Podcast: Rodiče alkoholici jsou tabu. Děti jsou s nimi v pasti, musí o trápení mlčet, říká psycholožka
Česko patří pravidelně ke světové špičce v množství vypitého alkoholu na osobu. Tento fenomén ovšem přináší i děsivé situace, kdy závislí lidé vychovávají děti. Psycholožka Pavlína Doležalová se svojí sestrou tuto situaci zažily. Jaké je pro bezbranné děti vyrůstat s alkoholikem, popsala odbornice, která nyní sama pomáhá dospělým s podobnou zkušeností.
O dětech ze závislých a dysfunkčních rodin se podle krizové interventky v Česku mluví velmi málo, přitom takových lidí je strašně moc. „Přijde mi, že o dětech alkoholiků se nemluví zdaleka tolik, jako o alkoholicích samotných. Přitom mnoho alkoholiků je samo dospělými dětmi pocházejícími právě z alko-rodin. Ten vzorec se potom přenáší dál a dál a je těžké ho utnout a nahrazovat něčím zdravým, funkčním,“ popisuje Doležalová spirálu, v níž se mnoho rodin v Česku ocitá.
Přitom pro pozorovatele zvenčí je velmi složité zjistit, že se u dětí doma děje něco špatně. Podle Doležalové můžou být první známky problémů zaměňované se zlobením. Dítě se začne projevovat nějakým způsobem agresivně nebo se uzavře. Nejdůležitější je, aby dospělý s malým človíčkem nebo dospívajícím mluvil.
Pití vidí, ale mlčí
Psycholožka a krizová interventka Pavlína Doležalová vyrůstala v rodině, v níž její maminka propadla nezřízenému pití alkoholu. O problémech v rodině s nikým nemohla příliš mluvit. „U nás doma fungovala tabuizace, proto bylo náročné najít pomoc zvnějšku. Vůbec jsem nevěděla, na koho se obrátit,“ vzpomínala odbornice, jak navenek musela o problémech mlčet, ale zároveň potřebovala v těžké situaci pomoci. „A to je samozřejmě hrozný pocit bezmoci, chaosu a tápání. Prostě víte, že je něco špatně, že to takhle dál nejde, zároveň nevíte, kam s tím můžete jít, zda vám okolí uvěří. Hodně se setkávám i s tím, že klienti říkají, že vlastně pochybovali o tom, zda je to, co se jim děje, dostatečně těžké, zda je to vůbec problém! Tím vzniká silný vnitřní konflikt a jste v pasti.“
Nejtěžší momenty nastaly pro Doležalovou před a během puberty, kdy se musela vypořádávat i s vlastními emocemi. „Tehdy byl znát úplně obrovský kontrast, kdy se navenek všechno zdálo být v pořádku, ale samozřejmě nebylo. Když jsem byla plnoletá, tak jsem se musela více oddělit od rodiny. Nějaká vnější intervence tam bohužel nebyla možná,“ říká v podcastu Doležalová. „To bývá u dospělých dětí velmi časté. Nejhorší je však dělat, že nic, že se to ‚samo nějak srovná.‘ Nesrovná. Navíc včasnou intervencí můžeme dítěti ušetřit hodně bolestí a traumatických zkušeností či vzpomínek.“
V pekle se nezastavuje
Nakonec se musela spolehnout především na sebe a jít dál. „Říkala jsem si, že to musím nějak zvládnout, že se musím postarat o sebe a sestru. Užívá se rčení, že když se jde peklem, nesmí se zastavovat. To je jedna z věcí, která mi asi pomohla nejvíc,“ přiznala otevřeně.
Přesto dokázala Pavlína Doležalová tyto zkušenosti využít a dneska pomáhá rodinám se stejnými nebo podobnými příběhy. „Díky tomu jsem schopná některé věci opravdu pojmenovat, pochopit a lépe do nich proniknout. Možná to i přetavit v něco funkčního, třebaže sama se snažím dodat podporu takovým lidem, protože vím, že je nás hrozně moc a třeba takový fenomén spoluzávislosti je stále hodně podceňován,“ prozrazuje psycholožka, podle níž se o tématu musí ve společnosti více mluvit. Děti totiž nejsou slepé ani hluché a velmi dobře vnímají, co se děje doma za zavřenými dveřmi. Tím, že jsou ale nuceny své pocity tabuizovat a ukrývat, si nesou další traumatické zkušenosti a vlastně se ani nemohou naučit, jak se zdravě vyrovnávat s problémy a tlakem. Místo toho se naučí nosit masky a ztratí sami sebe.
Jaké možnosti mají partneři, pokud je jeden z nich alkoholik, na koho se mohou obrátit děti o pomoc a čeho si ještě u dětí všímat, prozradila psycholožka a krizová interventka Pavlína Doležalová v Blesk Podcast:
Další kravka co chce být zajímavá,pocházím s chudších poměrů a musel jsem se postavit na vlastní nohy sám,chlastám od 15 a jsem hodně za vodou ve vlastním domě a atd. a mé 2 dětí obě VŠ a dcera dokonce 3 VŠ prostě šprtka a nikdy se nezmínili,že by jim moje chlastání vadilo a ani rodina s tím neměla žádné problémy a to už nám manželství bezproblémově drží 43 roků.
