22°C
Mladík (†15) 14 let po smrti nejeví známky rozkladu: Lékaři popsali jeho poslední okamžiky
Lékaři a kaplan nemocnice v italském Miláně, kde zázračný chlapec před 14 lety umíral, zavzpomínali na to, jak na ně Carlo Acutis zapůsobil. Zručný programátor zemřel v útlém věku 12. října 2006 na rakovinu krve a jeho tělo ani po letech prý nejeví známky rozkladu. Byl blahoslaven 10. října 2020 jako nemladší člověk v historii.
Carlo Acutis (†15), který před 14 lety zemřel na leukemii, je pro katolickou církev nejnovějším přírůstkem mezi její blahoslavené. Už jen jeden stupínek ho dělí od toho, aby jej věřící mohli uctívat jako nejmladšího svatého. K blahořečení bylo třeba, aby nejvyšší představitel katolíků schválil aspoň jeden jeho zázrak - proto mu papež František v roce 2018 schválil uzdravení nemocného chlapce, které měl zajistit právě Carlos.
Chlapce má katolická církev poslední dobou velmi ráda. Vystavila jeho údajně neporušené tělo (po 14 letech v hrobě!) ve skleněné rakvi a z jeho srdce udělala relikvii k uctívání. Dále církev vynáší do nebes jeho zásluhu o zdokumentování tzv. eucharistických zázraků, pro něž hoch zběhlý v počítačových technologiích vytvořil webový katalog. Pod eucharistickým zázrakem věřící míní zázračnou přeměnu hostie a vína podávaných při mši ve skutečnou, fyzickou „krev a tělo Ježíše Krista“.
Doktoři z milánské nemocnice Svatého Geralda a její kaplan Fr. Sandro Villa se na slavnosti při příležitosti blahoslavení výjimečného chlapce podělili se svými vzpomínkami na jeho poslední dny. Jak napsal web Catholic News Agency, umírající hoch, když už bylo jasné, že se blíží konec, přijal poslední pomazání právě z rukou kaplana Sandra Villy.
Ten byl podle vlastních slov velmi překvapený, když u Acutisova lůžka tradiční církevní obřad prováděl. Jak řekl, z chlapce vyzařoval rozvážný klid a velká zbožnost. „Ocitl jsem se v malé místnosti na úplném konci chodby, kde chlapec ležel. Měl velmi bledou tvář, ale na ní byl naprosto vyrovnaný a mírný výraz. Byla to tvář, která bývá u umírajících nemyslitelná, zvláště u teprve dospívajícího člověka,“ řekl kaplan tři dny po Acutisově blahořečení.
Lékaři Andrea Biondi a Momcilo Jankovic mají tohoto svého bývalého pacienta také uloženého hluboko v paměti, ačkoli se na jejich oddělení dlouho nezdržel. Podle webu jim prý utkvěl zejména „jeho bystrý i empatický pohled, v němž jsme spatřili mnoho odvahy, ale i velké lásky“.
Carlo Acutis byl zřejmě ve společenství věřících skutečným zjevem. Jeho zanícení pro víru a církev bylo tak veliké, že na mše začal chodit sám od sebe ještě jako malý a dokonce k tomu přiměl i své již tehdy ve víře ochladlé rodiče. Sám od sebe také začal s dokumentací zmíněných „zázraků proměny oplatky a vína v tělo Spasitele“ a chtěl po rodičích, aby ho už jako nemocného vozili po místech výskytu jednotlivých eucharistických zázraků.
Do své práce se tak ponořil, že začal tvrdit, že „eucharistie je moje dálnice do nebe“. Na svých stránkách pak lidem také sděloval, že „čím častěji chodíme na svaté přijímání (tradiční pojídání oplatky po mši, pozn. red.), tím více jsme jako Ježíš, a můžeme tak už zde na zemi zakoušet příslib budoucího nebe.“
Jeho slova o „dálnici do nebe“ jsou také vytesána na speciální ozdobné schráně, v níž je pod patronací církve opatrováno Acutisovo srdce jako relikvie. Kromě toho diecéze v italských městech Milán a Assisi zavedly den Acutisova úmrtí jako nový lokální svátek. 12. října si tak tamní věřící budou zvláštního chlapce připomínat už navždy.
Témata:
Související
Nenese i po 14ti letech známky rozkladu těla? Asi ho nejspíš ti mazaní kněží namazali balzámem, či co. Tento článek je dalším z neuvěřitelných příběhů, co se zde pravidelně objevují a ve většině případech bývají tyto informace takového divného až nepravděpodobného charakteru, např. v tomto, kde již v útlém věku prý přesvědčoval své dosud nevěřící rodiče k tomu, aby také přijali víru, jako on. Ovšem, zdá se mi to příliš nereálné, aby takovou roli sehrálo malé dítě, obvzláště proto, že podle všeho asi nebylo ovlivňováno svými rodiči v duchovním vývoji tímto směrem. V těchto a mnoho jiných věcech to v rodinách mívá vždy přece úplně opačný průběh. Dospělí rodiče mohou udělat z potomka další věřící ovečku. Zkrátka zázrak za každou cenu, tak mi celá věc přijde a hlupáků, kteří jsou ochotni tomu uvěřit, se najdou vždy plné vagóny.