Oslavy Vánoc během 2. světové války: Chyběli kapři, vojáci na frontě nestříleli a bitevním polem se linuly koledy!
Zima, nedostatek jídla a stesk po domově a nejbližších. Během druhé světové války takto bohužel často vypadal Štědrý den vojáků, kteří v nuceném nasazení bojovali na frontách. Jediné, co je v předvečer slavnosti Narození Páně těšilo, byl chvilkový „klid“, kdy dle vyprávění pamětníků nepadla jediná raketa. Často ale strádal i zbytek tehdejšího obyvatelstva ve městech.
Oslavy Štědrého dne má asi většina společnosti spojené s tradičními pokrmy jako je salát či kapr, rozsvíceným stromkem, dárky nebo chvílemi pohody s rodinou a bližními. Nebylo tomu tak ale vždy. Například během druhé světové války za Protektorátu Čechy a Morava lidé během Vánoc často trpěli nedostatkem potravin. Největším nedostatkovým zbožím byl tradiční kapr, kterého si během války mohlo dovolit jen omezené množství lidí.
Pro Paměť Národa vzpomínala na svátky za Protektorátu pamětnice Božena Martiníková, které byly během Vánoc roku 1944 pouhé čtyři roky. Její rodina si rybu nemohla dovolit a tak se její bratr v noci tajně vydal ke zmrzlému rybníku, kde nedaleko hlídali Němci. Ti ho dle tehdejších nařízení mohli na místě zastřelit, protože tou dobou platil v zemi zákaz vycházení po desáté hodině večer.
Ulice měst upadly do tmy
Chlapec však i přesto riskoval. Ve tmě vysekal díru do ledu donesenou sekyrkou, vytáhl několik kaprů a ty pak pro rodinu a známé v tajnosti přenesl domů. „Bratr s dědečkem ty ryby potom roznášeli do rodin našich přátel. To byly nejkrásnější válečné Vánoce,“ vyprávěla paní Martínková.
Kromě kapra ale tehdy v zemi chyběly i základní potraviny. Hospodyňky tak často musely experimentovat a zkoušet uvařit pokrmy, které by tradičního Kubu, salát či kapra jen připomínaly. Mimo nedostatku jídla a dalšího zboží lidé nemohli často nasát vánoční atmosféru ani na ulicích měst, a to kvůli povinnému zatemňovaní. Města tak po setmění upadala do tmy.
Vánoční zázrak na frontě
Ještě tíživější byly ovšem svátky pro vojáky, kteří Štědrý den museli trávit na frontě. I přes všechny okolnosti někteří vojíni vzpomínají na „vánoční zázrak“. „Představte si, že na Štědrý den nepadla ani jediná raketa, byl úplný klid, přestože Němci byli asi jen osm set metrů daleko,“ vyprávěl pro Paměť Národa Ján Bačík. Ten na Vánoce 1944 bojoval při obléhání francouzského přístavu Dunkerk jako zástupce velitele tankové čety Československé samostatné obrněné brigády.
Podle pana Bačíka byly svátky toho roku skutečně výjimečným zážitkem. „Najednou o půlnoci vyšla skupina Němců a zpívali německé koledy. Naši kluci byli připravení na všechno, vyšli ven také do první linie a zpívali české koledy. Chvíli to vypadalo, že nejsme ani na frontě,“ doplnil bývalý voják.
Lodní suchary v čaji jako sváteční večeře
Všechny vzpomínky vojínů spojuje také nedostatek jídla. „Náš kuchař byl vyučený stolař, žádný opravdový kuchař. K večeři tehdy udělal lodní suchary, které rozmočil v čaji a zamíchal do toho marmeládu. Nic jiného zkrátka nebylo,“ přiblížil Josef Polívka, který nasazoval vlastní život během obléhání přístavu Tobruk.
Největším utrpením pro všechny vojíny bylo asi odloučení od rodiny. „Vyrobili jsme si i malý stůl, kam jsme si dali, pokud kdo měl, fotky svých nejmilejších. Zazpívali jsme si ‚Čechy krásné‘ a potom i československou hymnu. Zbytek večera jsme strávili vyprávěním o domově,“ vyzpovídal se ze vzpomínek na nucené práce na německé ponorkové základně v norském Trondheimu Jan Šefl.
To na té frontě se vskutku stalo. Za 1. světové války v zákopech francouzsko-německé fronty. Pan Bačík si to jenom přebásnil k Dunkerku a z fašistů udělal mírumilovné pěvce koled.