Středa 24. dubna 2024
Svátek slaví Jiří, zítra Marek
Zataženo, déšť se sněhem 7°C

Český beatnik Václav Hrabě (†24) zemřel za podivných okolností: Poezii legendárního básníka zhudebnil Vladimír Mišík

Aktualizováno -
5. března 2023
10:30
Autor: lc - 
5. března 2021
10:16

Láska je jako večernice, plující černou oblohou..., zpívá Vladimír Mišík a možná jen málokdo tuší, že autorem známých veršů je český básník Václav Hrabě (†24). Životem proletěl jako kometa, jeho osud se tragicky uzavřel 5. března 1965 v malé kuchyni domu na pražském Jánském vršku, kde za nejasných okolností přesně před 58 lety umírá.

Hrabě pocházel z Příbrami a dětství prožil v Lochovicích u Berouna. Po příchodu na učitelská studia do Prahy propadl budoucí beatnik bohémskému životu, jazzové hudbě a poezii. Hraje na klarinet a saxofon, vystupuje v Poetické vinárně Viola a hlavně píše!

Žije naplno, potkává životní lásku Olgu, narodí se jim syn. Po odchodu z vojny do civilu pracuje jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě, knihovník a také jako lektor poezie v časopise Tvář.

Osobně se v Praze pár dní před svou smrtí setkává se slavným americkým básníkem Allenem Ginsbergem. Jeho život se ale nezadržitelně blíží ke svému konci. To už je ale rozvedený, bolestný vztah skončil, s bývalou ženou však kvůli složitým bytovým poměrům nadále bydlí. 

Vzpomínka na poslední chvíle

Pro Blesk.cz o básníkových posledních chvílích ráno 5. března1965 promluvil jeho kamarád a vydavatel literárního časopisu Divoké víno Ludvík Hess. „Zemřel na otravu svítiplynem, kterým si topil v malé místnosti, která sloužila jako kuchyň a kde také spal. Ve vedlejším pokoji žila jeho bývalá manželka se svým novým manželem. (A také Vaškovým malým synkem, pozn. red.) Když Vašek k ránu přišel domů silně podnapilej, zapnul sporák. A ten pak z neznámých důvodů zhasl a on se udusil svítiplynem,“ popsal Hess.

Ten byl také první, kdo Hrabětovy verše vydal. „Ty básně mi přinesl jeho přítel Jiří Růžička, který je od jeho bývalé manželky dostal jako literární pozůstalost. Spíše to byl ale balík papírů. Jiří je přepisoval na psacím stroji a jednu kopii dal k dispozici mně. Blues na památku Vladimíra Majakovského tak vyšlo prakticky okamžitě po jeho smrti,“ vzpomíná  pro Blesk.cz Hess.

Vydavatel Divokého vína se zamyslel i nad tím, jaký by byl tehdejší legendární beatník dnes. „Měl by osmdesát, asi by psal básně a byl by to takový neposlušný stařík,“ usmívá se Hess. Dnes se stále můžete začíst do souborů básní Václava Hraběte Blues pro bláznivou holku a jediné dochované povídky Horečka.

Mirek Kovařík recituje Václava Hraběte.

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi