22°C
Adrianin (31) partner spáchal sebevraždu, pak bojovala o život syna: Pomohla jí Nadace EP Corporate Group
Prošla si sérií životních ran, které by zlomily každého... Přesto či spíše právě proto se rozhodla pomáhat ostatním. Blesk přináší ve spolupráci s Nadací EP Corporate Group (EPCG) příběh Adriany Málkové (31). Takto ho vypráví ona sama...
„Jmenuji se Adriana a v roce 2021 jsem ze dne na den přišla o dlouholetého partnera a otce svého tehdy 2,5letého syna Adama. Bylo mi 29 let a byla jsem ještě na mateřské dovolené, během které jsem naštěstí začala podnikat a měla jsem svůj příjem...“
Těsně před jeho sebevraždou jsme žili krátce v odloučení, jelikož jeho psychické potíže nabyly už takové intenzity, že jsem měla obavu o své i synovo bezpečí... Po jeho smrti jsem se od čtyř odborníků z oboru psychiatrie, kteří měli možnost se s případem seznámit, dozvěděla, že měl všechny příznaky paranoidní schizofrenie, která ale nebyla včas odhalená a nedostalo se mu včas potřebné léčby. Do posledního dne byl M. řádný zaměstnanec a starostlivý otec...“
Rodina tajila pohřeb
„Po partnerově smrti jsem byla nucena řešit záležitosti jako přístup jeho dlouhodobě nekomunikující rodiny, která se místo pomoci rozhodla dělat naschvály – jako vypravení pohřbu bez sdělení místa konání. Detaily jejich jednání jsou velice bolestivé do dnešního dne. Na toto jednání měli ale právo bohužel i z toho titulu, že jsme s M. nebyli manželé, jelikož nám to nikdy nepřipadalo důležité, což zpětně hodnotím jako velkou chybu. Poslední komunikace s jeho rodinou proběhla oznámením, že jediným dědicem je syn Adam...“
„Dokonce mi ani nevydali úmrtní list, o ten jsem si zažádala zvlášť na matrice bydliště, kde mi za poplatek 100 Kč vydali duplikát, abych mohla jít požádat o sirotčí důchod a řešit další záležitosti. Začalo kolečko jednání s úřady, s bankou ohledně zastavení úvěrů, účtu, jednání s notářem, s právníky, s institucemi, jako jsou zřizovatel internetu, energetické společnosti, pojišťovny...“
„V tu chvíli jsem nebyla schopná vykonávat své podnikání a rapidně mi klesly příjmy a veškeré rezervy jsem spotřebovala během dvou měsíců. Bylo například potřeba i nechat uklidit místo činu (38 000 Kč) a zařídila jsem z úcty k otci svého syna hrob, byť prázdný. Abychom měli místo, kam na něj budeme moct chodit vzpomínat – jeho rodina bez mého vědomí a souhlasu rozprášila jeho ostatky na pro mě neznámém místě.“
Plakala jsem v koupelně
Náš syn tátu hledal následujících 6 týdnů. Chodil několikrát denně ke dveřím a volal ho. Vzhledem k jeho věku jsem mu ale neměla jak vysvětlit, že se něco stalo. Snažila jsem se chovat co nejvíce klidně, normálně a zakázala si před ním plakat, abych ho ještě víc netraumatizovala. Pláč jsem si vždy nechávala až na večer, kdy usnul a já se šla zavřít do koupelny a pustila to ven. Po šesti týdnech ho hledat přestal, pomohla mu v tom i školka, bylo to pro něj něco úplně nového.“
„Co se financí týče, tak jelikož se notář řídil dědickou posloupností a my jsme nebyli s M. manželé, přešla všechna aktiva i pasiva na nezletilého syna, jehož jsem ale ve všem zastupovala já, tedy jsem vše musela řešit. Měli jsme v té době nesplacený úvěr na bydlení z předchozí rekonstrukce bytu a druhý úvěr na auto.
