Vojákyně Michaela vyměnila práci u stíhaček za nemocnici: Chybí mi hluk motorů, přiznává
Jediná letecká technička u armády vyměnila rušnou práci okolo stíhaček za práci v porodnici. Vypomáhá v současné krizi. Sama říká, že ráda zkouší nové věci, chybí jí ale čerstvý vzduch na letištní ploše a hluk motorů. Ptáte se, proč jediná technička? U stíhaček L-159 je jedinou ženou, která se stará o jejich elektroniku.
Michaela před nástupem k armádě pracovala jako technička radiolokátorů. K práci na 21. základně taktického letectva se dostala úplnou náhodou, když jí kamarád řekl, že mají volná místa. V tu chvíli neváhala.
Vrtulníky, letadla a všechno kolem jí fascinovalo už od malička. „Líbí se mi samy o sobě. Jak letouny, tak vrtulníky jsem od dětství jako Příbramačka vídala na obloze často, když létali do výcvikového prostoru Brdy na střelby. Vždy mě fascinovala jejich moc, síla a noblesa, s jakou se pohybují ve vzduchu,“ vypráví vojačka Michaela.
Jako avionička u podzvukových letounu L-159 má na starosti veškeré elektrické a elektronické přístroje v kabině a všech jiných částech letadla. „Nejdřív letadlo obejdu zvenčí, zkontroluji například světla a antény, hledám, zda není něco poškozeného nebo uvolněného. Pak prohlédnu prostory uvnitř trupu, kde jsou uložené základní přístroje včetně palubní baterie. Prověřuji, zda jsou jednotlivé agregáty správně upevněné, jestli nejsou uvolněné konektory nebo nejsou prostory něčím znečištěné. Nakonec přijde na řadu kabina a přístroje v ní,“ popsala svou náplň práce.
Ze základny do nemocnice
Mezi techniky na 21. základně taktického letectva je jedinou ženou. Jaké byly výrazy kolegů, když k nim nastoupila? „Byli překvapení, u L-159 jsem jediná technička. Ale nikdy se ke mně nechovali s despektem, naopak. To spíš doma se divili, když jsem oznámila, že chci vstoupit do armády. Ale líbí se jim to a podporují mě,“ popsala.
Teď ale avioniku u letadel nekontroluje, práci u stíhaček musela vyměnit za práci v nemocnici v Čáslavi. Přetíženému personálu pomáhá na gynekologicko-porodnickém oddělení. „Jsem něco jako sanitářka. Stelu postele, sbírám nádobí, odnáším vzorky do laboratoře,“ říká.
Práce kolem letadla s prací v nemocnici nemá moc společného. Jedna věc se ale najde – nezbytná pečlivost. „Při péči o pacienty i letadla musí být člověk důsledný,“ říká Michaela. Práce v nemocnici jí baví, po uniformě se jí ale i tak stýská. „Schází mi čerstvý vzduch a hluk leteckých motorů,“ dodává.
Že si bulvár bohapustě vymýšlí je celkem normálka. Mně na něm víc vadí ta naprostá neinformovanost. Označit L-159 za stihačku je asi totéž jako Škodu Forman za náklaďák, nebo naopak za kabriolet.