Podcast: Čarodějnice, feministky a vesničtí burani. Československý Světlonoc rozděluje, série Halloween dráždí
Slovenští a čeští tvůrci natočili horor z odloučeného venkova v hlubokých lesích. Film Světlonoc režisérky Terezy Nvotové si odvezl hned 2 ceny ze španělského fantasy a hororového Sitges Film Festivalu. Kritici Kulového Blesku se přesto nemohli shodnout, zda se snímek povedl. Halloween končí, závěrečný střet mezi Laurie Strode a Michaelem Myersem, kteří patří mezi nejikoničtější dvojici přeživší-zabiják, vyvolávává mezi hororovými fanoušky i běžným publikem vyhrocené reakce.
Michael Myers ze série vyvražďovaček Halloween je vedle Freddyho Kruegera, Jasona Vorheese či Chuckyho jedním z nejlegendárnějších zabijáků stříbrného plátna. V původní sérii, započaté na sklonku sedmdesátých let Johnem Carpenterem, se dočkal celkem devíti filmů, z nichž za opravdu povedené jsou považovány pouze první dva a sedmý s podtitulem H20, který na ně navazuje a ignoruje všechny předchozí. Spíše komediální tvůrci David Gordon Green s Dannym McBridem (Princ a pruďas, Travička zelená) se před čtyřmi lety rozhodli vraha v bílé masce a s nožem v ruce oživit po svém. Za kanonický považovali pouze první film (1978), na který navázali na konec trilogií (Halloween, Halloween zabíjí, Halloween končí), ve které Laurie Strode v podání vřískající královny Jamie Lee Curtis po čtyřech dekádách znovu čelí tzv. Přízraku v podobě Michaela Myerse.
Hallooween končí, fanoušci trojčí
Celá kampaň Halloween končí lákala na opravdu, opravdu finální konfrontaci mezi oběma, ovšem H20 nečekejte. Marek Slovák v podcastu/vidcastu Kulový Blesk argumentuje, že poslední část nové trilogie je o samotném konceptu zla, o tom, jak je (spolu)utvářeno společností, která se dopouští sekundární viktimizace, a jak se trauma předává z generace na generaci a jak lze kolektivní trauma a strachy vyléčit odmaskováním teroru. Nesedí vám to k hororu? Nejde o standardní vyvražďovačku, k vraždě, nepočítáme-li nehodu, nedojde dobře první tři a čtvrt hodiny, a Michael Myers je odsunut jako klaun Pennywise z To do kanálu, protože městečko Haddonfield, do kterého je série zasazena, si vytváří nové monstrum, jehož zrod sledujeme.
Podstatná část fanouškovské obce frflá, co si tvůrci dovolili udělat s Myersem, který je jedním z nejikoničtějších vrahů (bez reálného předobrazu) filmové historie. Marek Slovák ale připomíná, že každý Halloween s větším vkladem Johna Carpentera pojal Myerse po svém, a tak neexistuje jedna jediná podoba vraha s nožem v ruce. V prvním (1978) je abstraktním zlem. V knižní adaptaci, vycházející z původního scénáře, byl zas zrozen vlivem nadpřirozených sil spojených s keltským svátkem Samhaim. V třetím dílu to byla maska, kterou měl nasazenou Myers, a kvůli níž se stával zlým. Greenovo odmaskování zla a ukázání lidské tváře za maskou je jednou z mnoha možných interpretací ikonického zabijáka."
Marek dává Halloween zabíjí rovných 80 % s tím, že dle něj bude snímek posléze doceněn, jako se to stalo s podobně rozporuplným a revizionistickým třetím Halloweenem.
Čarodějnice, feministky a vesničtí burani
“V Locarnu oceněný film Terezy Nvotové otevírá – podobně jako její předchozí hraný počin Špína – téma utlačovaných žen. Oproti režisérčině debutu, pojednávajícím o následcích sexuálního násilí perspektivou oběti, však SVĚTLONOC pokulhává v přesvědčivosti motivací a jednání ženských postav a svou závérečnou pointou. Hutnou atmosférou prostředí odloučeného venkova hluboko v zamlžených lesích, na níž má velký podíl hudba Pjoniho a Roba, se vryje do paměti” hodnotí převážně pozitivně Jana Bébarová.
Marek s Janou nesouhlasí. Uznává, že Tereza Nvotová se spoluscenáristkou Barborou Námorovou vycházeli z knihy Nepřítel zevnitř, která byla antropologickou studií dokládající, že na mnohých slovenských vesnicích se stále věří na čarodějnice, a ze skutečného případu, kdy se muž po vraždě manželky obhajoval, že byla opravdová čarodějnice. Světlonoc mu i tak přijde jako film napsaný a natočený CAPS LOCKem, protože své feministické vyznění má potřebu neustále křičet, zatímco stvrzuje mnohé stereotypy o vesnicích a lidech v nich žijících. Slovenští vesničané pijí, mlátí ženy i děti, znásilňují (anebo se o to pokouší), odmítají jakoukoliv jinakost a obecně představují hrozbu. Omluvitelné by to bylo žánrem, potažmo řadou podžánrů, které Světlonoc kombinuje, ale kvůli střídání folk hororu, buranského hororu, filmu o znásilnění a pomstě a řádky dalšíchh je podle Marka výsledný počin rozpadlý, místy nechtěně směšný.
