Neděle 16. června 2024
Svátek slaví Zbyněk, zítra Adolf
Oblačno 22°C

Sergej (61) likvidoval následky jaderné havárie v Černobylu: „Ozářený už žiju 35 let!“

Autor: ran - 
30. dubna 2021
14:53

Dva a půl měsíce v roce 1986 pracoval přímo v troskách jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu. Sergeje Rezničenka z ukrajinského Charkova jeho tehdejší nucená pozice tzv. „biorobota“, tedy likvidátora, poznamenala na celý život. Na 35 let starou událost zavzpomínal spolu se svou ženou Zlaticou (66).  

Manželé Rezničenkovi se před 18 lety přestěhovali z Ukrajiny na Slovensko, když jim ukrajinští lékaři doporučili změnit prostředí. Sergejovi, státem potvrzenému hrdinovi s odznakem za nasazení v Černobylu, tehdy doktoři dávali 2–4 roky života. Žije jako zázrakem dál a minulý rok oslavil s manželkou Zlaticou už 40. výročí svatby.

Dřina bez ochranných prostředků   

Rodiče čtyř synů (42, 35, 32, 30) se pro web deníku Plus Jedeň Deň vrátili do doby, kdy Zlatica téměř čtvrt roku netušila, kam jejího muže naverbovali. Oficiálně jel „na manévry“. Celou pravdu se dozvěděla po 2,5 měsících od manžela, když od něj dostala telegram, ať mu pošle peníze na cestu zpátky. Na armádní adresu v Černobylu. A bylo jasno.

Když tehdy 26letého Sergeje povolali na místo tzv. likvidátora do Černobylu, zakázali mu, stejně jako ostatním, kontaktovat rodiny. Likvidátoři pracovali téměř přímo u zborceného reaktoru vybuchlé elektrárny celé dny v jednom oblečení, bez jakýchkoli ochranných prostředků, dva a půl měsíce v kuse - bedlivě hlídáni za ostatným drátem ozbrojenou stráží.

Zblázněné hodinky

Že jsou na hodně speciálním místě, bylo zřejmé hned první den. „Ptal jsem se kamaráda Petra, kolik je hodin. Ukázal mi hodinky, ručičky se v nich otáčely šílenou rychlostí,“ vybavuje si Sergej jednu příhodu. Na radu jiného kamaráda raději hodinky zahodili, když od něj slyšeli, že „je tu zvýšená radiace“. Že je radiaktivní záření může zabít, netušili.

Důstojníci ozáření, a obyčejní vojáci ne?

Jiní to ale věděli více než dobře. Podle Sergeje oficiálně platilo pravidlo, že jakmile někomu naměří míru ozáření rovnající se dávce z 25 rentgenů, pošlou ho domů a dostane odškodnění. „Za našeho pobytu odešli celkem tři důstojníci s touto hodnotou, my ale měli pořád málo,“ kroutí hlavou Sergej. Později se dozvěděl, že vyšším šaržím měli „soudruzi měřiči“ příkaz psát do papírů vyšší čísla, aby byly dřív pryč a dostaly se k penězům.

Sergej po měsících dřiny odešel s naměřenými 23,5 rentgeny. On i jeho žena jsou ale přesvědčeni, že i s jeho údaji se manipulovalo, jenže druhým směrem než u důstojníků. Odškodnění nedostal vůbec žádné. I tu cestu domů si nakonec musel zaplatit. Potvrzení, že pracoval jako likvidátor a odznak za hrdinství, mu ale poslali. 

Jak manželé redaktorce webu řekli, po návratu domů musel Sergej hned nastoupit do práce. Přestože byl zubožený a ztrhaný, šel. „Po měsíci se objevily bolesti nohou a hlavy, závratě, zvracení krve, vysoký tlak a problémy při pobytu na slunci,“ popsal Sergej zdravotní těžkosti, pro které mu nakonec úřady Sovětského svazu v roce 1989 přidělily invalidní důchod.

Ani Gorbačov nepomohl

Léčení ani jiné pomoci se ale nedočkal, a to i přesto, že jeho švagrová šla osobně až za Gorbačovem s vlastnoručně napsaným dopisem, do něhož vložila výčitku, proč mužům, kteří riskovali život, není poskytnuta řádná zdravotní péče. Pravou diagnózu, jak Sergej říká, v dokumentech nikdy neměl. Místo „nemoci z ozáření“ mu lékaři museli psát třeba „problémy se srdcem“.

Sergej i Zlatica věří, že mají před sebou ještě dlouhou řádku společných let. Na to, co bylo, se snaží nemyslet, a v současnosti se těší ze sé rodiny - synů, vnoučat a třech snach Nataš. Ačkoli jsou totiž jejich ženatí synové (nejstarší zůstal svobodný) roztroušeni po Ukrajině, Slovensku a Německu, jejich ženy se všechny jmenují stejně - Nataša. 

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi