Podcast: Je Jakub Prachař ještě větší chlap než John Wick? Oba ve svých premiérách válejí
Podcast Kulový Blesk! na tak komplikovanou otázku pravděpodobně neodpoví. Zato ale obsahuje zhodnocení nové české romantické komedie Buď chlap!, ve které Jakub Prachař čelí své mamince, medvědovi a Tereze Ramba (seřazeno podle míry nebezpečí). A taktéž recenzi Johna Wicka 4, ve kterém není Tereza Ramba, ale co do počtu zabitých by Wick překonal i Ramba.
JOHN WICK: KAPITOLA 4 je dosavadním završením cesty, po níž se roku 2014 vydal někdejší nájemný zabiják John Wick, který již nemá pro co žít, a tak za sebou zanechává aspoň spoustu mrtvých. Opravdu dost. Jako že fakt hodně. Nejspíš nejvíc ze všech tzv. kapitol, z nichž tato je zdaleka nejdelší: po třetí, která přesahovala stopáží dvě hodiny, má čtvrtá bezmála tři hodiny. Keanu Reeves, představitel Wicka, a Chad Stahelski, režisér, svorně tvrdí, že půjde o poslední díl… prozatím. Série se však bude rozrůstat dál, protože vzniká spin-off Ballerina s Amou De Armas v titulní roli a seriál The Continental, který bude pojednávat o hotelu pro zabijáky. Reeves a Stahelski tak alespoň dočasně završili spolupráci, která začala u Matrixů, v nichž Reeves ztvárnil roli Nea a Stahelski byl jeho kaskadérem-dublérem.
“Nemůžu se dočkat, až konečně ztratím panictví, abych mohl říct, že je John Wick 4 lepší než sex,” napsal jeden komentátor na serveru Letterboxed. Kritička a historička Marie Barešová ovšem z filmu není extaticky nadšená: “Série má pro mě sestupnou tendenci. Čtvrtá kapitola mi připadala zbytečně roztahaná, nastavovaná, v mnohém předvídatelná, se zbytečně okázalým předkamerovým prostorem a děravějším scénářem,” sděluje své dojmy. A dodává, že z pohrouženého diváckého zážitku byla vytrhávána i tím, že “Wickova nesmrtelnost je hůře uvěřitelná, protože v paralelním světě je velká spousta zabijáků čekajících na vyzvednutí velké vypsané odměny na Johnovu hlavu. Navíc akce plynule nenavazují, protivníci čekají, až hrdina s někým dobojuje, což místy nešlo přehlédnout,” zpřesňuje své výtky. Připadalo jí, že wickovky se proměňují na bondovky: “v dobrodružství, které se odehrává v několika světových destinacích.” Marii - navzdory “perfektně choreograficky připraveným akčním scénám, které kombninují přestřelky a fyzické souboje” - chyběla intimita jedničky. V ní šlo o to, že vysloužilému zabijákovi zabijí pejska po zesnulé ženě, a tak je povraždí on.
Marek Slovák nesouhlasí, naopak Johna Wicka: Kapitolu 4 vnímá jako “vrchol jistých (neobarokních) tendencí hollywoodské audiovize. Jde o čirou radost ze spektáklu, o smyslový zážitek, a to především díky barvám a pohybu. Vedle toho, že je okázale stavěno na odiv, jak je předkamerový prostor zdobný a krásný, je dilo založeno na odkazování se na inspirační vzory: italské spaghetti-westerny, japonské samurajské a gangsterské fláky, americkou drsnou školu apod. Máme zde postavu slepého vraha, která upomíná na nevidícího samuraje Zatoichiho, s nímž vzniklo dobře dvacet snímků, a naráží se i na režiséra Seidžuna Suzukiho, pro jehož gangsterské počiny byla zdobnost, krása a opulentnost prostředí prvořadá,” zmiňuje Marek, proč si tuhle akční řež může užít i poučenější publikum. Navíc, na rozdíl od Marie, nebyl Marek nikdy přívalem akce umořen, protože “se vždy nachází způsob, jak ji od sebe odlišit. Například zpomalením, situováním do klubových interiérů a poháněním taneční hudbou, či naopak soustředěním do exteriérů, doprovázením populárnějšími písněmi a střídáním gun-fu (soubojů pomocí zbraní), car-fu (soubojů pomocí aut) a až videoherní akcí v domě.”
Odbornice na akční film Marie uděluje John Wick: Kapitola 4 mírně nadprůměrných 60 %, Marek 90 %, což vůbec, opravdu vůbec, samozřejmě že ani náhodou nesouvisí s tím, že má horší sexuální život než Marie.
Méďa vs. Pracha
Michal Samir jako režisér a scenárista celovečerně debutoval klubovým filmem Hany, natočeným zdánlivě na jeden záběr. Romantická komedie BUĎ CHLAP!, kterou Samir napsal a natočil jako svůj druhý počin, se může jevit jako snaha o zaujetí početnějšího publika. Podobně, jako když se Adam Sedlák po festivalovém bytovém hororu/manželském dramatu Domestik pokusil o biják pro mládež BANGER. Dopadla Samirova žánrovka jako valná většina tuzemských tzv. lifestyleových “romantických” komedií, v nichž se štáb neobtěžuje ani se základy, protože ví, že diváci bez základních nároků na to beztak přijdou, a návdavkem přidají nezbytný šovinismus, homofobii apod.? Jinými slovy, dopadlo to jako v České republice se vším?
Marek si myslí, že překvapivě nikoliv. “Buď chlap! jde proti řadě stereotypů, které jsou normou ve zdejších pokusech o žánrový film. Pokud jsou ve snímku gayové, nejsou jenom vedlejšími podpůrnými postavami pro hlavní dvojici. Pokud se řeší maskulinita, nejde o přehlídku šovinismu a oslavu toxicity (jako například Teorie tygra), ale ukazuje se, že mužství může mít řadu podob. Pokud se z města dostávame na venkov, potažmo do přírody, není vytvářena jednoduchá opozice jako ve valné většině děl už od dob Protektorátu, ale naopak se klade důraz na symbiózu mezi městským a venkovským,” uvádí, čím se Buď chlap! v dobrém odlišuje od svých žánrových souputníků. Vyčnívá i Samirovou režijní kompetencí: “Uvažovalo se nad tím, jak vyprávět obrazem a (skoro) beze slov, jak dokládá úvodní montáž. Jak scénu atmosféricky nasvítit. Jak záběr komponovat a rozmístit v něm postavy v předkamerovém prostoru, jak co sestříhat, aby se jednotlivé linie tematickyy propojily,” pozastavuje se Marek nad tím, co v zahraničí je běžné, ale u nás stále bohužel výjimka z pravidla.
I s ohledem na výše uvedené by Marek hodnotil Buď chlap! nadprůměrnými 80 %, pokud by měl zvážit český kontext, 60-70%, pokud by měl přihlédnout i k zahraniční konkurenci.
Marie a Marek v Kulovém Blesku! rozebrali nejenom dvojici výše představených titulů, ale i dva velmi povedené dokumenty (Návštěvníci a Kuciak: Vražda novináře), a tak si je poslechněte v podcastových aplikacích.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.