Český expert na Titanik: Ve ztracené ponorce mám kamaráda! Žádný nouzový plán a chyba jako před 111 lety

Dlouhé tři hodiny klesá ponorka do hloubky kolem 3800 metrů pod hladinou, kde leží vrak parníku Titanik, který se potopil 15. dubna 1912. Od roku 1985, kdy jej objevil Robert Ballard, se k němu vydaly již stovky expedic, jejichž velkou část vedl sám velezkušený Francouz Paul-Henry Nargeolet. Ondřej Vrkoč pohřešovaného muže zná od svých osmi let!

„Já už si s ním dopisuju prakticky odmalička. On byl jeden z prvních, kdo mě přijal k sobě do tzv. titanikové rodiny a předával mi informace. Potom jsem měl možnost se s ním setkat díky společnosti AMS Titanic, která pořádá mezinárodní výstavy. Je to neuvěřitelný odborník s mnoha zkušenostmi a jde o to, že má i neuvěřitelný zkušenosti se samotnými ponory,“ prozradil Vrkoč na adresu znalce, o nějž má nyní strach.

Žádný hazard

Námořník na rozdíl od jiných šéfů ponorů odmítal dělat u obřího vraku neuvážené kousky. Uvědomoval si podle Vrkoče, jaká nebezpečí v temnotě se silnými proudy hrozí. „On je zrovna ten typ člověka, aspoň jak ho znám já a jak ho popisují kolegové, že by zbytečně určitě neriskoval. On je třeba jeden z lidí, kteří jsou proti tomu, aby dosedaly ponorky na palubu Titaniku, aby cestující, kteří si zaplatili, mohli v uvozovkách říct: ‚Hele, my jsme stáli chvíli na Titaniku!‘ On byl vždycky proti tomu, protože ty ponorky často Titanik v tom daném místě poničily. Opravdu od zábradlí až po nějaké paluby. Škody jsou tam znatelné dodnes, takže úplně si nejsem jist, jestli on zrovna by dokázal prostě plout tak blízko, aby se tam opravdu zasekli, ale mohl tam najednou být proud, mohlo se stát cokoliv. Je to jenom spekulace.“ přemýšlí Ondřej Vrkoč, co se mohlo stát jeho příteli.

Miliardáři z ponorky, která se ztratila u Titaniku: Tváře těch, kterým dochází kyslík!

Z poslední zprávy z úterý večer, kdy média zveřejnila informaci, že bojka zaznamenala zvuky vycházející v pravidelných intervalech z míst u Titaniku, je Ondřej Vrkoč spíš v rozpacích: „Nicméně jejich ponorka je z karbonu, a aby vyvinuli vůbec takový rámus, aby ten karbon to dál přenesl, tak už s několika kolegy odborníky jsme se shodli na tom, že to je prakticky nemožné. Ale dejme tomu, že mají štěstí, a že to nějak dokázali. Přejme jim to,“ pochybuje iniciátor stavby nového Titaniku Ondřej Vrkoč.

Podcenili ochranu?

Předchozí modely ponorek byly sestrojené z titanu, u nichž by ťukání do ponorky bylo určitě slyšet. A to není jediný aspekt, v němž se ponorka liší od svých předchůdců. Starší ponorky měly z boku eliptický tvar, vešli se do ní maximálně 2–3 lidé a byly velmi odolné vůči tlaku. Byly stavěné na hlubší ponory než do 4 tisíc metrů pod hladinu. „Jde o to, že tyhle ponorky mají typicky vlastní nádrže, díky stlačenému plynu v nich můžou stoupat a klesat v podstatě do té chvíle, než jim dojde energie. Je to naprosto ovladatelný stroj, kdežto ponorky od OceanGate jsou úplně jiné,“ říká znalec.

Než totiž posádka nastoupí do nejnovější ponorky, jsou členové zvážení se vším vybavením a podle toho je pak na plavidlo umístěné závaží. To následně ponorka odhodí, jakmile se dostane do požadované hloubky. Jenže tady nemůže stoupat nebo klesat, ale smí se pohybovat pouze dopředu a dozadu. „Klasické ponorky navíc mají záchranné bóje, že když se opravdu něco, nedejbože, stane, tak vypustí tu bóji, která bude téměř nad ponorkou na hladině a záchranáři zhruba vědí, kde hledat. Tahle nic takového nemá. Nemá žádný nouzový plán, nic takového tam neexistuje,“ kritizuje konstrukci ponorky Vrkoč.

Podcast: Čech chce postavit nový Titanic. Do lodi umístíme artefakty z vraku, říká Vrkoč

Problém také nastává, pokud by ponorka vyplavala, neboť nebude nikdy plout na hladině, ale pouze plovat. Tudíž není pořádně viditelná a není ji možné ani otevřít zevnitř. „To je ohromný malér, že na to asi technici úplně nemysleli. Nikdo nepředpokládal, že by se něco takového mohlo stát. A jsme zase u toho! Nikdo nepředpokládal, že se něco takového může stát,“ opakuje větu, kterou si lidé spojují s tragédií Titaniku.