Zabíjet ze sportu je vzrušuje: Právnička a manažer se ocitli na černé listině odpůrců trofejního lovu
Rozsáhlá kampaň známého britského aktivisty Eduarda Gonçalvese je zaměřena proti lovu divokých zvířat v Africe a v dalších zemích a proti dovozu trofejí do Velké Británie. V rámci své snahy se chystá vydat knihu, v níž se nejen hlasitě staví za zákaz lovu pro zábavu, ale odhaluje i pár osobností, o nichž lidé neměli nejmenšího tušení, že patří mezi velmi zanícené sportovní lovce!
Právnička Abigail Dayová je jednou z osob, které se Gonçalves postavil v knize na pranýř. A absolventka cambridgeské university není žádná troškařka, svoje hobby pojala ve velkém. Za své úlovky už posbírala 20 cen americké organizace Safari Club International, která sdružuje na 50 tisíc lovců a jež se bere za jejich práva oddávat se lovecké vášni minimálně se stejnou vervou, s jakou proti jejich činnosti postupují aktivisté kampaně.
Proti lovu divokých zvířat v Africe a jinde se Gonçalvesova kampaň léta ostře staví a na její stranu se ve Spojeném království doposud přidalo mnoho známých osobností. Věří, že se jim společnými silami podaří zdiskreditovat zabíjení zvířat v divočině kvůli fotogenickým snímkům a povyražení, a přispět tak k ochraně majestátních zvířat, jejichž stavy se po světě stále snižují.
Dalším Britem, který se dostal do hledáčku hnutí, je Asif Wattoo, pracovník zákaznické podpory jedné hodně velké londýnské firmy. Na sociálních sítích zveřejňuje fotografie ze svých výletů a nechává u nich komentáře, z nichž každá jedna dokáže přívržence protilovecké kampaně zvednout ze židle. „Viděli jsme tři krásné samce impaly, ale můj průvodce věděl přesně, po čem pasu. Po pořádném velkém a starém samci.“ Pravidelně střílí zebry, africké buvoly, antilopy, impaly a nechal se zvěčnit i se složenou žirafou.
Wattooovi výlety do Afriky a jiných exotických, ale i méně exotických destinací připravuje specializovaná firma, která platícím zájemcům organizuje lovecké zážitky na míru. Wattoo, stejně jako zmíněná právnička, má na kontě několik desítek skolených divokých zvířat, s nimiž se nikdy nezapomene triumfálně vyfotit s úsměvem a viditelně dobrým pocitem. Aktivisté ale v postojích lovců vidí především aroganci a pocit nadřazenosti nad mizející přírodou.
„Čekali jsme kolem 30 minut, než si zvíře stouplo, a jakmile se tak stalo, bum, zásah přímo do hrudi! Uběhl sotva 30 metrů a svalil se,“ zní další z rozradostněných komentářů Wattooa, tentokrát u fotky statného vodního buvola. Jak napsal na jiném místě, k lovu ho vede především vzrušení, jež při něm prožívá.
„Kdo něco takového zažil, ví, o čem mluvím,“ odvolává se na pocity, které podle svých slov sdílí se svými loveckými kolegy. Gonçalves ale věří, že i díky právě dopsané knize se nad jejich, podle něj a podle mnoha dalších lidí zvráceným hobby začne konečně smrákat.
U nás by jim pšenka nekvetla, u nás jeleni odebírají myslivcům brokovnice
, a zveřejnit se u zavražděných zvířat může jen úplný VYPATLANEC!!!!! měli by je léčit z úchyláctví, magory!!!!!!!!!!!!!