Táta od rodiny Honza (27) skončil po fraktuře páteře v kómatu: Navzdory prognózám vstal z mrtvých

Autor: DH - 
21. října 2019
05:40

Přežil, i když mu lékaři nedávali téměř žádnou šanci. Honza Ramach, otec malého synka, utrpěl v březnu letošního roku ošklivý pád, po kterém si několikanásobně zlomil páteř. Rodina si myslela, že o něj přišla, a lékaři nad ním téměř zlomili hůl. On se ale s pomocí nejbližších dostal z nejhoršího a dnes bojuje o to, aby mohl žít, jako dříve.

Život Honzy Ramacha (27) a jeho nejbližších se obrátil naruby letos na jaře v neděli 24. března. Na osudný den asi do smrti nezapomene jeho otec Jan, který měl ke svému synovi vždy velmi blízko. „V podvečer mi zazvonil telefon a z něj zazněla věta, kterou nechce nikdy slyšet žádný rodič: 'Honzík je mrtvý, spadl z lešení.' Jediné, na co jsem se zmohl, bylo: 'Ne, Honzík ne. Prosím, Honzík ne, proč on?!' Absolutní bezmoc a totální zoufalství,“ popsal Blesku své prvotní reakce otec.

Následující noc z neděle na pondělí byla pro celou rodinu zdrcující, otec Jan si myslel, že o syna definitivně přišel, ale nebyla to naštěstí pravda. Ráno se, pravděpodobně kvůli nedorozumění mezi členy rodiny, dozvěděl, že syn žije, ale leží ve vojenské nemocnici v pražských Střešovicích ve velmi vážném stavu. Lékaři tvrdili, že nepřežije.

Byl v kómatu poté, co si při pádu na třikrát přelomil páteř a navíc utrpěl nejtěžší poranění mozku. „To byla další rána. Celou noc se smiřujete s tím, že syn není, a najednou tu zase je. Nemá ale šanci přežít,“ popsal svůj další šok otec Jan, který se ale s rodinou, synovou partnerkou Pavlínou i vnoučkem Filípkem rozhodl Honzu neodepsat a bojovat dál. „Řekl jsem si, že když neumřel včera, nezemře ani dnes,“ vyprávěl.

Honza v hlubokém kómatu bojoval o další šanci na život dál i s maximální podporou všech jeho nejbližších. Jezdili za ním denně z hodinu vzdáleného Liberce, aby na něj mluvili a pomohli mu tak najít cestu zpět. Po dvou týdnech začal muž poprvé maličko reagovat, a i když lékaři tvrdili, že se stejně pravděpodobně nikdy neprobere, rodině to dalo sílu bojovat dál. „To pro nás byl takový náboj, že si to ani neumíte představit,“ přiblížil táta Jan. Synovi pak společně s nejbližšími pomáhal a za nějaký čas přišla ta nejlepší zpráva. Honza se vzbudil a 24. 6., přesně tři měsíce po nehodě, opustil nemocnici.

Po odchodu domů nastoupil Honza k rehabilitaci do Kladrub, kde se učil znovu chodit a hýbat se tak, aby byl co nejsoběstačnější. V současné době mu v léčbě, která postupuje velmi rychle, pomáhají všichni jeho známí a především nejbližší rodina, tedy syn Filip, partnerka Pavlína a především otec Jan. „Velký dík patří také oddělení DIOP ve vojenské nemocnici,“ vzkázal pan Ramach a nezapomněl poděkovat všem, kteří jeho synovi pomohli a stále pomáhají.

Ostatně, právě on Honzův příběh umístil i na sociální sítě, kde si ho všimli lidé, kteří se také rozhodli pomoci. Může tak učinit každý. Přispět na náročnou léčbu a kompenzační pomůcky lze koupí hrnečků nebo triček, které ale rodina v tuto chvíli nezvládá dále vyrábět, protože jí chybí finance. Pokud by tak chtěl někdo přispět, Honzovo číslo účtu je 2501703344/2010. Na Honzovu podporu také proběhl charitativní koncert.

V současnosti čeká Honzu návrat zpět do Střešovic, kde se mu v nemocnici pokusí operativně vrátit lebeční kost. Zákrok, který mladému otci pomůže v jeho návratu do plnohodnotného života, je prozatím naplánován na druhou půlku října.

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Petra ern ( 21. října 2019 10:35 )

Jenže pan Ramach si z toho udělal byznys.. Peníze co lidé posílají, kupuje hrozný pomůcky, platí si stim nájem a do práce nechodí, prozte jak říká musí se starat o syna, ale ten před nehodou sním vůbec neudrzoval kontakt... A teď super táta... Místo aby peníze putovali k Honzove přítelkyni co má malého syna tak nevidí z toho nic... Nechápu celou jeho rodinu, možná je uvidíme ve výměně manželek, tam chodí taky bezzuby a sociální případy. Honzikovi držím palce ať se dá dohromady a může být s svým synem a svoji přítelkyni.

bersimalinecka ( 21. října 2019 09:25 )

Držím palce:moje zkušenost=mluvit na něj,opečovávat ho(hlavně hygienu)hlídat prole­ženi­ny,pov­zbuzo­vat a neustále mu připomínat že se musí snažit co to jde.Můj nemocný ochrnul na pravou stranu po odstranění vpáčených úlomků do mozku mu nejdřív voperovali umělou kost která mu začala prakticky pod kůží hnít nikdo na to nepřišel až se mu vytvořil absces a následně mu praskl mě před očima to co se vyvalilo bylo moc i na mě.Následně se to muselo zase léčit a pak mu voperovali titan.Protože vážil 150kg těžko se z bytu bez výtahu s ním manipulovalo a nemám auto takže žádné rehabilitace jen sanita na nejnutnější vyšetření a ošetření a že se toho naba­lova­lo,led­vino­vá kolika,výduť na aortě,epileptické záchvaty ze začátku kdy byl ještě otok mozku.V nemocnici mu dávali nějaký dryák na náladu který mu doma vysadili takže návaly vzteku z bezmoci žít tak jak byl zvyklý.Když jsem s ním zůstala sama nikdo si neumí představit co bylo.Zlost když jsem ho přesvědčovala (ne nutila)na rotoped že musí sám používat pravou stranu protože já nevím ,co až může.A neustále mu opakovat že takhle přeci nechce zůstat a neustále mu zaměstnávat pravou stranu.Z absolutního ležáka byl nejdřív vozíčkář,pak jsem mu obstarala chodítko na kterém jsem ho doprovodila k obvodnímu který málem spadl ze židle když ho viděl a kdyby prý měl tak si dá panáka.Prognoza byla absolutně nepříznivá.Schody poprvé sešel totiž obklopen čtyřmi chlapy,šoural se spíš po zábradlí.Potom berle.Někdy se stane že poškozené buňky v mozku zastoupí jiné.Snědl snad metrák hořké čokolády a ovoce.Po roce se odšoural ke známým kde v nestřežené chvíli nastartoval čtyřkolku a ujel do polí.Vrátil se.Byla jsem absolutně na dně a tohle byla poslední kapka víc už jsem neunesla.Ale to je jiný příběh.Takže presvědčovat ho argumenty proč se musí vzchopit a snažit se sám co to dá.je to vyčerpávající i pro okolí,vymýšlet fígle na které ho dostat do pozoru.I za cenu že po vás začne z beznaděje házet co má po ruce.Držím palce

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud