9°C
Zemřela neuroložka Gerta Vrbová (†94): Její manžel utekl z Osvětimi a podal zprávu o tamních hrůzách
Ve čtyřiadevadesáti letech zemřela Gerta Vrbová. Vážená profesorka neurologie si v životě prošla nejednou těžkou zkouškou. Během války se skrývala před nacisty a později utíkala z komunistického Československa společně se dvěma malými dětmi. Byla také manželkou Rudolfa Vrby, muže, jemuž se ještě za války podařilo uprchnout z pekla vyhlazovacího tábora v Osvětimi a podat zprávu o utajovaných hrůzách téhle továrny na smrt. Úmrtí paní Vrbové oznámila v neděli na sociálních sítích její rodina.
„Gerta byla výjimečný člověk, statečná a silná. Jsem šťastná, že jsem ji znala a že jsem její příbuzná,“ napsala ve facebookovém příspěvku spisovatelka Kateřina Sidonová. Paní Vrbová o svých životních osudech vydala dvě knihy, první nese název „Komu věřit, koho oklamat“ a popisuje útěk a skrývání před nacisty mezi lety 1939-1945. Druhá kniha, „Ztracená generace“, která má na první navazovat, ještě v češtině nevyšla, Sidonová však na svém facebookovém profilu zveřejnila alespoň ukázky.
„Ačkoli Gerta zpočátku věřila, že komunismus dokáže nastolit spravedlivější řád světa, brzy na vlastní kůži zjistila, že je tomu právě naopak,“ napsala v úvodu s tím, že se Vrbová později zamilovala do Angličana a chtěla s ním utéct, což bylo ovšem velmi obtížné. Druhá kniha tedy vypráví příběh o náročném útěku z komunistického Československa.
Známý byl také osud manžela zesnulé profesorky, Rudolfa Vrby. Tomu se totiž ve dvaceti letech podařilo spolu s Alfrédem Wetzlerem utéct z hrůzného koncentračního tábora v Osvětimi a podat zprávu a poměrech, jaké v táboře panují. Wetzler napsal o tomto útěku autobiografický román „Co Dante neviděl“, který se stal předlohou pro nově vznikající slovensko-německo-český film režiséra Petra Bebjaka s názvem Zpráva. Ten má být uveden v Mezinárodní den památky obětí holocaustu, tedy 27. ledna.
Oznámení o úmrtí statečné ženy zasáhlo mnoho uživatelů. Pod příspěvkem spisovatelky vyjadřují upřímnou soustrast a děkují za zveřejnění silného příběhu. „Děkuji za vzpomínku,“ napsal Vladimír. „Ani jsem při čtení nedýchala, tohle si moje a mladší generace, potřebuje neustále připomínat! A v této době víc než kdy dřív,“ dodala uživatelka Hali.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.