Zemřel přeživší Terezína, Osvětimi i pochodu smrti: Vladimír (†98) v koncentráku potkal životní lásku
Život Vladimíra Munka příliš nešetřil. Teprve v 17 letech byl s rodiči deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se zamiloval do židovské dívky Kitty. jejich vztah ale násilně přetrhl Vladimírův transport do vyhlazovacího tábora v polské Osvětimi. Po válce vystudoval chemii, našel svou milovanou Kitty, vzal si ji za ženu a v roce 1968 emigroval do USA. V Americe žil až do konce života. Vladimír Munk 30. září zemřel ve věku 98 let v Plattsburghu.
Nástup 40. let byl pro židovskou rodinu Munkových z Pardubic těžký. Karel Munk přišel o práci v pivovaru a společně s manželkou Hermínou a synem Vladimírem se přestěhovali do vily, kterou sdíleli s dalšími několika rodinami. V zimě 1942 byli Munkovi společně s dalšími Židy deportováni do Terezína.
Tehdy bylo Vladimírovi 17 let. V Terezíně se seznámil s o dva roky mladší Kitty, dcerou židovského zlatníka z Teplic, do které se bezhlavě zamiloval. Jejich lásku ale přerušil další transport, tentokrát do obávaného vyhlazovacího tábora v Osvětimi. „S Kitty jsme si před odjezdem slíbili, že až to všechno skončí, potkáme se u jedné pražské tety,“ vyprávěl před časem Vladimír pro Paměť národa.
Šťastné shledání s Kitty
O tom, co se v Osvětimi děje s Židy, kteří neprošli selekcí, Vladimír nevěděl. „Stál jsem na apelplatzu (místo, kde se vězni stavěli do řad a byli počítáni, pozn. redakce) vedle nějakého Poláka a ptal jsem se ho, co se stalo s těma, co šli při selekci na druhou stranu. Odpověděl: ,Vidíš ten kouř?‘ a kývl směrem k vysokým komínům. ‚Šli rovnou nahoru!‘,“ vzpomínal pamětník.
Selekcí někteří Vladimírovi příbuzní neprošli. On sám přežil a byl přinucen k povinným pracím v Gleiwitzu. Počátkem roku 1945 přežil i pochod smrti. Po osvobození se krátce vrátil do Pardubic, kde zjistil, že přes 30 jeho příbuzných hrůzy války nepřežilo. Na Vladimíra se ale po prožitých útrapách usmálo štěstí.
Ještě v červnu se setkal se svou láskou Kitty. Ta se po několika letech odstěhovala s rodinou do USA, ale po několika měsících se za svým drahým vrátila do Prahy a milenci se vzali. Vladimír vystudoval chemii, stal se kandidátem věd a za svoji práci získal v květnu 1968 státní cenu. Po srpnové invazi se rozhodl pro emigraci do USA. Tam Vladimír učil na univerzitě v Plattsburghu, kde žil až do svého skonu. Pamětník zemřel 30. září ve věku 98 let.
Do Osvětimi se vrátil až po 75 letech
Tématu Holocaustu se snažil celý život vyhýbat. „Od války jsem v Osvětimi nebyl. Pořád jsem to odsouval, ne že bych na to zapomněl, ale nechtěl jsem na to myslet,“ uvedl před časem přeživší vyhlazovacího tábora. Při příležitosti 75 let od osvobození Osvětimi se vyhlazovacího tábora přece jen vrátil. „Jel jsem se rozloučit. Vždyť tam zahynulo více než třicet mých nejbližších příbuzných,“ vysvětlil před lety Vladimír.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.