Hrabal (†82) mi skočil z 5. patra před auto, popsal lékař. Od smrti spisovatele uplynulo 23 let

Autor: ČTK, lm - 
3. února 2020
05:22

Od smrti geniálního spisovatele, jehož věhlas přesáhl hranice republiky, v pondělí uplynulo již 23 let. Odchod Bohumila Hrabala (†82) z tohoto světa je však dodnes opředen záhadou. Podle některých vypadl z okna nemocnice, když krmil ptáky. Jiní jsou přesvědčeni o tom, že spáchal sebevraždu. Mezi nimi i profesor Pavel Dungl, přednosta ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, kde Hrabal před smrtí ležel. Lékař při příležitosti smutného výročí popsal, co tragédii předcházelo.

Bohumil Hrabal byl poslední dva a půl měsíce svého života hospitalizován na Bulovce kvůli pohmožděným zádům. K tragédii došlo 3. února 1997, shodou okolností také v pondělí, v době poledního klidu, kdy byl na pokoji číslo 11 v pátém patře úplně sám. Profesor Dungl měl toho dne špatné tušení.

„Ráno jsem k němu přišel a ptám se: Jak jsi se vyspal? Jen zabručel: Vyspal, vyspal... a pak řekl: Dneska na mě Hlaváček mává. — Cože?! — Hlaváček na mě mává ze hřbitova, zve mě k sobě, zopakoval,“ řekl Dungl před lety Reflexu s tím, že z okna spisovatelova pokoje bylo skutečně vidět až na libeňský hřbitov, kde byl jeho kamarád - básník a malíř Karel Hlaváček pochován. 

Dungl však musel osudného dopoledne na poradu a s Hrabalem se rozloučil se slovy, že si o tom promluví, až se vrátí. „Já tu poradu měl vždycky mezi desátou a půl jednou a tentokrát jsem spěchal, znáte to, člověk má někdy takové neurčité tušení. A když jsem přijížděl ke klinice, tak se najednou ozvala rána a tři metry ode mě spadlo tělo. Leželo tváří k zemi, ruce vzpaženy. A já jenom viděl ty bílé nátepníčky, které dostal od své ženy, než umřela. Vyskočil jsem z auta a utíkal k němu. Vzali jsme ho na nosítka, přenesli dovnitř, ale všechny oživovací pokusy byly marné. Na místě byl mrtvý,“ zavzpomínal.

„Víte, co mě nejvíc zarazilo? Já bych nikdy nevěřil, že je v tom fyzickém stavu, v jakém byl, schopen vylézt na okno. On si vystavěl stupínek a schůdky z knížek, které tu měl, a po nich vylezl na parapet,“ popsal.

Hrabalova smrt nebyla podle Dunglovy výpovědi náhoda. „Několikrát napsal páté patro, volný pád. To byla jeho jistá utkvělá idea, že z pátého patra se nejlépe končí život odvážného muže. A jeho pokoj byl na pátém patře, to byl velmi spokojen. A když jsme malovali a museli jsme ho dát do sedmého patra, kde byl chviličku. Já jsem přišel a říkám: Tak co, je to stejný pokoj, jako byl? A on říkal: Dunglíčku, je to strašně vysoko, dej mě zpátky na pátý patro. To jsem viděl, že trvá a lpí na tom pátém patře,“ prozradil lékař v pořadu Z metropole.

„Obdivoval Sergeje Jesenina. Vždycky říkal: Jesenin, to byl gigant, všechno, co považoval za nutné, napsal, a také všechno rozházel, rodinné jmění propil a pak přijel na svůj statek a oběsil se. To byl konec důstojný velkého literáta. Každý, kdo se dokázal takhle sám rozhodnout, byl pro něj velký člověk. Velmi mu to imponovalo. Takže pokud se i on pro sebevraždu rozhodl, byl to naprosto uvážený čin,“ uzavřel.

