9°C
Nicolas Cage má nejenom masivní… talent, jak naznačil název předchozího filmu (The Unbearabla Weight of Massive Talent), ve kterém ztvárnil fikční verzi sebe sama. Má taktéž dlouholetý herecký sen, že si zahraje Supermana, kapitána Nema a Drákulu. Poslední přání se mu splnilo, protože v RENFIELDovi ztvárňuje krvesajného nemrtvého, který - dle svých slov - saje úplně všechny, protože mu na pohlaví nezáleží. Vskutku Drákula pro 21. století! Ocitá se však ve vedlejší záporné roli, jelikož ústřední postavou je jeho sluha, který se po staletí chce vymanit z nadvlády svého sebestředného a manipulativního pána. Titulního Renfielda si zahrál Nicholas Hoult, který se spolu s Nicolasem Cagem objevil v neprávem pozapomenuté dramedii Pan Rosnička. Tentokrát to ale není žádné drama, nýbrž hororová komedie, kterou se studio Universal snaží neotřelým a odlehčeným způsobem oživit snímky s monstry, jimiž proslulo ve 30. letech 20. století.
Kulový Blesk: Odznak Vysočina dal na diváky. Nicolas Cage je nejhorší šéf na světě pdc, klb, Jiří Marek
Kritička Jana Bébarová byla výsledkem velmi příjemně překvapena: “Pro mě to byl snímek, který mi ukázal, že i mainstreamový film může mít víc než únikový rozměr - a tím rozměrem je proces terapie, kterým divák nebo divačka může projít. Do zábavné oddychové hororové komedie je jako trojský kůň vloženo poselství ohledně bossingu (pozn. red. psychického nátlaku nadřízeného na podřízeného), domácího násilí, psychického týrání a manipulace, což jsou aspekty, které mohou fungovat terapeuticky, dát návod, jak situaci řešit,” vyzdvihuje Jana témata, jež by člověk od devadesátiminutové blbiny nečekal. A dodává: “Zde je to postaveno tak, že toxickým monstrem a agresorem je Drákula, který využívá slabosti ve sluhovi Renfieldovi, s nímž jako predátorský narcista manipuluje. Spolu s tím se otevírá téma viktimizace obětí ze strany násilníků, zároveň se tematizuje odvaha, jak se postavit monstru.” Jana si ale cení i jiných věcí: “ Chtěla bych i ocenit prostředí New Orleans, které je výborně vytěženo, protože jde o město, které je spojeno s duchařinou a voodoo aspektem. (...) Navzdory tomu, že nejsem otrlá divačka, mi nevadilo ani přehnané násilí.”
Kritik Marek Slovák si v přívalu krve vyloženě radostí čvachtal: “Renfield je něco, co přejímá mentalitu videobéček. Jde o brakovou podívanou, jízdu, kde jsou jednorozměrné, jasně načrtnuté postavy, řada motivů, které se nezúročují, protože se jde od jedné atrakce (žánrového násilí nebo excesivního herectví) k druhé. Neočekávejte nic hlubokého, duchaplného, prokresleného, ale devadesátiminutovou jízdu, která velmi rychle uteče,” koriguje Marek hodnocení Jany, z kterého se může zdát, že půjde o závažnou podívanou, řešící důležité věci.
“Nicolas Cage je výborný - v Renfieldovi hraje Drákulu s odkazem všech dosavadních výrazných Drákulů, které jsme mohli v audiovizi vidět, takže jde o kombinaci Maxe Schrecka (Upír Nosferatu, 1922), Bély Lugosiho (Dracula, 1931 - a další), Christophera Lee (Dracucula z hammerovských hororů) i parodického Leslieho Nielsena (Drákuloviny, 1995). Na všechny zmíněné Cage nějakým způsobem upomíná. Akorát stojí za to říct, že Cage není jediný, kdo by přehrával, měl přehnanou mimiku i gestikulaci, protože je zasazen do světa příběhu a mezi ostatní postavy, který a které jsou od samého začátku vychýlené, a tak nevyčnívá, ale zapadá.“
Jana i Marek si svým tématem důležitého, ovšem žánrově odlehčného Renfielda užili na 80 %.
Vysočina má chytrou 2. řadu
ODZNAK VYSOČINA by mohl být dalším kriminálním seriálem, jichž je v tuzemsku nespočet - a od své konkurence by se mohl odlišovat pouze atraktivním prostředím. První řada nebyla divácky přijata dvakrát nejlépe, a to kvůli nezáměrné směšnosti, kdy publiku připadal policejní práce nedostatečně autentická, navíc by preferovalo více prostoru pro známé zábavné tváře (Martin Hoffman, Michal Suchánek) před důrazem na ženské hrdinky. Druhá řada, která skončila osmým dílem tuto neděli (16. 4.), měla pozitivnější divácké i kritické přijetí.
Jana Bébarová ji jednoznačně doporučuje: “Určitě se podívejte na druhou sezónu, která je sofistikovanější. Vsadili na malebné prostředí Vysočiny a přihlásili se k trendu hledat neokoukaná a autentická místa pro kriminálku. Dobře se rozehrává motiv, že je to místo, kde se lidi velmi dobře znají, a tak se klade důraz na soužití postav, vztahy mezi nimi, na lidskot a týmovou práci. Staví se na rozplétání motivací mezi postav. Neotřelý je i důraz na ženské postavy-vyšetřovatelky a zároveň se sází na neokoukané tváře.”
Po shrnutí dojmů se Jana obsáhleji vyjádřila k tomu, co se jí obzvlášť na druhé řadě zamlouvalo: “Při první sezóně byly divácké reakce takové, že řada diváků nesnesla ženské postavy, naopak bylo žádáno víc prostoru pro postavu Martina Hoffmana, kterému je v druhé řadě věnováno víc času. Oceňuji, že druhá série se v jednotlivých dílech snaží víc tajit informace divákovi, a tak se vytváří napětí, kdo je zločincem, což naopak v první sezóně bylo jasné z chování postav. Chtěla bych ocenit i témata: jaké to je pro děti, když jsou vystaveny domácímu násilí, tematizují se komplikované vztahy v rodině a na pracovišti, otázka mizogynie, v jednom díle je postava s Aspergerovým syndromem, rozpory v komunitě, senioři jako oběti. Ráda bych ale vyzdvihla témata první řady: otázka znásilnění, ekoterorismus apod., ale vše s banálním rozuzlením. Zato v druhé sérii je to sofistikovanější. Jsem s tím velmi spokojena.”
Janina spokojenost s Odznak Vysočina byla na 80 %.
Marek a Jana zhodnotili i celovečerní fikční debut dokumentaristky Zuzany Piussi ZEŠÍLET, který by neměl uniknout pozornosti náročnější/ho diváka/divačky, bohužel stále aktuální dokument VÝCHODNÍ FRONTA o ruské invazi na Ukrajinu a dvojici pokusů o spielbergovská dobrodružství SUPERCELA a CHUPA. Jejich názory si můžete poslechnout v podcastu Kulový Blesk!
