23°C
Zemřel Petr Hanzlík (†75): Normalizační diskžokej, kterému vyhodili děti ze základní školy
Zemřel Petr Hanzlík, disident, zpěvák a fanoušek rockové hudby. Bylo mu 75 let. V roce 1981 podepsal Chartu 77. Změnil se mu tím život, v Československu se stal nesnesitelným. Netrpěl jen on, ale i jeho děti.
Petr Hanzlík se narodil 24. března roku 1945. Od mládí byl fanouškem rockové hudby a scházel se s lidmi, kterým se říkalo máničky. V roce 1974 pak v Plumlově uspořádal svůj první „koncert“. A měl veliký úspěch. Pouštěl na nich celosvětové hity.
Nelíbilo se to ale všem. Komunističtí funkcionáři jeho aktivity těžce nesli a odmítali mu dávat povolení k pořádání jeho vystoupení. „V roce 76 už začali, že to není socialistický. Dali mně scénář, který jsem měl dodržovat. Bylo v něm napsáno, kolik procent socialistických písniček mám hrát. Nechtěl jsem na to přistoupit a nehrál jsem ani jednu takovou píseň. Tak si na mě začali stěžovat a na diskotéky chodily různý kontroly,“ popsal Hanzlík v rozhovoru pro Paměť národa.
V okrese kvůli němu dokonce zasedaly kulturní komise. „Já jsem ničeho nedbal a nenechal jsem se zastrašit. Předsedou komise byl polistopadový starosta Prostějova Zikmund,“ uvedl Hanzlík.
Hlídali je
O dva roky později od jeho prvního vystoupení zorganizoval v Prostějově podpisovou akci za to, aby mu bylo povoleno pořádání diskoték. Bojoval i proti cenzuře a zákazu západní hudby.
Nic ale nezůstalo bez odezvy. „Někdo se za mnou zastavil, tak už je brali na bok a zastrašovali je. Co se mnou měli a tak. Přijeli za mnou lidi z venku. Pak je estébáci stáhli a věděli všechno, o čem jsme se bavili. Měli nějaké odposlechy na dálku. Bydleli jsme na Blahoslavově ulici. Stáli venku u křižovatky a celou noc nás hlídali,“ vyprávěl. Jednou se mu podařilo utéct a dostat do Prahy. Od té doby ho hlídali i uvnitř domu. „Stáli celou noc v meziposchodí. Tam bylo vždycky špačků a smrad z kouře,“ řekl.
Vše se zhoršilo v roce 1981. Hanzlík podepsal Chartu 77. Poté se stal společně se svou ženou Jindřiškou a třemi dětmi nesnesitelným pro Československo. Dokonce byl rok a půl bez práce. „Manželku nevzali ani do Národního umývat nádobí. Jak se dověděli, že je Hanzlíková, tak konec a museli to umývat číšníci po práci. Tehdy byla pracovní povinnost a mě nikdo nezaměstnal,“ uvedl.
Děti vyhodili ze základní školy!
„My jsme neměli práci. My jsme neměli nic. Nakonec v prosinci 81 kolem Vánoc děcka vyhodili ze základní školy a už je tam nepustili. Dceři i staršímu synovi zakázali chodit do školy, že je to socialistická škola a že je tam nechtějí,“ vyprávěl pro Paměť národa s tím, že byl dokonce předvolaný kvůli svému synovi. Ten se snažil bránit Masaryka, když ho ostatní hanili.
„Říkal jim, že táta, děda a všichni říkali, že Masaryk byl nejlepší prezident a že není pravda, co říkají. Tak mě tam předvolali a sedí tam ředitel SRPŠ, nějakej podplukovník, a ředitelka a mysleli si, že mě sprdnou. Já jsem se tam do nich pustil,“ řekl. O rok později rodina emigrovala do Rakouska a do Československa se vrátili až po pádu komunismu.
Odešel z domova
„Ahoj kamarádi, kamarádky a všichni, co jsem měl štěstí vás potkat. V sobotu před půlnocí mi dohrála poslední písnička. Zdravotní stav mi nedovolil, abych se rozloučil se všemi. Však mne znáte, s každým z vás bych se rád naposledy zasmál, nemoc mi to ale nedovolila. Podařilo se mi odejít doma, v rodinném kruhu. Poslouchejte hudbu, všechny nás spojuje, já jsem odešel mezi rockery. Teď už mám zase úsměv přes celý obličej. Mám vás všechny rád,“ stojí v SMS zprávě, která v neděli přišla přátelům z Petrova telefonu.
Někteří autoři článků by potřebovali doučit český jazyk. 
Nadpis článku je naprosto nevhodný. Pan Hanzlík si zaslouží úctu a obdiv.
Jen pro informaci, jedno z dětí vystudovalo Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově, ale po revoluci. Bylo by zajímavé porovnat dosažené vzdělání některých z diskuze.