Oba úvěry byly řádně spláceny a pojištěny, ale bohužel kvůli existující výluce na sebevraždu jsme konsolidací v honbě za nižším úrokem restartovali čekací dobu. Pokud bychom úvěr spláceli bez zásahu déle než dva roky, pojišťovna by bance uhradila alespoň 50 % ze zůstatku. To se ale v našem případě stát nemohlo, a proto dědictví zůstalo jako předlužené...“
„Necelý měsíc po jeho smrti jsem si musela najít další práci, protože moje podnikání bylo založené na komunikaci s klienty a můj psychický stav to nedovoloval. Také jsem musela narychlo sehnat školku pro Adama, protože jsem na vše zůstala sama a musela jsem nás finančně zabezpečit – na sirotčí důchod jsme čekali 3 měsíce. Do školky jsem ho vozila za Prahu, kde jsem našla místo, ale časté nemoci nám komplikovaly obě mé práce...“
Obrátila jsem se na organizaci pomáhající lidem v mé situaci a pro ně jsem natočila první reportáž, která měla pozitivní ohlas. Kolegové na nás uspořádali vánoční sbírku. Díky tomu jsem dokázala ustát a překlenout toto temné období a v lednu 2022 jsem myslela, že je vše již na dobré cestě, podaří se mi vzpamatovat a začneme žít se synem ‚normální‘ život.“
Vážná nemoc syna
„Bohužel... V únoru 2022 měl syn 3. narozeniny, jednou odpoledne jsem pro něj balila dárky, když se vzbudil s pláčem a silnými křečemi. Sanitka, skončil na JIP v umělém spánku v kritickém stavu s covidem, pneumokokovou meningitidou (i přes očkování), následně pak sepsí, multiorgánovým selháváním, postinfekčním hydrocefalem a kompletním ochrnutím. Během 3 dnů od počátku příznaků málem zemřel...“
„Nezažila jsem větší dno, než když jsem viděla svého syna za sklem izolačního boxu napojeného na přístroje a lékaři mi říkali, že stav je velmi vážný a že musím jít teď domů. Během prvních dvou týdnů nebylo jasné, zda Adam vůbec přežije. Pak nebylo jasné, zda se někdy probudí. Tehdy jsem byla definitivně připravená na svůj odchod a jen jsem čekala na telefon z nemocnice, že je konec...“
Syn ochrnul
„Nakonec jsme měli neuvěřitelné štěstí a jsem důkazem toho, že zázraky se dějí. Po šesti měsících v nemocnici, kdy jsme museli žádat o sbírku na Doniu, protože jsem musela přestat pracovat úplně a odjela jsem do nemocnice v cizím městě starat se o syna, jsme se vrátili domů po svých. Adam neohluchl, neoslepl a nepřestal komunikovat. Přestože na začátku léčby byl kompletně ochrnutý včetně jazyka a očí, tak tento rok od září nastoupil do školky za podpory asistenta a na první pohled je z něj zdravé dítě.
Mně se také podařilo vrátit se do práce a snažíme se najít si svůj nový začátek. Tento zázrak, který mi byl dopřán, se snažím oplatit pomocí lidem, kteří takové štěstí nemají, snažím se sdílet náš příběh, abych ostatní v podobné situaci podpořila, že nejsou sami, nemusejí se bát si říct o pomoc, svět je připraven jim pomoci. A moje největší rada zní – nebuďte na to sami, i když nepomůže rodina, přátelé, blízcí, můžete vždy najít pomoc u cizích lidí.“
Řekněte si o pomoc
Dostali jste se i vy do finančních problémů po úmrtí partnera, manžela? Jste pozůstalí prarodiče či rodinní příbuzní, kteří pečují o osiřelé dítě/děti? Potřebujete pomoci překlenout období po úmrtí blízkého a stabilizovat finanční situaci?
Nadace EP Corporate Group založená Danielem Křetínským si jako hlavní směr pomoci vybrala podporu pozůstalým rodinám s nezletilými dětmi, kde zemřel jeden nebo oba rodiče. Druhým hlavním nadačním programem je pomoc osamělým seniorům v nouzi, kteří žijí doma. A s podporou těchto projektů pomáhá i deník Blesk. Veškeré informace a aktuální grantové výzvy je možné najít na stránkách nadace.
PODPORA V RÁMCI GRANTU
Paní Málková je příjemkyní finanční podpory od Nadace EP Corporate Group v rámci grantové výzvy To zvládneme 2023 a dále Fondu pro zdravotně znevýhodněné pozůstalé děti.
CO DĚLAT, KDYŽ...
Od zítřka do čtvrtka Blesk přinese rady od Nadace EP Corporate a paní Málkové, jak řešit či předejít situaci, kdy by rodina měla po smrti jednoho ze živitelů potíže s penězi, účtem, hypotékou či pojistkou.
Video O čem se mlčí: Jak poznat, zda potřebuji psychologa či terapeuta?
Video se připravuje ...
Témata:
Související