Školu dodělal s odřenýma ušima

Svérázný spisovatel, citlivý člověk, milovník koček a dobrého piva. Takový byl Bohumil Hrabal. Jeho charisma je dodnes jedinečné, v jeho díle se celé lidské nebe ozářilo „duhou obecné lidskosti“. A jeho věhlas dalece přesáhl hranice republiky, lidé hltali jeho knihy a stáli na ně fronty, točily se podle nich filmy a inscenovaly se na divadle.

Jeho pábitelé, jak nazýval některé své literární postavy, se chovali zdánlivě nerozumně a pošetile. Milovali však život a dokázali najít krásu tam, kde by ji nikdo na první pohled nehledal. A pábitelem byl nakonec i on sám.

„Do dvaceti let jsem neměl ani zdání, co to je psaní, co to je literatura. Na střední škole jsem trvale propadal z češtiny a opakoval jsem primu a kvartu, a tak jsem si o dva roky prodloužil mládí... Po dvaceti letech se zlomilo to moje pevné prkno nevědomosti a zase naopak jsem propadl literatuře a výtvarnému umění tak, že číst a dívat se a studovat bylo moje hobby,“ popsal sám své literární zrání.

Mnohé z Hrabalova života se dostalo do jeho knih. Narodil se 28. března 1914 v Brně-Židenicích. Otce neměl a jeho matka Marie „Maryška“ se později provdala za Františka „Francina“ Hrabala. Když bylo malému Bohumilovi šest let, přestěhovala se rodina do Nymburka, kde začal Francin správcovat zdejšímu pivovaru. Přesně tak, jak to čtenáři znají ze známých Postřižin.

V Nymburku Hrabal, byť s problémy, vychodil základní školu i reálné gymnázium a pak začal studovat práva na Univerzitě Karlově v Praze. Za války se živil jako dělník a úředník, byl také výpravčím vlaků. Po osvobození dokončil studia a coby čerstvý právník se po roce 1949 rozešel s Nymburkem, pracoval v Kladně v ocelárnách, od roku 1958 ve Sběrných surovinách v Praze ve Spálené ulici, a nakonec v Libni jako kulisák v divadle. Od roku 1963 se věnoval výhradně literatuře. Ke konci života žil v Kersku, kde na něj lidé vzpomínají jako na rozšafného a vstřícného, ale i mrzutého a uzavřeného.

Celkem napsal Hrabal na pět desítek knih. V době takzvané politické normalizace byl vyloučen ze Svazu spisovatelů, nemohl publikovat a jeho knihy byly staženy z knihkupectví a knihoven. I později vycházely střídmě a v nedostatečných nákladech. V zahraničí byly jeho knihy přeloženy do tří desítek jazyků. Podle Hrabalových děl vzniklo více než 70 divadelních inscenací, první v roce 1966. Největšího počtu premiér se dočkaly Ostře sledované vlaky.

rentierskej ( 3. února 2020 17:40 )

a ještě lepší je:
ctrlC + ctrlV = a je diplomová práce = korýtko v politice...

rentierskej ( 3. února 2020 17:38 )

jasně. to nechceme asi nikdo!
jenomže: každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý...

ODVAHA JE žít život i s těmi negativy. NIKDO totiž nemá v životě jen radost, veselí, pohodu, úspěch, štěstí, zdraví... KLIKU.

blecktajp ( 3. února 2020 11:40 )

Ctrl+C a Ctrl+V a je vydelano )

blecktajp ( 3. února 2020 11:37 )

Asi nechtel skoncit jako nemohouci uslintanej a dementni starik s Alzheimerem.

rentierskej ( 3. února 2020 10:29 )

bez školy, bez ZÁKLADNÍCH znalostí, bez ZÁKLADU není na "čem stavět."
člověk možná nakonec nevyužije derivace aj. speciality, ale umět změřit, zvážit, spočítat, napsat - v ZÁKLADU, potřebuje každý, kdo nežije jen v lese s vlky.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud