Za svobodou v neoprenu přes ledové řeky: Uprchlí Bělorusové mluví o věznění, bití i znásilňování! Češi jim vyslovili podporu
Zní to jako příběhy z druhé poloviny 20. století a ze zemí sevřené totalitní komunistickou mocí. Jenže pro mnohé Bělorusy, kteří se postavili krutému režimu tamního prezidenta Alexandra Lukašenka, je to trpká současnost. Pronásledování nekončí a současně vystupují na světlo další a další zprávy o zvěrstvech, k nimž dochází za branami tamních policejních stanic a věznic. Zdálo by se, že odpor je marný, ale právě tak to vypadalo i v normalizačním Československu. Mnohé české osobnosti, které nezapomněly na tuto zkušenost, vězněným a pronásledovaným Bělorusům dál vyslovují podporu.
Americká televize CNN přinesla reportáž o situaci, které čelí ti, kteří se znelíbili běloruskému režimu. Někteří z nich dávají před dalším pobytem ve vězení přednost emigraci. Cesta za svobodou ale může být krkolomná. Tak jako v případě Sergeje, který se své nešťastné domoviny prchal před dalším policejním zatykačem na Nový rok přes hranici s Ukrajinou.
Nakonec mu nezbylo, než na sebe navléknout neopren a přeplavat ledovou řeku, přestože si do poslední chvíle nemohl být jistý, že někde cestou neutone, či nezmrzne. Řídil se podle hvězd a uplaval nakonec několik kilometrů. „Opustil jsem svou zemi, své přátele a rodinu s trpkostí porážky. Stal se ze mě uprchlík a musím začít znovu, jako by všechno, co jsem dokázal za ty roky, nic neznamenalo,“ povzdechl si trpce pro CNN, plný obav o osudy lidí, které nechal za sebou.
Dobře věděl, před čím utíká, protože podle svědectví, které televize shromáždila, je mučení a ponižování zadržovaných Bělorusů na denním pořádku. Televizi se svěřil také Andrej, který odmítl policii vydat heslo ke svému mobilnímu telefonu. Chtěli identifikovat jeho přátele, kteří se rovněž účastnili protestů. „Bili mě a bili. Asi jsem měl otřes mozku, protože jsem se v určité chvíli začal motat a bylo těžké se vůbec pohnout.,“ řekl. Andrej pak vylíčil, jak policista hrozil, že ho znásilní obuškem a požádal své kolegy o kondom. „Rozřízl mi spodní prádlo pomocí nože. Znovu mě požádal, ať mu dám heslo. Odmítl jsem, a udělal to, co udělal,“ dokončil své líčení Andrej.
Americká televize rovněž uveřejnila záznamy ze zadržení protestujících Bělorusů, na kterých je běloruské jednotky bijí, odírají jim tváře o beton a také záznamy z policejní stanice, na které kopali do 16letého mladíka, který po epileptickém záchvatu zůstal bezvládně ležet na chodbě. Některé záznamy pořídili protestující, jiné poskytli sami příslušníci ozbrojených složek, kteří už prostě měli všeho dost.
Represe v zemi mezitím pokračují. Soudy posílají do vězení novináře, kteří psali o nepohodlných tématech, zdravotníky, kteří dokumentovali zločiny, k nimž během nepokojů došlo, i řadové Bělorusy, pokud se zdá, že snad nějak dávají najevo nesouhlas s Lukašenkovým režimem. Novinářku pracující pro opoziční server Tut.by Kacjarynu Barysevičovou poslal soud na začátku března na 6 měsíců do vězení a lékaře záchranné služby Arcjoma Sarokina odsoudil k dvěma letům podmíněně za vyzrazení lékařského tajemství kvůli kauze aktivisty Ramana Bandarenky, který zemřel v listopadu v nemocnici poté, co byl surově zbit neznámými muži.
Mnoho osobností českého veřejného života dává najevo své sympatie s vězněným a pronásledovanými Bělorusy. Slova podpory jim vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, dokumentaristka a režisérka Olga Sommerová, kněz a teolog Tomáš Halík, spisovatel Jiří Padevět a řada dalších.
Jak podotýká i CNN ve své reportáži, Lukašenko dál cítí za zády podporu svého tradičního spojence, ruského prezidenta Putina, který mu mimo jiné už v srpnu poskytl půjčku 1,5 miliardy dolarů a se kterým byl v únoru vesele lyžovat. Zdá se, že mrazy v Bělorusku ještě nějaký čas nepoleví.
