Podcast: Reparát Bastardů by neobstál ani ve speciální škole. Druhý Shazam! přišel o dětské kouzlo

Víc než po dekádě vstupuje do kin BASTARDI: REPARÁT, který navazuje na trilogii BASTARDI (2010, 2011, 2012) a ignoruje seriál, který končil fatálně pro ústřední postavu učitele, jenž zavraždil tři žáky za to, že znásilnili a zabili jeho sestru. Trilogie měla sice v kinech klesající návštěvnost, ale velmi slušnou sledovanost při odvysílání a během repríz na komerčních televizních stanicích a díky různým internetovým platformám si vybrané scény začaly žít vlastním životem a oslovovat i novou generaci. Tomáš Magnusek si řekl, že obnoví u mnohých stále nezpracované trauma, a tak se na Reparátu podílel jako představitel ústřední role, režisér, scenárista, hlavní režisér druhého štábu, výkonný producent a producent. 

Evidentně neexistuje skoro žádná důležitá filmařská profese, u níž by Magnusek neměl potřebu prokázat, že ji katastrofálním způsobem nezvládá. „Nemá to co dělat v kinech,“ nebere si servítky Marek Slovák, a zdůvodňuje, že „zejména zvuk je naprosto nezvládnutý. Vinou špatného ozvučení i mixu zvuku ani není mnohdy rozumět či pořádně slyšet, co si postavy říkají. Pokud to nezopakují, aby se stopáž natáhla na celovečerní délku.“ Že je pokus o film do kin nezvládnutý a dokládá, že Magnusek se za víc než dekádu vážně nic nenaučil, není ovšem to nejhorší. „Samozřejmě, že je to rasistické. Nemyslím si, že by tvůrce byl, už proto, že má mezi romskými spoluobčany kamarády a kamarádky, jeho žena byla (částečná) Romka a on učil romské děti na speciální škole. Bastardi: Reparát ale je rasistický počin. Ukazuje, že problémové děti ze speciálních škol by šikanovaly ty z tzv. běžných, pokud by došlo k inkluzi, a naopak romské děti by byly šikanovány těmi z běžných škol. Je tak předkládán argument ve prospěch segregovaného školství na základě (mentální) retardace a etnické příslušnosti.“ 

Podle Marka se publikum směje ze špatných důvodů. „Scény verbálních vuglárních výměn mezi žáky/žačkami a pedagogy z trilogie zkultovněly, ale ze špatných důvodů, protože neměly být vtipné anebo směšné. Spíš byl pokus ukázat, jak tyhle vzorce chování vychází ze společenského prostředí, vliv má rodina a selhávají i učitelé a učitelky jako autority.“ Ve čtverce má být pro změnu zábavné, že si dospělí mezi sebou nadávají, případně že se stvrzují rasistické stereotypy, protože Romka musí mít velkou spoustu dětí, či si matka romských dětí musí volat na sociálku, jestli při jejich přesunu do speciální školy nedostane navíc peníze od státu. Zbytek je ale jenom nesmírně úmorný a idiotský, že to nezná mezí. „Magnuskova postava je vrah náctiletých. Ostatní, zejména Romové, jeho vraždění omlouvají jako pro komunitu prospěšnou věc. Anebo uznávají, že by jejich bližní v podobném případě jednali stejně, a tak vrahovi nemají co vyčítat. Popsané tvoří většinu ani ne hodinu a půl dlouhého snímku. Zápletka se zakládá na snaze znovuotevřít speciální školu, přestože je Xkrát řečeno, že Magnuskova postava nemůže jako odsouzený ani být ředitel, ani učit, ani do školy nesmí a bývalé žáky a žačky kontaktovat nemůže. Jde tak o ukázkový idiot plot: zápletku vycházející z toho, že se všichni chovají, jako kdyby opakovaně propadli ve speciální škole. Krom toho se ještě odehrává něco jako mafiánské vyřizování účtů... v domově důchodců.“

Marek poprvé v dějinách Kulového Blesku uděluje 0 %, a to prosegregačnímu, rasistické stereotypy stvrzujícímu, po filmařské stránce naprosto diletantskému počinu Bastardi: Reparát.

Chůva Vašáryových

Z premiér s českou účastí stojí podle Jany Bébarové za pozornost SLUŽKA, kterou režírovala Mariana Čengel Solčanská podle knihy Hany Lasicové, jež se i podílela na scénáři. Hana Lasicová se při psaní románu inspirovala pěstounkou Magdy a Emílie Vašáryových. Filmová adaptace se ovšem od předlohy odklání, protože je přesazena z Vídně na Slovensko a do Prahy - a především klade větší důraz na vztah dvou děvčat, jelikož u Lasicové není lesbický románek. 

Podcast: Šestý Vřískot je nejnásilnější ze všech. Miko je o násilí páchaném na nejmenších

Jana má za to, že „přidaná linka lesbického vztahu není senzacechtivá, naopak je patrný intimní ženský pohled, protože snímek režírovala žena“. S filmy Mariany Čengel Solčanské, jako jsou společnost a politiku kritizující díla Únos a Svině, má ale Jana jeden přetrvávající problém: „Solčanská se snaží pojmenovávat důležitá témata, jenže její snímky jsou informačně přehuštěné. Na Služce je navíc znát, že jde o adaptaci. Preferovala bych ale seriálovou verzi, která by oproti filmu nezůstávala na povrchu, přestože Služka rozhodně není hloupá ani přihlouplá!“ dodává již méně pochvalně. Vyzdvihuje ale kostýmy a scénografii jako „mistrovské, když se zohlední uváděný rozpočet, který činí pouhých 35 milionů korun.“ „Dívá se na to krásně. A herecky je to zahrané výborně,“ vyvažuje Jana své předchozí výtky. 

Jana si ženský pohled ve Služce cení na 70 % - a přijde jí obzvlášť důležité, jak je akcentováno téma ženského orgasmu.

Komiksovka pro děti

A od jednoho mýtu (ženský orgasmus) k jinému (bájné božstvo): SHAZAM: HNĚV BOHŮ je pokračování superhrdinského filmu od DC, které prochází změnou, protože má nové vedení. Druhý díl Shazama je pohrobkem předchozího vedení, zároveň ale naznačuje možné budoucí směřování: k větší provázanosti formou objevení se ostatních superhrdinských postav, možného utvoření týmu apod. 

Podcast: Příliš bílí Oscaři 2023? Vítězné Všechno, všude, najednou představuje zlom

Pokud je ale tohle budoucnost, Marek nehodlá být její součástí. „Po více než dekádu převahy superhrdinských počinů opravdu není potřeba něco tak schematického a klišovitého, užívající vše, co se osvědčilo nejenom ve filmech s opláštěnkovanými, ale i v blockbusterech.“ Zatímco první Shazam stál na rozporu mezi dospělým superhrdinou, který má zachraňovat druhé, a nedospělým klukem, který se v tohoto proměňoval, Hněvu Bohů dětská optika chybí. „Dětští anebo dospívající hrdinové jsou ve dvojce jenom pár minut, navíc je zvláštní rozpor mezi dětinským chováním jejich superhrdinských identit a jejich věkem, protože jsou starší, a tak by se měli chovat jinak než v jedničce,“ pozastavuje se nad nesrovnalostí Marek. A podotýká: „Je tam jeden, doslova jeden, dobrý nápad, od kterého se ale rychle uteče (ano, s jednorožci), a zbytek je generická záležitost, která se může zamlouvat snad jenom dětem, které nikdy neviděly žádný superhrdinský snímek, nebo jich zhlédly velmi málo.“ DC se sice snaží oslovit rozmanité publikum, a tak obsazuje latinskoamerické herce a herečky, dokonce přichází se svým „prvním homosexuálním superhrdinou, ale ten, včetně jeho coming outu, slouží jenom pro pobavení, orientace je zde pointa vtipu, nic moc víc“. Podle tržeb z kin ale ani tato strategie nezabírá. 

Marek si při sledování opakovaně vybavoval slova britského kritika Marka Kermoda: „Stop. Prosím, stop. Ať už to skončí. Stop, prostě stop, konečná.“ Shazam: Hněv Bohů u něj vedl k apatii vůči superhrdinským slátaninám a k hodnocení 40 %.

Z velké spousty premiér byla v Kulovém Blesku zhodnocena ještě hororově-thrillerová sci-fi 65, ve které Adam Driver v zabíjení dinosaurů konkuruje asteroidu, artový film společnosti Artcam MODRÝ KAFTAN a dokument o novovlnném scenáristovi Janu Procházkovi ČESKOSLOVENSKÁ POHÁDKA.Pokud vás zajímá, co si o uvedených filmech Marek a Jana myslí, pusťte si další díl Kulového Blesku!