Feministka Jana dává Světlonoci, filmu režírovanému a napsanému ženami i o předsudcích vůči nim vyprávějící, nadprůměrných 75 %. Oproti tomu Marek soudí, že druhotina jinak talentované Terezy Nvotové je takový “Dario Argento po lobotomii”, a tak uděluje 50 %.
Černé brýle sexuálních pracovnic
Naopak ČERNÉ BRÝLE, poslední film Daria Argenta, je titul, na kterém se Marek s Janou převážně shodli. Zahraniční kritická obec sice tohle giallo, žánr, pro který je příznačná kombinace detektivky a hororu, strhala, ale poučení a poučené fanoušci a fanynky by měli být spokojeni/y. Projekt měl být původně realizován na začátku tisíciletí, posléze o dekádu později, ale kvůli krachu produkční společnosti se tak nestalo. Díky odkládanému vzniku působí jako procházka italským žánrem.
“Giallo je misogynní žánr, který ženské postavy pojímá jako figurky-panenky bez osobností, likvidované maskovaným záhadným mužem s traumatem z dětství. Těší mě, že Dario Argento na stará kolena nenásleduje žánrová klišé a standardy, a naopak svůj film pojímá jako poselství ,ženy ženám´. Ukazuje, že i osoby se společenským znevýhodněním (nevidomá žena, čínský sirotek) si dokážou poradit,” oceňuje posun Jana. Marek upozorňuje, že u Argenta už dříve byly ženy nejenom oběťmi ve stylizovaných scénách vražd, ale i silné hrdinky, ať tomu bylo ve Phenomena anebo v Tmavě červená. A vyzdvihuje další Argentovy revize (přepracování) anebo aluze (upomínky, odkazy): vrah je odhalen nezvykle brzy (jako ve Stendhalský syndrom), svou roli sehrávají zvířata (jako ve Phenomena), pracuje se s opozicí města a venkovského prostředí, mezi čímž lavírovala celá Argentova filmografie, a patrný je i vliv pohádek (jako v tzv. Trilogii matek).
Jana měla při hodnocení o něco růžovější brýle, a tak Černým brýlím dává 80 %, Marek 60 %.
Běžná selhání tří generací žen
Černé brýle byly předpremiérově k vidění v rámci přehlídky Be2Can, na které jsou k vidění filmy uvedené na třech světových áčkových festivalech (Berlín, Benátky, Cannes). V Benátkách byla uvedená i BĚŽNÁ SELHÁNÍ, která ale do kin distribuuje společnost Bontonfilm. Koprodukční titul (Česko-Maďarsko-Itálie-Slovensko) režírovala rumunská režisérka Cristina Hrosan podle scénáře Kláry Vlasákové (seriál Lynč). Osudy tří žen, z nichž jedna se před důchodem vyrovnává se ztrátou (manžela a zaměstnáni), druhá v nácti objevuje svou sexualitu a třetí se potýká s rodičovskými problémy, v něm propojí jedna katastrofická událost.
Jana má za to, že “na rozdíl od Světlonoci jde o scenáristicky precizně vystavěné dílo s komplexními postavami – trojicí žen různého věku, jež spojuje pocit vlastní nedostatečnosti. Snímku si cením i pro zvolené netradiční pražské lokace, které se záměrně vyhýbají turisticky známým místům,” dodává. Marek poukazuje na výborné herecké výkony, zejména Taťjany Medvecké, a souhlasně přikyvuje ohledně výstavby. V Běžných selháních si totiž postavy předávají pomyslnou štafetu, přičemž při každém předání se skočí v čase zpět a sledujeme jinou postavu a její perspektivu, než dojde k jejich spojení v jeden den, v jednom místě a jednou událostí. Mějte se ale na pozoru, ačkoliv je film řazen i mezi sci-fi, má mnohem blíže například Melancholii Larse von Triera, ve které končící svět také zvnějšňoval vnitřní stavy hrdinky.
Pro Marka i Janu jsou Běžná selhání pouze jiným pojmenováním pro jejich život a každodenní počínání, a tak se dovedly o to snáze(ji) na postavy napojit. Jana dává 90 %, Marek 70-80 %.
O jakých dalším italském počinu z Be2Can Marek a Jana ještě mluvili? Proč mají opačný názor na španělského Dobrého šéfa, který se ve své domovině stal nejnominovanějším snímkem v historii udílení národních cen a byl vyslán do boje o Oscara v zahraniční kategorii? Dozvíte se, pokud si poslechnete/zhlédnete pod/vidcast Kulový Blesk:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.