14°C
„Wintonovo dítě“ Alfred Dubs utekl z Československa před nacisty: Nyní v Británii bojuje za práva uprchlíků
Britský politik Alfred Dubs se narodil v Praze do židovské rodiny. Otec, který podnikal v obchodu s bavlnou, pocházel ze severních Čech, maminka z Rakouska. Po okupaci v roce 1939 byl Alfred poslán do Británie, později zjistil, že patří mezi jedno z takzvaných Wintonových dětí. Politik nyní popsal svůj osud a to, proč bojuje za práva uprchlíků. Sám byl totiž jedním z nich a dlouho bojoval s pocitem, že jsou jeho příležitosti omezenější.
Alfred Dubs pro britský server Metro popsal svůj život a tím vysvětlil, proč si myslí, že je i dnes důležité podporovat uprchlíky. Sám totiž z Československa utíkal před nacisty.
Jako malý žil s rodiči v Praze. „Pamatuji si, že jsme jednou v létě navštívili známé, kteří měli chatu v lesích. Bylo nás tam 23. Po válce majitel nechal udělat talíř se jmény všech, kteří tam tehdy byli. Přežili jsme jenom tři, včetně mě,“ uvedl politik s tím, že jeho teta a strýc zemřeli v Osvětimi.
Už před invazí v roce 1939 prý cítil úzkost, jeho otec už se předtím snažil najít zemi, kde by mohli šťastněji žít a poté, co německé vojsko obsadilo Československo ihned uprchl. „Ve škole nám řekli ať si z učebnic vytrhneme fotku prezidenta Beneše a nahradíme ji fotkou Hitlera,“ popsal Dubs.
V červnu téhož roku maminka tehdy šestiletého Alfreda posadila s batohem jídla do vlaku. Šlo o jeden z vlaků, v němž cestovali tzv. Wintonovy děti. Většina rodičů, která jim tehdy mávala na nádraží je viděla naposledy. „Když jsme přijeli do Nizozemí starší děti začaly jásat. Byl jsem malý, nechápal jsem, co se děje, až později mi došlo, že jásají, protože jsme utekli před nacisty,“ vysvětlil.
Byl jedním ze šťastlivců, na nádraží ve Velké Británii na něj totiž čekal otec. Byl šťastný, že ho vidí, ale z celé situace byl velmi zmatený. „Nejvíce na mě po příjezdu zapůsobilo, když jsem v parku viděl ženy vojačky. V Praze jsem viděl jenom vojáky muže, především německé okupanty,“ připomněl si moment svého příjezdu do Velké Británie.
Začal tam chodit do školy. Po nějaké době za nimi přijela i jeho matka. Jak se do Anglie dostala Alfred nikdy nezjistil. Krátce po jejím příjezdu mu však zemřel tatínek, zřejmě ze stresu dostal infarkt. Matka se synem zůstali sami. „Matka byla uprchlice, která nemluvila anglicky v zemi, kde téměř nikoho neznala. Několikrát ji kvůli tomu odmítli zaměstnat a jednou jí dokonce někdo řekl, že by nikdy nezaměstnal ,zatraceného cizince',“ uvedl politik a dodal, že on velmi dlouho bojoval s vírou sám v sebe. Dlouho měl pocit, že tím, že je cizinec, jeho možnosti jsou více omezené.
Vždy se velmi zajímal o politiku. Prý ho napadlo, že pokud se pomocí politiky dají lidem zničit životy, lze ji využít i k tomu, aby byli jejich životy naopak lepší. Ve 40 letech byl zvolen členem městské rady ve Westminsteru. Nakonec skončil až ve Sněmovně lordů. Což bylo něco, o čem se mu nikdy ani nesnilo. „Byl jsem poctěn a potěšen, ale také trochu překvapen, když jsem byl jmenován,“ uvedl.
Celou dobu podporuje přijetí uprchlíků. Když utíkal před nacisty byl ještě malé dítě a jak sám říká, dnešní uprchlíci si také zaslouží být v bezpečí. V roce 2016 proto velmi podporoval zákon, který měl dětem bez rodičů uvězněných v táborech v Evropě umožnit bezpečně se dostat do Británie.
