7°C
Krutý osud popálené Natálky: I 10 let po útoku se bojí usnout! Nejhlubší jizvy má na duši
Brzy uběhne deset let od žhářského útoku čtyř neonacistů na rodinný domeček ve Vítkově na Opavsku, při kterém utrpěla tehdy dvouletá Natálka vážné popáleniny na 80 % těla. Několik týdnů bojovala o život a ač jí doktoři moc šancí nedávali, tak nakonec jako zázrakem přežila. Jak se žije malé bojovnici dnes?
Rodině Sivákových se v noci na 19. dubna 2009 obrátil celý život naruby. Tehdy k jejich domu ve Vítkově přijeli čtyři neonacisté a zcela nepochopitelně a nečekaně jim skrz okna dovnitř naházeli zápalné láhve. Nejhůře dopadla malá Natálka, která spala v postýlce přímo pod oknem. "Hledala jsem malou, ale nemohla jsem ji najít. Když jsem ji našla, neměli jsme ji jak chytit, tak jsme ji museli popadnout za vlasy," popsala tehdy ještě z nemocničního lůžka nešťastná maminka Anna.
Natálka utrpěla popáleniny na 80 % těla, s čímž se do té doby čeští lékaři u dítěte nesetkali. Malá holčička musela absolvovat desítky operací, nakonec ale boj o život vyhrála. Některé šrámy však ani moderní medicína vyléčit nedokázala. Natálka má dodnes jizvy po celém těle, ty nejhlubší se však nachází na její duši.
"Neměla ještě ani dva roky, když se jí to stalo, ale už mluvila. V roce chodila na nočník, už nepotřebovala plínky. Byla samostatná do těch dvou let, byla strašně výjimečná, nejhodnější dítě," uvedla v pořadu Střepiny Anna Siváková, maminka malé Natálky. "Teď je úplně jiné dítě," doplnila smutně.
Jizvy na duši
Natálka je uzavřená, s nikým si příliš nepovídá a nejčastěji tráví čas doma s maminkou. Na incident, který se stal před téměř deseti lety stále vzpomíná. Ptá se, kde má prsty, jež ztratila. "Ptá se, proč jí to udělali? Proč má takové jizvy? Nedokážu jí na to odpovědět. Je to hodně těžké," popsala Anna. "Někdy se zvednu a jdu pryč, protože nevím, co jí na to mám říct," dodala v rozhovoru pro TV Nova.
Vzpomínky na osudnou noc jí nedají ani spát a často se bojí usnout. "Já se jí ptám, jestli se jí náhodou něco nezdá, nebo jestli se bojí usnout, že se jí něco bude zdát. A ona říká, že jo, ale že si nepamatuje co. Buď si nepamatuje, nebo mi to nechce říct," vysvětlila Natálčina maminka, jíž samotnou často sužují noční můry z osudného večera. Rodiče se proto snaží s Natálkou zůstávat vzhůru, dokud neusne vyčerpáním, nebo nezačne svítat. Ve dne se totiž tolik spát nebojí. O svém vnitřním trápení však nechce říct ani odborníkům, ani mamince.
Doživotní péče
Ačkoliv popálené holčičce drželi všichni palce a doufali, že se co nejvíc zotaví, náročná péče trvá dál a dost možná nikdy neskončí. Natálka doposud chodí na laserová ošetření a měla by podstoupit další operaci. "Není ale odkud odebrat kůži, takže se to pořád oddaluje," řekla Anna, která doposud neměla ani jeden »oddychový den«.
Růst navíc Natálce způsobuje nepředstavitelné bolesti, protože transplantovaná kůže neroste s ní. Sebemenší poranění znamená obtížné hojení, takže dívenka raději tráví volný čas v bezpečí domova. Jinak ji však baví stejné věci jako ostatní holčičky, ráda poslouchá písničky, tančí a krásně maluje. Ve škole jí to jde, ale špatně se soustředí a maminka jí musí často vše vysvětlovat a opakovat si s ní. Anna by se ze všeho nejvíc přála, aby se osudná noc nestala a její milovaná dcerka byla stejná jako ostatní děvčata.
"Nevím, jak to s ní bude do budoucna. Byla bych ráda, kdyby všechno to, co má, bylo pryč . Aby se začlenila, aby na mě nebyla tak fixovaná," uzavřela maminka Anna.
Odškodnění se stále nedočkali
Celou vinu za Natálčin těžký život nese čtveřice pachatelů. Ivo Müller, Václav Cojocaru, David Vaculík a Jaromír Lukeš. To jsou jména mužů, kteří v osudnou noc hodili do oken rodinného domu ve Vítkově na Opavsku zápalné lahve. Neonacisté tak údajně chtěli uctít památku 120. výročí narození Adolfa Hitlera. Tři z pachatelů dostali v roce 2010 u soudu dvaadvacetiletý trest odnětí svobody, Cojocaru vyfasoval trest o dva roky nižší. Müllerovi kvůli spolupráci soud snížil trest na dvacet let za mřížemi.
Soud zároveň pachatelům nařídil vyplatit Natálce a její rodině celkem 9milionové odškodnění. Doposud ale uhradili jen zlomek a rodina si tak musí léčbu hradit sama. "Od jednoho dostáváme dvě stovky, od dvou dostává už větší peníze, jsou to tisíce a ten čtvrtý ještě nic," dodala Anna.
Témata:
Související
