začaly pohlednice tisknout hromadně a tehdy nabyly na popularitě. Podle Kavky za to může britský byznysmen, jemuž se nechtěly psát vánoční přání a tak si natiskl obrázek. „Stal se z toho hit,“ dodal Kavka. Na první vánoční pohlednici je veselá rodina, která popíjí víno. Pochází z roku 1843.
Tradičním staročeským jídlem o Vánocích byl černý kuba a hrachová či houbová polévka. Kapr se na vánoční tabuli začal častěji objevovat až v 19. století. Dopřávali si ho ale spíše jen zámožnější rodiny. Kapr s bramborovým salátem se rozšířil až po druhé světové válce.
„Do té doby Češi preferovali spíš kapra načerno s knedlíkem nebo pečeného kapra s bramborem. Když už se salát objevil, šlo o jednoduchý recept vídeňského typu bez majonézy,“ uvedl historik gastronomie Martin Franc z Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Bramborový salát s majonézou k nám přišel ze Sovětského svazu. „Přejímání inspirací z Východu se tehdy nosilo a salát majonézového typu, které jsou v Rusku nesmírně populární, se přímo nabízel,“ dodal.
